Tomáš Pfeiler: Fed zatím udělal pro znovuzískání kredibility velice málo

Americká centrální banka (Fed) zvýšila základní sazbu podle očekávání analytiků o 0,75 procentního bodu, tedy do pásma 1,50 až 1,75 procenta.

Americká centrální banka (Fed) zvýšila základní sazbu podle očekávání analytiků o 0,75 procentního bodu, tedy do pásma 1,50 až 1,75 procenta. Zdroj: Profimedia.cz

Americká centrální banka zvýšila svou základní sazbu o 0,75 procentního bodu
2
Fotogalerie

Výsledek červnového zasedání Fedu byl de facto rozhodnut již v momentě, kdy vyšla nepříznivá inflační čísla za květen. Dluhopisoví investoři po tomto reportu začali rychle přehodnocovat své sázky směrem k agresivnějšímu zvednutí úroků o 0,75 procentního bodu. S takovou razancí centrální banka naposledy utahovala politiku v roce 1994. Pokud by bankéři přistoupili k menšímu než trhem zaceněnému zvýšení, vyslali by signál, že svůj boj o nastolení cenové stability neberou ani trochu vážně. 

K znovuzískání pošramocené kredibility však Fedu zbývá dlouhá cesta. Americká centrální banka zahájila svůj hikingový cyklus se značným zpožděním. Extrémně dlouhou dobu mylně klasifikovala inflaci jako přechodnou. Nyní na svůj laxní přístup doplácí a musí krotit pádivý růst cen drastickým způsobem. Navzdory krajně znepokojivé inflační situaci se však centrální bankéři stále snaží udržovat poměrně holubičí tón. Jerome Powell na zasedání prohlásil, že hiky o 75 bodů nepředstavují novou normu. Taková rétorika poslala nahoru akciové indexy a zároveň vedla k poklesu výnosů krátkých vládních dluhopisů, které vykazují značnou senzitivitu vůči monetární politice.

Současný guvernér tak ani zdaleka nekráčí ve šlépějích svého slovutného předchůdce Paula Volckera, jehož mantra zněla: porazit inflaci prakticky za každou cenu. Vzhledem k tomu, že i dlouhodobá inflační očekávání předvádí známky odkotvení, nepředstavuje odmítnutí razantního tempa zvyšování sazeb správnou strategii.

Již ráno však akcie prakticky veškeré zisky odepisují. Od konce loňského roku jde o poměrně obvyklý vzorec chování indexů v reakci na zasedání. Powell se obvykle snaží trhy maximálně uklidňovat, což investoři uvítají a burzy silně posílí – k tomu přispívá i skutečnost, že obchodování mají ve stále větší míře na starost algoritmy, které stále ještě nedosahují kvalit špičkových traderů. Nicméně velmi brzy, často hned následující den, následuje vystřízlivění burziánů, kteří se i uvědomí, že se realita může od rétoriky šéfa Fedu diametrálně lišit.

Video placeholde
Z(a)tracená čísla 3. díl

Guvernér Powell zůstává optimistický ohledně ekonomického vývoje. Restriktivní politika pomůže ochladit poptávku, která se vybalancuje s nabídkou a promítne se do pomalejšího růstu cen. Nicméně můžeme polemizovat o tom, jestli se Fedu skutečně podaří doručit hladké ekonomické přistání. Historie naznačuje, že snížení spotřebitelské inflace o 2,5 procentního bodu a více se většinou neobešlo bez recese.

Obavy taktéž vyvolává proces redukování bilance. Pro avizované tempo snižování rozvahy se obtížně hledá historický precedent. Představitelé centrální banky odhadují, že do konce roku 2024 by se měl kumulovaný objem redukce bilance (přesahující 2 biliony USD) efektivně rovnat dvěma hikům. Taková projekce však ignoruje celou řadu kanálů, kterými kvantitativní utahování (QT) ovlivňuje ceny aktiv. QT nepochybně povede k vyšší rizikové averzi a k markantnímu odlivu likvidity z finančního systému. Právě vysychající likvidita je velkou neznámou a v mnohých z nás vzbuzuje nervozitu. Její potenciální výpadky mohou způsobit násilné pohyby na trzích řady aktiv.

Následující měsíce nebudou pro investory ani centrální bankéře jednoduché. Rytmus měnové politice i finančním trhům určí především vývoj spotřebitelských cen. Pokud se inflace ocitne na klesající trajektorii, mohou investoři akceptovat jasnější představu o výši terminálních sazeb. Cestu k této konečné úrovni úroků by již nemusely provázet turbulence na burzách. Pokud však inflace nadále poroste, dočkáme se neustálého přeceňování sázek na to, kam až se Fed se sazbami vydá. Dostali bychom se tak do fáze „nestabilní rovnováhy“, tedy volatilního tržního režimu, ve kterém investoři bojují s tím, jak najít férové ocenění pro akcie a jiná aktiva ve světle permanentní nejistoty ohledně monetární politiky.