Obě strany přitom ani v jedné z komor nemají tolik hlasů, aby mohly odsouhlasit návrhy zákonů bez podpory druhé strany. Takové rozmístění sil v kombinaci s ideologickou nekompromisností ústí v neschopnost zákonodárců řešit zásadní problémy.
Nepřekvapí, že Kongres má momentálně u Američanů nejnižší popularitu v historii. Poslední kapkou v táhnoucím se sporu Bílý dům versus Kapitol byla předvánoční tahanice o daňové úlevy, která paralýzu Kongresu výmluvně ilustruje. A to měli republikáni v tomto případě dokonce vůli ustoupit. Kdyby potopili senátní návrh na prodloužení daňových odpisů pro střední třídu, znamenalo by to okamžité zvýšení daní pro 160 milionů Američanů. Alespoň tak by to veřejnosti vysvětlili demokraté, a to se zkraje volebního roku nemůže hodit nikomu.
Senátem prošel kompromisní návrh hladce, ale v Dolní komoře přišly problémy. Proti se postavilo křídlo kongresmanů zvolených s podporou hnutí Tea Party. Na vlně jejich ideologického tažení proti čemukoliv, co vyjde z iniciativy vlády, se poslední rok vezla celá republikánská většina. Situace, slovy komentátora deníku Washington Post, dospěla do stadia, kdy chovanci začali řídit blázinec. Po čtyřech dnech kritiky ze všech stran, včetně umírněných republikánů, se mluvčí Dolní sněmovny John Boehner vzdal a krátkodobé prodloužení odpočtů daně ze mzdy o dva měsíce dostalo zelenou.
Celé divadlo Obama obratně využil. Zpočátku týdne, ještě než se pozornost upřela na primárky v Iowě, ohlásil, že s Kongresem končí. „Prezident už v roce 2012 nebude na Kongres nijak vázán,“ uvedl jeho mediální zástupce.
Jedenáct měsíců před volbami tak prezident volí podobnou taktiku jako jeho předchůdce Harry Truman v roce 1948.
Distancováním od Kongresu se chce Američanům ukázat jako akční politik, který hledá kreativní řešení. Smutné je, že tak vlastně rezignuje na svůj tři roky starý volební slib, že změní vyhraněnou stranickou politiku ve Washingtonu a bude hledat kompromis. To by v současné situaci možná nedokázal nikdo.
