Umělá inteligence je jako další průmyslová revoluce. Kdo ji zaspí, ten prohraje, říká David Hartman

Kdy jste Vy osobně poprvé narazil na umělou inteligenci a co Vás na ní zaujalo?

S umělou inteligencí jsem se poprvé setkal během studia na vysoké škole, tehdy to ještě nebylo běžné téma, jako je tomu dnes. Zároveň mě ale AI fascinovala už dříve skrze literaturu. Líbila se mi tehdy ta představa, že technologie promění celý svět, vytvoří se virtuální sítě a inteligentní systémy s námi budou koexistovat. V realitě je to samozřejmě trochu méně poetické, ale tehdy mě to hodně nadchlo, jak obrovský potenciál růstu technologie a také AI mají – a ten růst skutečně přišel.

Jaký postoj máte k AI nyní, a to jak z pohledu odborníka, tak i běžného uživatele? V čem mění náš každodenní život a jaké vidíte výhody nebo naopak rizika?

Z pohledu běžného uživatele vnímám to, že AI výrazně usnadňuje práci, šetří čas a zjednodušuje lidem každodenní úkoly. Z trochu více odborného hlediska se mi zdá, že AI mění způsob, jakým pracujeme. V programování například asistenti typu Copilot nahrazují rutinní činnosti a umožňují soustředit se na kreativnější části práce. Rizika ale nelze přehlížet. Největší vidím v tom, že lidé mohou rezignovat na hlubší porozumění – přestanou se učit, spoléhat se budou jen na výstupy AI. To je nebezpečné hlavně tam, kde může i malá chyba znamenat velký problém.

Unicorn Vysoká škola spustila jako první soukromá škola v Česku obor zaměřený čistě na AI. Proč jste se rozhodli obor otevřít?

Česká republika má skvělý potenciál – máme tradici technického vzdělávání, lidé jsou pracovití a mají chuť řešit zajímavé problémy. To ale často podceňujeme. Umělá inteligence je pro mě jako další průmyslová revoluce. A když už přichází, je potřeba na ni být připravený, ne ji zaspat. Cílem bylo vychovat odborníky, kteří nebudou jen uživateli AI, ale budou rozumět i tomu, co se děje „uvnitř“.

V čem se tento program liší od podobných oborů na jiných školách, například na ČVUT?

Náš přístup má zásadní specifikum v přístupu k AI. Studenti u nás od začátku pracují v prostředí, které simuluje reálnou firmu – používáme profesionální systém pro řízení projektů, ne jen školní index a předměty. Neučí se jen pro zkoušku, ale řeší konkrétní úkoly jako v práci – celý předmět vlastně chápeme a řídíme jako projekt. Hodně klademe důraz na praxi – už první den si student vyzkouší, jak může AI vyřešit skutečný problém. Snažíme se je co nejdřív vtáhnout do „hry“, kterou AI ve světě dnes je – aby rozuměli principům a uměli je využít.

Pro koho je tento obor určený? Může se přihlásit i někdo, kdo třeba vůbec neprogramuje?

Rozhodně ano. Přihlásit se může kdokoli, kdo má zájem o technologie a chce porozumět tomu, jak AI funguje a jak ji využít. Nepotřebujete umět programovat ani mít předchozí technické vzdělání. Absolventi nemusí nutně mířit na vývojářské pozice, byť se tyto schopnosti během studia samozřejmě naučí. Mnozí z nich najdou uplatnění třeba v obchodu, marketingu nebo HR – tam, kde se dnes běžně pracuje s daty, automatizací nebo nástroji umělé inteligence.

AI bývá často vykreslována jako hrozba – ohrožení práce, soukromí atd. Jaký na to máte názor a jak k tomuto budete přistupovat v rámci studií?

AI určitě představuje velkou změnu – podobně jako kdysi průmyslová revoluce nebo nástup počítačů. Některé profese se změní, jiné zaniknou, ale zároveň vznikne spousta nových příležitostí. Bude záležet hlavně na tom, jak se k tomu postavíme. Nejde o to bát se, ale naučit se nové nástroje používat chytře a zodpovědně. Ve studiu budeme mluvit i o etických a společenských dopadech – jako je šíření dezinformací, deepfakes nebo ztráta soukromí. Stejně jako mobilní telefony i AI může být buď dobrý sluha, nebo špatný pán.

