Včera pražský zastupitel, zítra prezident. Jiří Dienstbier zkouší raketovou politickou kariéru

Jiří Dienstbier

Jiří Dienstbier Zdroj: E15 Robert Zlatohlavek

Skoro dvacet let se Jiří Dienstbier mladší držel mimo velkou politiku. V poslední dvou letech jako by chtěl vše dohnat: kandidát na pražského primátora, poslanec, senátor, stínový ministr, místopředseda sociálních demokratů. A chce ještě výše. Na Pražský hrad.

S myšlenkou, aby ČSSD do přímé prezidentské volby poslala senátora Jiřího Dienstbiera mladšího, přišel ve straně europoslanec Jiří Havel: „Zvažoval jsem šance všech stranických kandidátů, kteří připadali v úvahu. Jiří z toho vyšel nejlépe.“ Hned ale dodává, že je otázkou, zda může být vůbec objektivní: „Jsme s Jiřím léta přátelé. Jsme také patnáct let v jedné místní organizaci sociální demokracie.“ Podobně nadšená z myšlenky Dienstbierovy prezidentské kandidatury je i další významná členka z Prahy 2 Michaela MarksováTominová: „Já jsem předsedkyně obvodního výboru v Praze 2, kde je pan Dienstbier dlouholetým členem. Takže ti, které znám nejvíc, jeho kandidaturu podporují.“

Nadšení významných sociálních demokratů z Prahy 2 je pochopitelné. Ještě přede dvěma lety byli totiž jedni z mála, kdo lokálního šéfa kontrolního výboru v Praze 2 znali. Jméno Dienstbier bylo sice veřejnosti dobře známé, ale každý si ho spojoval s jeho otcem, bývalým ministrem zahraničí. Stačilo však v roce 2010 synovo zásadové gesto odporu proti velké koalici ODS a ČSSD na pražské radnici a stal se hvězdou zdejší politiky.

Žádný jiný politik ve velkých zavedených stranách nezažil v poslední době tak strmý výstup jako Jiří Dienstbier. Nyní se mu dokonce podařilo přesvědčit vedení ČSSD, aby se stal ve svých 42 letech spolu s Janem Švejnarem stranickým kandidátem na post prezidenta. „Proč by to měl být důchod pro zasloužilého politika?“ ptá se provokativně starších ročníků, kteří se o post prezidenta ucházejí. Nemalou část významných straníků už přesvědčil, že by ho v jeho kvapném výstupu na mocenský vrchol měli podpořit. Nejlépe to vystihl místopředseda strany Lubomír Zaorálek: „Raketový vzestup Jiřího Dienstbiera v ČSSD v posledním roce překvapil i mne. Tím spíš si myslím, že bychom měli maximálně využít toho, že ztělesňuje nepokaňkaný list papíru, novou sociálnědemokratickou krev bez chyb a přešlapů z minulého období.“

Poslanec, zastupitel a pak dlouho nic

Zatímco Jan Švejnar je americký ekonom narozený v Praze, druhý prezidentský kandidát ČSSD Jiří Dienstbier je pražský právník narozený v Americe. V roce 1969 se narodil ve Washingtonu tehdejšímu zahraničnímu redaktorovi Československého rozhlasu Jiřímu Dienstbierovi. Jeho otec si ale místo vožení kočárku kolem Kapitolu musel tehdy překotně hledat novou existenci. Z prominentního komunistického novináře se stal ještě v roce narození syna Jiřího disident, který klesl na podřadné míst dokumentátora.

Přestože se jeho rodiče rozvedli, o kontakt s disentem nepřišel. I jeho matka Zuzana podepsala Chartu 77. Když se v koncem osmdesátých let daly dějiny do pohybu, logicky se zapojil do studentského hnutí. Ve studentském hnutí Stuha se družila mládež právě z disidentských rodin, Dienstbier se nakonec stal členem celostátního stávkového výboru studentů. V pouhých 21 letech se stal poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Ve 23 letech ale jeho závratná politická kariéra zase rychle skončila a znovu už v parlamentu nezasedl. Přestoupil z Občanského fóra do otcova Občanského hnutí a dál ho následoval do dalších ministraniček, které exministr zakládal. Za Svobodné demokraty se v roce 1994 stal pouhým zastupitelem v Praze 2.

Nucený odpočinek od vysoké politiky mu alespoň umožnil vybudovat si úspěšnou kariéru mimo politiku. Vystudoval pražská práva. Po absolutoriu si vybral právní kancelář Mariána Čalfy. Syn disidenta se tak stal podřízeným bývalého normalizačního ministra. Otce Dienstbier následoval v ministraničkách až do hořkého konce. V roce 1996 jeho otec opustil post předsedy Svobodných demokratů. O rok později už v zastupitelstvu v Praze 2 nesedí jeho syn za svou původní stranu, ale za ČSSD. V roce 1998 ale vypadává i z komunální politiky a vrátí se do ní až po osmi letech. Dva roky ještě šéfuje Mladým sociálním demokratům, pak nechává i tuto funkci.

Fotbal svědčí politické kariéře

Jiří Havel připomíná, že Dienstbier sice stále pracoval v právní komisi Lidového domu, a někdejší premiér
Vladimír Špidla o něm prý dokonce uvažoval jako o ministru spravedlnosti. Ve skutečnosti ale na čas zcela z politiky vypadl. To nyní vypadá jako velké plus. „To, že se později věnoval získávání profesních a životních zkušeností, pokládám za moudré,“ říká třeba Zaorálek. Jako jeden z mála současných lídrů velkých stran tak zná i něco jiného než jen politiku.
Jeho politické zmrtvýchvstání paradoxně vedlo přes fotbal.

