Předseda vlády a šéf hnutí ANO Andrej Babiš během čtvrtečního jednání o nedůvěře vládě konečně odstartoval svou předvolební kampaň. Čekalo se na to už několik týdnů, kdy byl Babiš téměř neviditelný. A do horké fáze kampaně nastoupil konečný beneficient Agrofertu s vervou. Rovnou se zhurta pustil do své největší konkurence - Pirátů.
Jím nenáviděné Piráty vůbec nešetřil. Zvolal, že tady nechce „nějaký fanatický a multikulturní Pirátostán”. Ten podle něj spočívá třeba ve sdílení aut či bytů. Babiš podle svých slov nechce s nikým sdílet tyto věci ani tuto zemi.
Vymezil se tak jasně vůči mladším voličům, pravděpodobným obyvatelům „Pirátostánu”, kteří věci raději sdílejí než vlastní. Sdílení je Babišovi samozřejmě cizí. Babiš je zvyklý vlastnit vše a o nic se nedělit.
Lidé ale vůdci hnutí ANO hned připomněli, že to byl právě on, kdo před minulými volbami snil, když náhodou spal, o ničem jiném než o sdílení aut, bytů, parkovacích míst, hraček a dokonce i jídla. Sdílení považoval ve své slavné předvolební brožuře za jakousi pokrokářskou myšlenku, kterou by mělo Česko budoucnosti přijmout za svou.
A ejhle. Uplynuly čtyři roky a vše je jinak. Babiš opět sází na to, že jeho voličům už paměť tak dobře neslouží a leccos mu odpustí. Vedle toho navíc nezvykle přechází do obranné pozice. Zatímco před čtyřmi lety říkal, co všechno chce, teď naopak hlásá, co nechce. Už to není o tom, aby bylo líp, ale spíš o tom, aby nebylo hůř. Po osmi letech Babišovy vlády se to dá vlastně i pochopit.
Jednu věc ale Babiš nechce od počátku, kdy vstoupil do politiky. Především se netouží o tuto zemi s nikým dělit. V tom jediném je dodnes konzistentní.