Jaké praktické dovednosti si studenti během studia osvojí? 

Studenti pracují na konkrétních projektech – často v týmech a s přesahem do reálného prostředí. Učí se nejen vytvářet funkční nástroje (např. jednoduché AI aplikace), ale i je nasazovat v praxi – tedy rozumět tomu, jak zapadnou do fungující firmy nebo systému. Vedle technických dovedností si tak studenti osvojí i schopnost řídit projekty, spolupracovat v týmu a reagovat na konkrétní požadavky klienta. Nejde jen o to „vyrobit krabičku“, ale umět ji i správně zapojit tam, kde má fungovat.

S jakými dalšími firmami spolupracujete v rámci povinných stáží? Co firmy od takových studentů očekávají?

Spolupracujeme s celou řadou firem – od datových a softwarových společností přes firmy zabývající se IoT nebo hardwarem až po státní správu. Výběr záleží na studentovi. Na praxi studenti nastupují až v poslední fázi studia, kdy už mají za sebou většinu důležitých předmětů a jsou připraveni na reálné úkoly. Ve firmách se většinou zapojují do běžících projektů, kde se od nich očekává, že se rychle zorientují, převezmou zodpovědnost za část práce a skutečně přispějí – podobně jako nový kolega ve zkušební době.

Budete připravovat studenty i na to, že AI může selhat? Třeba eticky, společensky, technicky?

Ano, to považujeme za zásadní. Chceme, aby studenti k AI přistupovali kriticky a byli si vědomi jejích limitů – technických, společenských i etických. Nestačí slepě přijímat její výstupy, důležité je rozumět principům, na kterých technologie stojí. Součástí portfolia předmětů je i etika AI. Nechceme vychovávat lidi, kteří budou technologie bezmyšlenkovitě používat, ale ty, kteří vytvářejí důvěryhodná a dlouhodobě udržitelná řešení. Naši studenti tak získávají komplexní pohled na dopady, které může mít vývoj a nasazení AI na společnost.

Co Unicorn AI Research Center – jak celé souvisí s výukou?

Unicorn AI Research Center (URC) slouží jako most mezi školou a firmami. Právě tady se sbíhají požadavky z praxe – pokud má firma zájem o AI řešení, URC navrhne postup, zapojí experty a často i samotné studenty. Ti se mohou podílet na konkrétních projektech, a to buď v rámci výuky, bakalářských prací, nebo vlastního zájmu.

Jaký máte názor na spotřebu energie pro provoz AI? Myslíte, že se můžeme bát ekologických dopadů?

Spotřeba energie u AI technologií je určitě důležité téma. Stačí si vzpomenout na nedávné spuštění modelu pro generování obrázků – servery nestíhaly, zájem byl obrovský. Ano, AI má svou uhlíkovou stopu, ale je důležité vidět i to, jak rychle vývoj směřuje k její optimalizaci. Výzkum dnes hledá cesty, jak modely zefektivnit, zmenšit a zpřístupnit pro běžný provoz, klidně i na vlastním serveru doma. To je i důvod, proč potřebujeme odborníky, kteří rozumí jádru technologií a umí je navrhnout co nejefektivněji.

Jaká je podle vás největší chyba, kterou děláme jako společnost, když mluvíme o umělé inteligenci?

Myslím, že chyba je v tom, že často sklouzáváme do extrémů – buď přílišné nadšení, nebo přehnaný odstup a obavy. AI není kouzelná hůlka, která všechno vyřeší, ale ani strašák, kterého se máme bát. Je to nástroj – silný, ale pořád nástroj. Některé věci AI ulehčí, jiné promění natolik, že nová generace poroste s úplně jinými návyky. A my, stejně jako kdysi s příchodem mobilních telefonů, možná budeme jen překvapeně sledovat, jak rychle se mění svět kolem nás. Děti budou mluvit s asistenty tak samozřejmě, jako my kdysi listovali encyklopedií. Proto bych řekl, že největší chybou je, když se přestaneme zajímat a spoléháme se na to, že „už to někdo udělá za nás“.