V roce 2005 pomáhal zachraňovat pražský klub Bohemians, na jehož zápasy v osmdesátých letech pravidelně chodil. Nakonec v Bohemians 1905 získal i spolupodílnictví: „Chtěl jsem získat akciový podíl a zároveň klubu finančně pomoct.“ Přestože má Dienstbier pověst „svědomí ČSSD“, právě fotbalové angažmá ho také dostalo do jedné soudní pře. Od minulé zimy policie řeší údajný protiprávní prodej jednoho záložníka Bohemians, ke kterému Dienstbier vypracovával právní posudek.

Už jako známý bojovník za vršovický fotbal se v roce 2006 dostal zpět do zastupitelstva Prahy 2. Čtyři roky v něm byl však zcela nevýrazný a do vysoké stranické politiky nijak nepromlouval. Podle bývalého šéfa ČSSD (a slávisty) Jiřího Paroubka prý dokonce podporoval tehdejšího vládce pražské ČSSD Petra Hulinského, jeho nynějšího hlavního pražského protivníka.

Jiří DienstbierJiří Dienstbier | kresba Bretislav Kovarik

Neposlušný fíkový list

V roce 2010 si ho Hulinský a další bossové pražské ČSSD zvolili jako populární tvář do čela kandidátky pro magistrátní volby. Jenže Dienstbier kandidátku dovedl k historicky nejlepšímu výsledku v hlavním městě a rozhodl se, že bude jednat podle svého. Otevřeně odmítl vládu s pražskou ODS, „protože pak bychom nikdy nemohli dosáhnout otevřenosti a slušnosti při vedení radnice, kterou jsme voličům před volbami slibovali“.

Hulinský a spol. nakonec Dienstbiera odsunuli na vedlejší kolej, ale tím mu jen vytvořili auru bojovníka za čistou politiku. Když v roce 2011 zemřel jeho otec, okamžitě se přihlásil o jeho post kladenského senátora. A uspěl. Co je podstatnější, dokázal už tehdy oslovit jako bojovník za čistou politiku i jiné než sociálnědemokratické voliče. Podpořili ho jak zelení, tak lidovci. Dienstbier však nenechal nic náhodě a vypravil se osobně i za místními komunisty, kteří mu přislíbili podporu.
Kladenská volba by podle mnoha lídrů ČSSD mohla být předobrazem prezidentské volby: podpora všech stran nalevo od středu i sympatie u mnohých pravicových voličů. Na to sází i Dienstbierův přítel Havel: „I lidé konzervativně zaměření mi říkají, že Dienstbier je pro ně jediný kandidát, který by dostal jejich hlas, přestože je levicový a dokonce sociální demokrat.“

Neřízená střela míří vysoko

V Praze nakonec zakusil sladkou chuť pomsty. Koalice jednoho křídla ODS a TOP 09 vyšoupla ČSSD z magistrátní koalice a způsobila i pád Dienstbierova nepřítele Hulinského. Dienstbier, zajištěný místopředsednickou funkcí ve straně i pozicí aktuálně nejpopulárnějšího politika ČSSD, chce ještě více. Jeho výzva „Živá socdem“ útočí na „syndrom oligarchických a kmotrovských praktik uprostřed kuloárních handlů“ a mnozí straníci se už polekali, že tím Dienstbier nemyslí jen Prahu.
V roli neřízené střely se Dienstbierovi zjevně líbí. V justiční válce státních zastupitelů neváhal otevřeně podpořit svého konkurenta z ODS Jiřího Pospíšila. Tvrdě zkritizoval v Senátu prezidentova kandidáta na ústavního soudce Jana Sváčka za spolčování s pražskými kmotry. A samotnému Václavu Klausovi vyhrožuje, že ho Senát požene za otálení při podpisu smluv k Ústavnímu soudu.

Co si myslet o Dienstbierově raketovém výstupu od konformního neznámého pražského zastupitele po kandidáta na Pražský hrad, nepřemýšlejí jen jeho potenciální voliči v prezidentské volbě. Nepříliš jasno o ambiciózním senátorovi má i ČSSD. Jak lakonicky poznamenává stínový ministr financí Jan Mládek: „Jen čas ukáže, zda sázka Jiřího Dienstbiera na razantní vzestup bude úspěšná.“

Jiří Dienstbier mladší

» narodil se 27. května 1969 ve Washingtonu do rodiny novináře Jiřího Dienstbiera, po rozvodu rodičů žil s matkou Zuzanou, také signatářkou Charty 77

» organizoval demonstraci 17. listopadu 1989, stal se členem celostátního studentského stávkového výboru, od roku 1990 dva roky poslancoval ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění

» otce následoval do jeho stran, v roce 1994 byl čtyři roky zastupitelem v Praze 2, v roce 1997 vstoupil do ČSSD, v roce 2005 spoluzachraňoval fotbalové Bohemians

» v roce 2010 byl kandidátem na pražského primátora, po volbách ostře odmítl koalici s ODS

» během posledních tří let se stal stínovým ministrem spravedlnosti, místopředsedou ČSSD, poslancem, senátorem, nyní chce být prezidentem

» se ženou Jarkou má syna Jiřího, fandí Bohemians 1905