Většina kryptoměnových firem v Česku řeší zásadní problém. Prakticky žádná banka jim není ochotná založit a vést bankovní účet. Některé to musejí řešit přes spořitelní družstva, jiné přes různé platební aplikace. A další zvažují odchod z Česka.
Právě tuzemské společnosti přitom patří ke světové špičce, vznikla u nás první hardwarová peněženka na světě (SatoshiLabs) i první těžební „pool“ (SlushPool). Postihovány jsou tak firmy, které s kryptoměnami přímo nepřijdou do styku a jen vyvíjejí software či hardware.
Podle nedávné studie by přitom stát mohl přijít o desítky či nižší stovky miliard korun na daních a dalších odvodech.
Do podcastu KryptoSpace přišel situaci popsat František Vinopal, který působí v největší tuzemské kryptoburze Coinmate a je i předsedou České kryptoměnové asociace.
Začátkem měsíce se objevily informace, že firmy, které měly dříve účty u Equa banky, o ně poté, co ji převzala Raiffeisenbank, přijdou. Koho se to týká?
Týká se to naprosto všech, kteří jsou v asociaci.
Budou firmy ve finále bez bankovních účtů?
Já věřím, že nebudou. Protože na tu situaci se ten trh po oznámení koupě Equa banky ze strany Raiffeisenbank připravoval. Nenechávali jsme to na poslední chvíli, takže to neznamená zánik toho odvětví jako takového, nicméně určité komplikace to samozřejmě znamenat může. A pro klienty to bude znamenat i trošku dražší služby.
Proč?
Protože například směnárny a burzy budou muset využívat služeb nějakých dalších prostředníků, jako jsou třeba platební brány, které si samozřejmě naúčtují nějaké poplatky.
| KryptoSpace je nezávislý projekt ekonomického novináře Petra Lukáče. Každý týden přináší rozhovory a analýzy ze světa bitcoinu, etheru a decentralizovaných financí. Nově si můžete jeho volnou část poslechnout i na stránkách E15. |
A co účty? Minulý týden jste na jedné tiskové konferenci zvažoval spořitelní družstva…
Je to samozřejmě ta cesta, která je dnes asi jediná možná, protože v Česku už prakticky neexistuje banka, která když přijdete a transparentně řeknete, že jste kryptosměnárna, by vám otevřela účet.
Na druhou stranu musím ale přiznat, že ta situace se mírně zlepšila, takže nyní se s námi aspoň baví. Já jsem v kryptu asi sedm let, a když jsme začínali, tak když člověk do banky přišel, tak se s vámi opravdu ani nebavili. Ani paní na přepážce.
To vás vyhodili?
Ani ne, prostě jsme proti sobě seděli a mlčeli. Nebo tedy my jsme mluvili a ze strany banky nepřicházela žádná reakce. Dnes už ale i banky vědí, co jsou to kryptoaktiva. Co to je bitcoin. Ale nelíbí se jim to.
A řeknou vám aspoň ten důvod, proč vám ty účty ruší?
Ne, ty důvody jsou klasicky to, že nám účet vypovědí podle smluvních podmínek… Vtipné je, že my u těch našich klientů, jako jsou směnárny či burza, vidíme, že poměrně vysoký management těch bank bývá našimi klienty. Dokonce se nám stalo, že v rámci jednání s představiteli bank proti nám seděl člověk, který nám tvrdil, jak krypto nemohou dělat. A my přitom věděli, že on ho sám nakupuje.
Asi ale tušíte, proč se bankám nelíbí.
Já si myslím, že už se nám podařilo vyvrátit ty předsudky, že všechno krypto slouží k financování terorismu, k praní špinavých peněz, legalizací prostředků z trestných činností a tak dále. Teď už jsme v takových těch soft kritériích a ty už jsou pro nás zvládnutelné obtížněji. Například reputační důvody. To už je pak na apetitu, co ty banky chtějí nebo nechtějí dělat.
Vy pracujete pro burzu Coinmate. Když jí před nějakými šesti lety zavřela účty Fio banka, tak vám to tehdy totálně podrazilo nohy.
Ne že bych na to nechtěl vzpomínat, ale jsou to dost bolestivé vzpomínky. A zbrzdilo nás to absolutně. Když vezmete tu první ligu světových burz jako Kraken, Coinbase či Binance, tak my v rámci Evropy byli jen o úroveň pod nimi. Ale pak jsme tři čtvrtě roku fungovali bez bankovního účtu. Já si asi dovolím říct, že to je snad rekord. Chtěl bych vidět firmu, která tři čtvrtě roku funguje bez bankovních účtů a nezavře svůj byznys.
Jsou ta antikrypto pravidla rozhodnutím českých bank, nebo jejich zahraničních matek?
Já bych to rozdělil. My tomu říkáme české banky, ale jsou to dceřiné společnosti zahraničních bank, které mají sídlo v České republice, například Komerční banka nebo Raiffeisenbank. A ty musejí poslouchat bez odmlouvání své matky, ať je to ve Vídni, nebo je to v Paříži, nebo je to kdekoli jinde. A je podle mého velice těžké, aby dcera přesvědčila svoji matku.
A pak jsou tu české banky, které žádnou zahraniční matku nemají. Třeba Fio, Creditas. Ty jsou ale potom často v područí tzv. korespondenčních bank, které pro ně dělají eurové nebo dolarové platby.
Celý rozhovor s Františkem Vinopalem si můžete poslechnout v rámci podcastu KryptoSpace.
