Počátek závěrečného čtvrtletí byl ve znamení dlouho avizované události – Mezinárodní měnový fond poprvé od roku 1999 změnil složení koše své měnové a účetní jednotky SDR v češtině označované jako Zvláštní práva čerpání.
Jedná se o instrument, který MMF emituje ve prospěch svých členských zemí v situacích, kdy se globální finanční trhy potýkají s nedostatkem mezinárodní likvidity. Za SDR mají členské země v případě problémů s financováním svých schodků na běžném účtu platební bilance možnost získat potřebné devizy.
A právě s letošním říjnem vstoupilo do elitního klubu světových rezervních měn i čínské renminbi. Měnový koš SDR je tak aktuálně tvořen pěti měnami. Největší podíl, téměř 42 procent, zaujímá americký dolar, následovaný eurem s podílem lehce přes 30 procent.
A na třetím místě je již čínské renminbi s podílem přesahujícím 10 procent. Následují poslední dvě rezervní měny – japonský jen a britská libra. Co to znamená pro obchodníky?
Těžko očekávat, že by na rozdíl od ostatních světových měn byla ta čínská ponechána volnému floatingu. Čínská centrální banka bude využívat své nástroje včetně intervencí, aby udržela kurz stabilní s cílem podpořit pozitivní obraz renminbi jako důvěryhodné rezervní měny. Očekávat lze zvýšený zájem o portfoliové investice v čínských jüanech.
To by v nadcházejících letech mělo vést k dalšímu rozvoji čínských finančních trhů – dluhopisových i akciových. Jenom na dluhopisový trh by podle komentáře agentury Bloomberg mohl během pěti let připlynout až bilion dolarů.
Autor je analytikem v Komerční bance
