Stavební spoření jako součást důchodového systému?

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

(ANALÝZA) Ministerstvo financí předkládá návrh, podle kterého by mělo dojít k zapojení stavebního spoření do důchodového systému. Půjde o harmonický vztah, nebo o svazek, který je odsouzen k neúspěchu?

I když stát neustále nabádá, že si lidé mají dlouhodobě spořit, svými kroky tomu už příliš nepomáhá.

Jasnou jedničkou mezi spořicími produkty se pro Čechy dávno stalo stavební spoření. Od roku 1993 si jeho prostřednictvím můžou šetřit peníze a stát jim k tomu každoročně něco přidá. Na rozdíl od penzijního připojištění, které je rovněž populární kvůli státnímu příspěvku, si ze stavebního spoření lidé můžou úspory vybírat už po šesti letech, díky fixním úrokům si během této doby navíc nemusí lámat hlavu s tím, že by zhodnocení jejich peněz mohlo být rok od roku horší. Nemluvě o tom, že si u stavební spořitelny můžou zažádat o úvěr na bydlení, který je často výhodnější než běžná hypotéka. Stavebnímu spoření jsme zkrátka byli s to porozumět a stát nás k jeho uzavírání motivoval.

V posledních letech se však státní motivační prvek mění v prvek demotivační. Snižování státní podpory, zdanění úroků či pokusy o retroaktivní zásahy do uzavřených smluv, které musí zastavovat až Ústavní soud – to nejsou pádné důvody k založení spoření. Zájem o stavební spoření tedy klesá. Podle odhadů odborníků bylo v roce 2011 uzavřeno o čtvrtinu míň smluv než v roce předchozím.

Miroslav Kalousek a jeho lidé navíc plánují další změny, které výrazným způsobem podobu stavebního spoření ovlivní:

● Od roku 2014 bude s největší pravděpodobností zavedena takzvaná „účelovost“, tedy možnost využít státního příspěvku pouze na účely spojené s bydlením.

● O rok později by se systém stavebního spoření mohl otevřít i pro univerzální banky, což by podle zástupců stavebních spořitelen znamenalo destabilizaci celého trhu.

A aby změn nebylo málo, přichází ministerstvo financí s dalším návrhem. Jde o zapojení stavebního spoření do důchodové reformy. Otázkou však zůstává, zda tato změna přichází v pravý čas a nevnese do už tak těžko přehledných reforem jen další zmatek.

Budeme si spořit na důchod i ve stavebních spořitelnách?

O podobě možného propojení stavebního spoření s důchodovým systémem se zatím diskutuje. „Stavební spořitelny se mohou do penzijního systému zapojit čtyřmi způsoby. Lidé by přitom vždy spořili buď peníze na důchod, nebo na pořízení nemovitosti. To znamená, že by si nemohli po pár letech za naspořené peníze koupit dovolenou nebo televizi,“ říká Vladimír Pikora, hlavní ekonom společnosti NextFinance. Ten loni v lednu představil projekt, jehož cílem je zapojit stavební spořitelny do penzijní reformy.

Máte stavební spoření? A víte, kolik vám vlastně vynáší? Vyzkoušejte kalkulačku na .

Pikora uvádí, že stavební spoření by mohlo být ukončeno nákupem nemovitostí nebo jejím zhodnocením. Ve druhém případě by se na konci cyklu stávajícího produktu peníze odeslaly do životní pojišťovny či fondu. „Je zde také možnost zásadně modifikovat produkt. Spořící fáze by se prodloužila a po ukončení by byla anuita vyplácená spořitelnou a úspory stále zhodnocovány. Čtvrtou variantu pak představuje stavební spoření jako alternativa k bezpečnému důchodovému fondu. Výhodou by bylo, že tento produkt má už fungující infrastrukturu,“ vysvětluje Vladimír Pikora.

Zatím ale všechno nasvědčuje tomu, že ministerstvo financí zvolí některou z jednodušších cest. Nejpravděpodobnější se zdá být varianta, podle které by si klienti stavebních spořitelen posílali po ukončení spoření své peníze přímo do třetího pilíře důchodového systému, tedy do penzijního připojištění. „Navrhujeme, aby k tomuto propojení došlo v roce 2014. Teď je návrh v Legislativní radě vlády. V praxi to bude vypadat tak, že stavební spořitelna pošle na žádost účastníka naspořené prostředky včetně státní podpory provozovateli třetího pilíře,“ odpovídá na náš dotaz náměstek ministra financí Radek Urban. Podle jeho slov se tím rozšíří možnosti účastníků spoření. V té době už bude pravděpodobně zavedena účelovost, člověk si tedy bude moci vybrat mezi „účelem bydlení“ a „účelem spoření na penzi“.

Jenže pokud se doposud hovořilo o účelovosti, vždy šlo pouze o státní podporu. V tomto případě jsou ale ve hře veškeré vložené peníze účastníků stavebního spoření. Ještě nedávno se přitom mluvilo jen o „mírnější“ variantě, která počítala pouze s převedením státního příspěvku. S tím stále kalkulují i někteří provozovatelé penzijních fondů. Na pondělní tiskové konferenci bankovní instituce ČSOB o penzijní reformě to potvrdil například Karel Svoboda, generální ředitel ČSOB Penzijního fondu Stabilita.

