STAN a TOP 09 mají další problém. Mluvčí, sponzorku a podnikatelku v jedné osobě

Jan Novotný, E15

Jan Novotný, E15 Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Pražská mluvčí STAN a TOP 09 Šárka Kuželová sedí na příliš mnoha židlích. Přitom jsou všechny spojené do jednoho velkého křesla. Podezření, že peníze z pražské městské firmy a příspěvkové organizace přes účty mluvčí STAN a TOP 09 nakonec skončily ve stranických pokladnách, je natolik vážné, že ho nelze odbýt tím, že na veřejné zakázky i sponzoring má přece každý právo.

Představme si hypotetickou situaci. Ideamaker hnutí ANO Marek Prchal vedle práce pro svého velkého šéfa vlastní ještě PR agenturu, která uspěla v zakázce pražské městské firmy na vylepšení jejího mediálního obrazu. Tuto firmu přitom kontroluje právě hnutí ANO. Už to samo o sobě by vyvolalo obrovskou odezvu. Tak Babišův „génius sociálních sítí“ si ještě vydělává bokem, město mu přihrálo šťavnatou zakázku, psali by lidé v komentářích.

Ale pak by se přišlo ještě na to, že Prchal ve stejné době, kdy získal městské zakázky, sponzoroval hnutí ANO ne zrovna malou částkou, která zhruba odpovídá tomu, co si vydělal z eráru. V tu chvíli si dovedu představit třeba předsedkyni TOP 09 Markétu Pekarovou Adamovou, jak vystoupí před televizními kamerami a energicky požaduje konec Prchala i Babiše samotného.

Doteď to byla jen fikce. A tady je realita: pražská mluvčí Starostů a TOP 09 Šárka Kuželová získala zakázky v městské firmě a příspěvkové organizaci a zároveň poslala oběma stranám více než milion na sponzorských darech. A reakce šéfky TOP 09? „Předsednictvo TOP 09 neshledalo v těchto darech žádný problém.“ Tečka.

Současná vládní koalice si dlouhodobou kritikou střetu zájmů Andreje Babiše vykolíkovala prostor pro své vlastní vládnutí. Excesy takového typu, jaký popisujeme v deníku E15, by se v rámci tohoto hracího pole vůbec neměly stávat. A pokud už se stanou, měly by na ně tyto partaje reagovat rázně, a ne se je snažit „promlčet“.

Zvlášť pikantní je zdůvodnění pražského radního pro správu majetku Jana Chabra, který tvrdí, že by střet zájmů spatřoval jedině v případě, „pokud by se jednalo o zvýhodněný subjekt v rámci dané zakázky v souvislosti s poskytnutím daného daru“. Jenže v tom případě by už šlo rovnou o trestný čin a vůbec není vyloučeno, že to ve skutečnosti tak bylo. To už by měly prověřit orgány činné v trestním řízení, nikoli média, jež mohou upozornit na podezření.

Chabr také brání svou domovskou TOP 09 tím, že „sponzoři i dalších politických stran mají kontrakty s veřejnoprávními korporacemi“. Zaprvé se jedná o argumentaci ve stylu „zloděj křičí: chyťte zloděje“, zadruhé případ, kdy by tímto sponzorem inkasujícím z městských či státních peněz byla zároveň osoba, která pro stranu pracuje, je ojedinělý.

Podezření, že peníze, které mluvčí pražských zastupitelů STAN a TOP 09 získala z městské firmy a příspěvkové organizace, nakonec skončily ve stranických pokladnách, je natolik vážné, že ho nelze jen tak odbýt tím, že na veřejné zakázky i sponzoring má přece každý právo. Zvlášť v situaci, kdy vůbec není zřejmé, zda v některých případech k reálnému plnění mezi Kuželovou a městskou firmou Trade Centre Praha vůbec došlo. Ani to nejsou schopni aktéři objasnit.

Pro pražský STAN i TOP 09 je to po červnové kauze Dozimetr další nepříjemné odhalení, a to pouhý měsíc před komunálními volbami. Nepochybně se rozproudí debata, kdo „kauzu vyrobil“ a proč „ji teď vytáhl“. To už bývá takový kolorit podobných zjištění. Přitom se přestává řešit podstata problému. Možná právě proto se tyto záležitosti stále opakují a strany se z nich nechtějí poučit.