Zpravodajská hra pokračuje

Edward Snowden uvízl v labyrintu právních předpisů na letišti v Moskvě

Edward Snowden uvízl v labyrintu právních předpisů na letišti v Moskvě Zdroj: profimedia

Edward Snowden, který vynesl tajné informace o sledovacích programech americké tajné služby NSA, se na mezinárodní půdě stal horkým zbožím. Momentálně je zaseknutý na ruském letišti, kam se dostal z Hongkongu, rád by asi do Ekvádoru, kde mu kyne azyl, ale kam šlápne, hrozí mu vydání do Spojených států, které po něm velmi touží. Není divu, že mezinárodní napětí se projevuje i v komentářích deníků v zúčastněných zemích.

China Daily: USA dluží vysvětlení

Od zakladatele WikiLeaks Juliana Assange po zběha z tajných služeb Edwarda Snowdena už dlouho Spojené státy ukazují, že jsou v koncích s rozumem, když dojde na to, jak zabránit únikům citlivých informací. USA se vždy zuby nehty snaží chytit a zavřít whistleblowera, aniž by přemýšlely o jádru věcí, které byly odhaleny. To není zrovna odpovědný přístup. Strýček Sam kritizuje jiné za to, že bývalého zaměstnance CIA nechtějí odevzdat. V pondělí dokonce z Bílého domu zaznělo, že „svévolný čin“ čínské vlády, která nechala Snowdena opustit Hongkong, byl „vážnou ranou“ americké snaze pěstovat s Čínou vztahy založené na důvěře. Takové poznámky jsou nepřijatelné stejně jako absurdní. Američané nemají důvod si stěžovat.

Vzhledem k tomu, že součástí Snowdenových informací jsou i záznamy o špionážní aktivitě USA na území Hongkongu a Číny, je z americké strany dost absurdní mluvit na prvním místě o poškození americko-čínských vztahů. Ukazováním na jiné se Washington jen snaží odvést světovou pozornost od toho, že Snowden přišel s výbušnými odhaleními o špehovacích programech tajné služby NSA, které zahrnují řadu zemí a uživatele internetu po celém světě. Spojené státy by měly spíše rozptylovat globální obavy o to, zda a do jaké míry narušily americké tajné služby práva a zájmy jiných zemí. Obamova vláda má povinnost na Snowdenova obvinění racionálně odpovědět. A měla by to udělat velmi brzy.

The Washington Post: Ekvádorský dvojí metr

Čína si z útěku Edwarda Snowdena udělala demonstraci opovržení, jež cítí k administrativě Baracka Obamy. Rusko může udělat totéž. Ale když je řeč o antiamerickém chucpe, nic nepřekoná Rafaela Correu, autoritativního vůdce malého zbídačeného Ekvádoru. Přijetí Snowdena by umožnilo Correovi pokročit k vytouženému cíli: stát se po zesnulém Hugo Chávezovi nejhalasnějším protiamerický demagogem západní polokoule. Ale přesto – možná by to stálo za to, pokud by se pak podařilo nasměrovat pozornost Kongresu i veřejnosti symbolický akt, ale dává nám jen málo vodítek, jak se vyrovnat s odhaleními o činnosti NSA.

Není to totiž zápas NSA proti Snowdenovi. Je to NSA proti základní lidské důstojnosti. Rozsah moci soustředěné v NSA je velmi znepokojivý. Zvlášť když Západ nemá na práci nic lepšího než poučovat zbytek světa o demokracii. Vše, co dosud o sledovacím systému víme, ukazuje, že je tak hluboce antidemokratický, až je to skoro k smíchu.

The Moscow News: Špatný směr debat

Ať si o budoucích plánech Edwarda Snowdena myslíte cokoli, neměli byste se chytit na starý laciný trik. Zatímco mnozí z nás vášnivě diskutují o Snowdenovi – proč udělal, co udělal, jakou má osobnost, jak se liší od Bradleyho Manninga – uniká nám fakt, že NSA si přeje, abychom mluvili o něm a nikoli o závažnějších problémech. Pozornost zaměřená na Snowdena je pochopitelná. Individuální život není méně důležitý než myšlenka.

Nemůžeme přehlížet fakt, že Snowdenův osud může mít nemalý dopad na vztahy Ruska a USA, už tak dost napjaté. Ale debatujeme o Snowdenovi také proto, že je identifikovatelný – dal státní špionážní činnosti tvář. Stát se jinak těžko chápe. Představa, že tisíce Američanů s bezpečnostní kartou mají přístup k vašim e-mailům, je těžko stravitelná a abstraktní. Snowden vystoupil ze stínů a učinil sebe i NSA jasně viditelnými. Je to zásadní ke Correovu potlačování svobody slova. Nyní se skutečně překonal: prosadil nový mediální zákon, který Meziamerická tisková asociace označila za „nejvážnější ránu svobodě tisku a projevu v moderní historii Latinské Ameriky“.

Snowdena by mohl zvláště zajímat článek 30, který zakazuje „volný pohyb, zejména prostřednictvím médií“ takovým informacím, které „jsou chráněny zákonnou klauzulí“. Dále zákon omezuje podíl soukromých médií na vysílacím trhu na 33 procent a ustavuje nový zločin „mediálního lynče“. Někdo by mohl říci, že je trochu nechutné nabízet azyl samozvanému whistleblowerovi z jiné země a zároveň dusit ty vlastní. Neřekl by to však Correa, který po léta brojí proti USA, zatímco je bytostně závislý na jejich obchodních výhodách. Výhody musí příští měsíc potvrdit Kongres. Jestli Ekvádor přijme Snowdena, bude snadné prokázat, že antiamerické hřímání také něco stojí.