Zdeněk Pečený: Není každý den posvícení

Dvacetilibrové bankovky

Dvacetilibrové bankovky Zdroj: Petr Kratochvil, Wikimedia Commons (CC0)

Některé vládní záchranné akce z dob hospodářské krize skončily navzdory očekávání ziskem. Třeba americká vláda na záchraně Citigroup za 45 miliard dolarů vydělala dvanáct miliard. Program TARP na záchranu firem v krizi byl rozpuštěn před Vánocemi se ziskem 15,3 miliardy dolarů. Skromnějších výsledků dosahuje britská vláda u banky Lloyds.

Záchrana stála přes dvacet miliard liber, ale vláda už má zpět třináct miliard a hodnota zbývajícího podílu přesahuje osm miliard liber. O poznání hůře je na tom podíl ostrovní vlády ve skotském finančním domě RBS. Při dnešní ceně akcií vychází ztráta téměř čtrnáct miliard. Přesto tamní ministerstvo financí spustilo odprodej státního podílu v RBS.

Jednou to holt vyjde, jindy nevyjde. Už Daniel Kahneman říkal, že lidé dávají přednost omezení ztrát před ziskem a ve vládě jsou přece jen lidé. Dobrá zpráva je, že vlády do záchran firem nešly s cílem vydělat velké prachy.

Jak to vypadá, když firmu řídí levičák, se mohli přesvědčit v mece kapitalismu USA. Když šéf firmy na zpracování karetních plateb Dan Price zvýšil minimální mzdu na sedmdesát tisíc dolarů ročně – zhruba dvojnásobek dosavadního nástupního platu ve firmě – řada lidí si ťukala na čelo.

A Price nechápal, proč nejsou všichni zaměstnanci nadšení a proč někteří odešli. Zvýšení se totiž nijak netýkalo těch, kteří už přes sedmdesát tisíc brali. A co by ti dál ve firmě pohledávali? Kdyby chtěli zkušení pracovníci dostávat stejně jako nekvalifikovaní údržbáři, jistě by se dávno přestěhovali do Severní Koreje.

Čtěte také zápisníky dalších redaktorů E15: