Tereza Zavadilová: Švýcaři rozseknou české devadesátky

Soud s manažery Mostecké uhelné

Soud s manažery Mostecké uhelné Zdroj: ctk

Devadesátá léta jsou synonymem divokého kapitalismu. Ostatně jen idealista by čekal, že tuzemští borci zvládnou rozebrat socialistický ekonomický monolit v rukavičkách. Jedním z tehdejších majstrštyků – vedle schopnosti okrást drobné majitele kuponových knížek – byl ostřejší typ takzvané manažerské, expresivněji nazývané také incestní, privatizace.

Lidé z vedení transformujícího se podniku si formou více či méně složité struktury půjčí peníze zevnitř firmy a pak si ji, tedy za její vlastní peníze, koupí. Dalo se takhle přijít poměrně rychle z nuly k miliardovému majetku.

Švýcaři včera odstartovali monstrproces, kde jednu takovouto manažerskou privatizaci budou řešit. Jednu takovou, protože podobnou formou byla ovládnuta řada českých firem. Řada jich byla vytunelována a skončila nebo výrazně změnila podobu – jako IPB a firmy jí živené nebo Agrobanka či Chemapol, ale mnohé jsou stále velmi významné – vzpomeňme OKD, Českou pojišťovnu či Vítkovice. Tyto subjekty se už dávno staly naprosto standardně se chovajícími firmami, veřejnost na divoké začátky už zapomněla. Podniky těžily ze zkušenosti, protřelosti a inteligence někdejších privatizátorů. Ostatní mají už roky jiné, často zahraniční, vlastníky.

Švýcarští žalobci viní šest lidí kolem bývalé Mostecké uhelné, že pomocí krytí za údajnou americkou investiční strukturu Appian získali majetek dolů a český stát připravili o více než tři miliardy korun. Obviněni jsou z podvodů, korupce českých státních úředníků, praní špinavých peněz a dalších trestných činů.

Švýcaři věc šetřili šest let, v pavouku figuruje šedesátka firem, první část procesu bude trvat dva týdny, druhý díl se odehraje na přelomu června a července. Na tamní poměry jde o velmi dlouhý a komplikovaný proces, podle prokurátora se jedná o jeden z nejsložitějších případů, který tamní justice řešila.

To tady moc nikoho nepřekvapí. Málokterý privatizační rébus i zločin z devadesátých let se vyřešil, natož byl potrestán, a to se týká i těch opravdu vytunelovaných firem, kde byl zničen či ukraden miliardový majetek. Asi je to určitá parafráze úsloví doma není nikdo prorokem. Proto je symptomatické, že i na případu Mostecké uhelné česká justice už jednou „shořela“ (a Švýcaři, kteří případ soudí proto, že část peněz údajně vyvedených z Mostecké uhelné skončila na účtech tamních bank, Čechům v kauze privatizace Mostecké uhelné několikrát vytýkali nečinnost). Divoká privatizace devadesátých let je to, co se stalo stavebním kamenem naší současné ekonomiky. Vyrostly na ní naše současné majetkové elity i část politických. Tak to prostě je.

Švýcarský verdikt ukáže, jak moc špinavý ten stavební kámen je. Zda má cenu se jej ještě snažit omývat, či zda jej nechat dále zapadat prachem.