Divná věc. Nesouhlas se skoro ve všech evropských jazycích vyjádří podobným zvukem: no, nu, nein, nee, non, nej, nět. A tak dále. Dokonce i v té maďarštině, která nemá skoro s žádným jazykem přímou příbuznost, je to podobné slovo: nem. Zato slovíčko „ano“ zní v evropských řečech naprosto odlišně: si, igen, yes, da, oui, tak, ja.
Asi nás Evropany už jazyky předurčují k tomu, že bude tak jednoduché nesouhlasit a tak těžké se spolu dohodnout. Na tuhle kartu vsadili – samozřejmě po nepřekonatelném hitu, jímž je imigrace – před volbami i četní poslanečtí aspiranti z českého dvorku. Trefovat se do evropské integrace, to už je tradiční volební sázka na jistotu. Vždycky to přihraje pár bodů navíc a do velkého cíle se strefí i slepec. Jak vidno už z lingvistického pohledu, těžší je říci Evropě „ano“.
Vedle imigrantů a protievropského populismu nakonec možná volbami zamíchá divoká karta jménem počasí. Slunné dny, které mají vydržet i na volební pátek a sobotu, mohou přispět k nízké účasti. Sociologové říkají, že ještě nikdy nebylo tolik váhajících voličů, kteří se rozhodnou na poslední chvíli. Třeba se rozhodnou tak, že raději odjedou na chalupu. Z toho by těžily strany s disciplinovanými voliči.
Moment, moment. Které že strany to mají skalní a disciplinované voliče? No potěš pánbůh. Kéž se to pěkné počasí hodně rychle zkazí.
