Průměrný zaměstnanec prý promrhá v rámci pracovní doby čtením sociálních sítí a zpráv hodinu denně. Ročně to pak chudáky zaměstnavatele stojí až 48 tisíc, které jim nikdo nenahradí. Podle jakési auditní firmy se tomu říká elektronická zahálka a je to prý strašný problém – v kontextu nízké efektivity práce v Česku asi částečně pravdivý.
Co ale nejde do hlavy, je to, jak si auditoři, kteří firmám takovéto lemplování pomáhají eliminovat, představují optimální stav. Asi je to nějaká forma permanentního zápřahu, nejlépe pod dozorem drába a za zvuků mrskání biče. Je jasné, že informovaný či psychicky svěží a odpočatý zaměstnanec přece není v zaměstnavatelově zájmu. A chápu, odkud ty silné robotizační a automatizační trendy přicházejí.
Už tedy víme, že v práci se informace nezjišťují, ale že se v ní maká. Kde já jen to heslo už dříve slyšel? No nic. Je ale s podivem, jak ten kapitalismus nahrává extremismu. Plně vytížení makající pracovníci, kteří nic nevědí, se totiž mnohem snáze ovládají. Vysvětluje se jim proto mnohem jednodušeji, že ti uprchlíci jsou opravdu strašně nebezpeční, nebo proč je o. k., když dnes na výročí zavraždění Milady Horákové nastupuje do funkce vláda, která je komunisty tolerována.
