Z parketu Romana Sedmery: Nedělní vítězství populismu

Odstupující italský premiér Matteo Renzi.

Odstupující italský premiér Matteo Renzi. Zdroj: ČTK

Matteo Renzi
Francois Hollande, Matteo Renzi
Matteo Renzi
Matteo Renzi
5
Fotogalerie

V neděli 4. prosince se v Itálii rozhodovalo o ústavním referendu a osudu premiéra Mattea Renziho a v Rakousku se znovu odehrálo prezidentské klání mezi liberálním Van der Bellenem a krajně pravicovým Hoferem. 

Z širšího hlediska není ani tak důležité, co přesně bylo obsahem hlasování, i když zde by občané a voliči v obou státech zcela jistě nesouhlasili, ale jaké to bude mít dopady na budoucí směřování Evropské unie. V obou případech se totiž jednalo o střet prounijních a euroskeptických sil.

Odmítnutí italského referenda si můžeme vyložit jako jednoznačné vítězství protievropského hnutí Pět hvězd. To po Renziho prohře začalo spolu s Ligou Severu volat po rozpuštění Parlamentu a předčasných volbách. Zde se rozhodně není čemu divit, jelikož razantní NE v referendu, kdy 59,1 % voličů při téměř 66% volební účasti hlasovalo proti plánovaným reformám, přineslo italským nacionalistům značný politický kapitál. Rakouský výsledek pak může být lehce zavádějící. Někdo by mohl říct, že vítězstvím Van der Bellena srovnaly proevropské síly skóre.

A do jisté míry by měl pravdu. Situace se ale komplikuje, pokud se blíže podíváme na dění v rakouském Parlamentu. Sociální demokraté a lidovci, tradiční představitelé rakouské levice a pravice a do roku 2013 dva největší protilehlé tábory, byli nuceni se spojit do tzv. velké koalice, aby dokázali čelit rostoucímu vlivu Svobodné strany Rakousko. Právě té strany, za níž kandidoval Norbert Hofer.

A i přestože nedokázal vyhrát, tak poměrně těsný výsledek voleb a rostoucí podpora svobodných jsou jasným signálem pro všechny populisty v Evropě, kteří se v roce 2017 hodlají svézt na vlně nacionalismu.

Autor je analytikem v České spořitelně