Česká ekonomika je totiž velmi otevřená světu. Letos dosáhl objem zahraničního obchodu svého rekordu. Na jaře přeteklo přes hranice za hodinu zboží v průměrné hodnotě 650 milionů korun. Je tedy jasné, že jsme velmi citliví na vývoj ve světě.
A to je dobré, když se světu daří. Problémem ale jaksi je, že ono se mu právě teď nedaří. Německá ekonomika prudce brzdí. Meziroční růst je skoro poloviční než v prvním kvartále a mezikvartálně roste jen o titěrnou desetinu procenta. Jenomže bude ještě hůř. Všechny předstihové indikátory jako IFO, ZEW, PMI a podobné signalizují další zpomalení.
Jinými slovy, jsme-li s Německem spojeni zahraničním obchodem jako matka s dítětem pupečníkem, nemůžeme čekat, že by česká ekonomika nyní zrychlila. A to nemluvíme o tom, že se finanční trhy bojí recese v USA, bankrotu jihu eurozóny, či rovnou rozpadu měnové unie.
Takže pesimisté už mohou malovat čerta na zeď a mluvit o recesi. A optimisté zase mohou mluvit „jen“ o prudkém zpomalení ekonomiky. Zatím nelze rozhodnout, zda mají pravdu ti či oni – máme málo dat. Například údaje o struktuře růstu nebyly ještě zveřejněny. Není ani jasné, jestli politici najdou nějaké kloudné řešení pro předluženou Evropu. Ale jedním si můžeme být jisti. Nejbližší budoucnost nebude tak dobrá jako třeba počátek letošního roku. V tom ale tkví velký problém.
Ministerstvo financí je optimistické – očekává v roce 2011 i 2012 růst kolem 2,5 procenta. Je mi líto, ale bojím se, že roste riziko, že budoucnost tak přívětivá zdaleka nebude.
Nepoučili jsme se. Příchod první krize v letech 2008 až 2009 zastihl státní rozpočet nepřipravený. Teď se může historie snadno opakovat. Možná se nebudeme stačit divit, jak je náhle – a neplánovaně – deficit státního rozpočtu hluboký. Obezřetné by bylo vytvořit si rezervu a raději počítat s růstem pomalejším. A pak je tu ještě jedno, podstatnější riziko. Opět totiž rosteme pomaleji než Německo.
Pryč jsou doby, kdy jsme Německo v ukazateli HDP na hlavu doháněli. Teď nám naopak západní sousedé ujíždějí. Až příliš mi to připomíná Portugalsko. To také původně dohánělo své sousedy a vypadalo nadějně. Pak začalo zaostávat. A víme, jak to skončilo. Důvod byl v dlouhodobě nestabilních institucích, špatném podnikatelském prostředí a korupci. Nepřipomíná nám to něco?
Autor je hlavním ekonomem společnosti Next Finance