Podle tajemníka Asociace českých stavebních spořitelen Jiřího Šedivého nepřinese návrh novely zákona požadovaný efekt: „Má jednu zcela zásadní nedomyšlenost. Klient bude stát před otázkou, zda předložit doklad na 12 tisíc korun, nebo odložit veškeré peníze na další roky na důchodové spoření. Obávám se, že takové podmínky zásadně tlačí klienta k tomu, že raději účelovost na bydlení prokáže, než aby o své peníze ‚zas na pár let přišel‘. Sledovaný cíl rychlého naplnění pilířů důchodového zabezpečení tak nebude vyslyšen.“

Změny probíhají ve zmatku

Z důchodové reformy, kterou chce vláda od začátku roku 2013 se vší parádou spustit, jsou zatím odborníci značně rozpačití. Někteří ji dokonce zásadně odmítají s tím, že je nedomyšlená a že se pro druhý pilíř nepodaří získat dostatečný počet zájemců. Vysvětlování penzijní reformy vázne a většina lidí vůbec neví, jaké změny je čekají a jaké důsledky pro ně budou mít. Jenže vysvětlování je těžká věc, když ani tvůrci reforem nemají zřejmě docela jasno, co vlastně tvoří. Podle informací, které mají Peníze.cz k dispozici se už na ministerstvu financí plánuje novela, která má upravit či opravit změny penzijního systému – jež ještě ani nezačaly platit. Může tedy v podobně zmatečné atmosféře snaha propojit stavební spoření a důchodový systém vůbec slavit úspěch?

Ekonom Petr Teplý, který se svým kolegou Romanem Horváthem v loňském roce vypracoval studii Budoucnost modelu stavebních spořitelen, věří, že lidé tuto možnost nezavrhnou: „Z dlouhodobého pohledu by stavební spoření mohlo do penzijního systému přinést určitý stabilizační prvek, neboť stavební spořitelny jsou obecně méně rizikové než penzijní fondy.“ Jiří Šedivý z Asociace českých stavebních spořitelen však upozorňuje na to, že zásahy státu můžou mít podstatný vliv na rozhodování klientů: „Lidé, kteří si mohli v roce 2003 přečíst, že podporu u existujících smluv měnit nelze, zjistili, že co je psáno, není dáno. Za osm let je situace jiná a jistoty jsou fuč. Budou Češi věřit státu, že jim garantuje jistoty na důchodové spoření s třicetiletým horizontem?“

Vstup bank na trh stavebního spoření

Stavební spoření může zažít opravdové zemětřesení až v roce 2015. V té době by totiž mělo být všem univerzálním bankám umožněno, aby stavební spoření nabízely. Zástupci stavebních spořitelen se ale bouří s tím, že by tato změna znamenala destabilizaci pro celý trh. Výhrady spořitelen však odmítá náměstek ministra financí Radek Urban: „Systém je založen na účasti 4,5 milionu účastníků a dnešních pěti poskytovatelích. Jeho stabilita se nemůže snížit tím, že poskytovatelů bude případně o jednotky více.“

Stavebním spořitelnám vadí především to, že banky, které by stavební spoření nově nabízely, by nemusely mít u tohoto produktu oddělené účetnictví. Zatímco stavební spořitelny podle zákona musí drtivou většinu vkladů účastníků systému použít pro úvěry na bydlení, o které zažádají ostatní klienti, nové banky by s těmito penězi mohly nakládat neomezeně. „Stavební spoření bez oddělení vkladů klientů není již stavebním spořením. Peníze klientů nejsou jednak bezpečně odděleny od turbulentních finančních trhů, ale hlavně nejsou použity v rámci kolektivu na financování potřeb klientů více, než je ze zákona nutné.

Zatímco specializované stavební spořitelny dokáží pro peníze klientů nalézt nejvýnosnější umístění v úvěrech jiným klientům, banka má celou řadu možností použití vkladů i jinde, třeba ve spotřebitelských úvěrech,“ vysvětluje rozhořčeně Jiří Šedivý. Tuto nerovnováhu si uvědomuje i Petr Teplý: „Na jedné straně je legitimní vytvořit konkurenci stavebním spořitelnám. Na druhé straně je v současnosti trend oddělit ‚rizikové‘ a ‚bezpečné‘ bankovnictví, jak tomu je například ve Velké Británii. Česko jde tedy opačným směrem. Nabízí se otázka, kdo zabrání bankám, aby z depozit vybraných v rámci stavebního spoření nepůjčovaly spotřebitelské úvěry či v extrémním případě neinvestovaly do derivátů.“

Je zřejmé, že trh stavebního spoření čekají velké změny. Možné propojení s důchodovým systémem se bude s největší pravděpodobností schvalovat zároveň se zaváděním účelovosti a bude vlastně znamenat její rozšíření: peníze bude možné použít na účely bydlení a na účely dalšího spoření či investování na penzi. Zcela zásadní přitom bude otázka, zda se „penzijní účelovost“ bude vztahovat jen na státní podporu, nebo na veškeré naspořené peníze. Ať tak či onak, pokud si ministerstvo od tohoto kroku slibuje vyšší zájem o investice do fondů penzijních společností, úspěch mu vůbec nemusí být přán.