Schröder opouští sen o své dějinné roli a zachraňuje privilegia exkancléře

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder oznámil, že se vzdá své funkce šéfa dozorčí rady ruské společnosti Rosněfť.

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder oznámil, že se vzdá své funkce šéfa dozorčí rady ruské společnosti Rosněfť. Zdroj: ČTK / Kay Nietfeld

Vladimir Putin a Gerhard Schröder v Moskvě, 2019.
2
Fotogalerie

Mohla by to být dobrá komedie, kdyby věc nebyla tak vážná. Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder se nakonec vzdá své funkce šéfa dozorčí rady ruské společnosti Rosněfť. Ne snad že by se už nemohl dívat na to, jak člověk, který ho do firmy najal, vede dál válku na Ukrajině. Schröder proti Putinovi osobně zatím neřekl ani slovo. Jediné, čím se od Putinovy války distancoval, bylo vyjádření o nesmysl­nosti válčení vůbec – podle Schrödera „to byla chyba“.

Schröder podlehl veřejnému tlaku, který v Německu stále sílil. Došlo to tak daleko, že mnozí jeho soudruzi ze sociální demokracie (to není ironie ani výsměch, členové SPD se oslovují „Genosse“, tedy soudruhu) žádají vyloučení ze strany. „Cancel culture,“ symbolické veřejné vymazávání morálně závadné minulosti, v Německu zatím nemá velkou tradici a stále je dost těch, kteří oceňují Schröderovy staré zásluhy.

Počátek Nord Streamu

Sedmiletá vláda SPD (1998–2005) – to tu opravdu dlouho nebylo. Právě za sociálního demokrata Schrödera vznikl sociální systém Hartz (podle Petera Hartze, bývalého personálního šéfa Volkswagenu, jenž předsedal Komisi pro moderní služby na pracovním trhu), který dnes leží německé levici v žaludku. Schröder jako kancléř také podpořil otevření první větve plynovodu Nord Stream z Ruska. Jeho vláda se zaručila za úvěr ve výši jedné miliardy eur získaný Gazpromem spolupracujícím s velkými německými firmami od německých bank (nejvíce angažovaná byla tehdy Deutsche Bank).

Schröder se po odchodu z politiky v roce 2005 ihned chopil funkce správce konsorcia Nord Stream (nová kancléřka Angela Merkelová to vítala), čímž začala jeho pouť ruskými státními firmami. Tu mu za odměnu otevřel Vladimir Putin, kterého Schröder vždy považoval za přítele.

Propojování Německa a Ruska plynem a tím i zvyšování energetické závislosti země nebylo samozřejmě jen Schröderovým dílem, na tomto politicko-ekonomickém projektu pracovali intenzivně i konzervativní politici. Vlastně všichni, kdo se v Německu dostali k mocensky důležitým postům. Byl to německý politický konsenzus a Schröder se stal jeho symbolem.

Dnes bývalý kancléř jen těžko nese, že se jeho dílo zhroutilo. Navíc se za posledních sedmnáct let pasoval (podobně jako v Česku Václav Klaus, který sám sebe považuje za konzervativního politika) do role významného kritika směřování Západu: Spojené státy ztrácejí dominanci, Evropa je slabá, spolupráce s Ruskem byla šance, jak se EU mohla z vlivu USA vymanit.

Schröderova vystoupení během Putinovy války na Ukrajině tento tón umírnila, ale Západ podle bývalého kancléře dál dělá hrozné chyby. Podle něho se Rusko nedá jen tak sankcemi izolovat, je to natolik důležitá země, že ji nelze úplně vyloučit z globálního systému, aniž by to západní země poškodilo.

Pochopil, že nežije v Rusku

Protahovaná neúspěšná Putinova válka odhaluje slabost a zkorumpovanost celého ruského politického systému; zůstávat součástí této struktury by pro bývalého kancléře bylo dál devastující. Schröder se probudil z počátečního snu o své dějinné roli mírového zprostředkovatele (přítel Putin asi není tak velkým přítelem, za jakého jej exkancléř měl) a také pochopil, že nežije v Rusku, nýbrž v Německu, kde mu skoro nikdo nemůže přijít na jméno.

Když mu ke všemu vládní politici, které vede Schröderův stranický kolega Olaf Scholz, v parlamentním výboru škrtli finanční výhody, které bývalý kancléř doposud měl, musel Schröder jednat. Oznámený odchod z čela dozorčí rady Rosněfti se zdá být přímo spojený s finan­ční sankcí vůči bývalému kancléři, která ho, i když má z Ruska jistě našetřeno, může nakonec dost bolet. Částka 400 tisíc eur ročně (10 milionů korun), o něž Schröder přichází – jde o příspěvky na provoz kanceláře a na asistenty, které k jejímu provozu bývalý kancléř potřebuje –, bude muži, který je zvyklý na globální pozornost a vystupování, v rozpočtu chybět.

Oznámený odchod z Rosněfti má být smířlivým gestem, zejména vůči soudruhům, kteří ve svém odporu ke Schröderovi došli tak daleko, že mu škrtají apanáž a upřímně touží po jeho vyloučení z SPD.

Sankce pro Rusko: Stahování světových značek i zabavování majetku oligarchům:

Video placeholde
• Videohub

Práva a povinnosti lídrů v důchodu

Schröder teď bude o svá „práva bývalého kancléře“ bojovat nejen politicky, ale i u soudu. Dobrého právníka má, posloužil mu výborně už v minulosti (například když se před dvaceti lety domohl omluvy za zprávu, že si barví vlasy, aby vypadal mladší). Bylo by to vlastně docela důležité projednávání pro celé Německo. Právníci by se u soudu mohli zeptat, zda bývalý kancléř kromě práv na peníze a ochranku (ta exkancléři zůstane) má vůči své zemi také nějaké povinnosti.

Jinak řečeno, zda by měl jednat vždy v zájmu lidí, kterým v minulosti jako šéf kabinetu vládl, nebo zda má sloužit některým konkrétním lidem jiné země. Neměl by princip práv a povinností národních lídrů platit i v politickém důchodu? Otázka, na niž by si mělo odpovědět i Česko.