Společnost Bowenite, které šéfuje jeden z největších odborníků na výcvik speciálních jednotek a někdejší šéf Vojenského zpravodajství Milan Kovanda, patří spíše mezi neznámé české firmy. Zaměřuje se totiž výhradně na zahraniční trhy. Konkrétně Afriku, Blízký Východ a Asii. Zde cvičí vládní elitní jednotky a dodává jim potřebný vojenský materiál.
Po prašné cestě se s odstupem sunou tři vozy. Dva velké terénní, třetí malý, lehce otlučený osobní automobil. Do džípů vidět není, v osobáku sedí několik lidí. Pomalu se blíží k pískové duně, která slouží jako úkryt dalšímu terénnímu vozidlu. Auta už jsou na dohled, vysílačkou letí povel ke spuštění operace. Do cesty konvoji vjíždí ukryté vozidlo a nárazníkem sráží osobní vůz z cesty. Z teréňáků vyskakují příslušníci zvláštní jednotky a spouštějí přesně mířenou palbu. Z osobáku vytahují rukojmí, zajišťují únosce, naskakují do automobilů a mizejí. Akce netrvá ani dvě minuty. Tak vypadá jeden z vývozních artiklů české firmy Bowenite.
Šéfem společnosti je Milan Kovanda, generálmajor ve výslužbě, bývalý velitel 601. skupiny speciálních sil a někdejší ředitel Vojenského zpravodajství. Je jedním z klíčových lidí, kteří nastolují důvěru mezi zahraničními klienty a společností Bowenite.
Striktně obchodujeme s vládami
„Našimi zákazníky jsou výhradně oficiální státní obranné a bezpečnostní složky. Striktně se jedná o B2G (business to government – pozn. red.) obchod. Ostatní jsou pro naši firmu no-go zóny,“ říká Kovanda.
Bowenite není soukromá armáda. Ač její zaměstnanci bojové zkušenosti mají, jsou to bývalí vojáci, policisté a příslušníci speciálních sil, nelze si je najmout jako vojáky nebo ochranku. Striktně poskytují pouze výcvik, respektive komplex služeb.
Bowenite není podle Kovandy jedinou firmou v Česku a ve světě, která by podobné služby poskytovala. Snaží se je ale nabízet tak, aby se stala opravdovým partnerem svých zákazníků. „Většina firem dodá materiál, základní výcvik a tím to končí,“ uvádí Kovanda.
„Speciální vojenský výcvik na zakázku není ve světě ničím výjimečným. Aniž bych to chtěl srovnávat, komunistické Československo vysílalo mnoho instruktorů do arabských, afrických či blízkovýchodních zemí. Řada soukromých společností se tím zabývá i v současnosti,“ uvádí Tomáš Řepa z Katedry teorie vojenství Univerzity obrany v Brně. „To, že je podobné služby přímo pro ozbrojené složky jednotlivých států schopna nabídnout společnost i v České republice, je myslím pozitivní zpráva,“ dodává Řepa.
Primárními trhy jsou Afrika a Asie
Před vstupem Bowenite na trh probíhají jednání v několika rovinách. Jelikož jsou primárními trhy Afrika, Blízký východ a Asie, detailní průzkum situace v zemi představuje základ. „Projekty se realizují striktně podle platné legislativy ČR. Pokud nám z analýzy vyplyne, že země není stabilní, nepokračujeme v jednání. Stejně tak pokud ministerstvo průmyslu a obchodu doporučí do země nevstupovat, ukončíme jednání,“ vysvětluje Kovanda.
„Věřím, že samotný výcvik jistě žádné bezpečnostní riziko pro české občany nepřináší. Bohužel nežijeme v ideálním světě a připravovat se na hrozby není možnost, ale nutnost,“ komentuje Tomáš Řepa z Univerzity obrany.
Pokud je situace v zemi příznivá, firma se nejprve se zákazníky sejde, zanalyzuje stav a navrhne řešení. Mimo výstroje a zbraní dodává Bowenite tréninkovou infrastrukturu, munici a know-how zkušených instruktorů. Ti s klienty stráví tolik času, kolik je třeba, dokud si obě strany nejsou jisty, že s vybavením umějí zacházet.
„Samozřejmě se může stát, že v zemi či regionu v průběhu jednání nebo výcviku dojde k dramatické změně politické nebo bezpečnostní situace. Pak s obchodem okamžitě končíme,“ uvádí Kovanda. Jsou to ale spojité nádoby. Ke konfliktům a převratům dochází v těch zemích proto, že vlády nemají dobře vycvičené silové složky, které nedokážou účinně zasáhnout. „V podstatě svými službami přispíváme ke stabilizaci regionu,“ říkají zástupci společnosti.
V Evropě realizuje obchody sesterská firma Bowenite, ale pouze v materiální oblasti. Státy NATO už mají infrastrukturu pro výcvik svých jednotek. Proto se společnost zaměřuje právě na ty regiony, kde může pomoci a stát nemá dostatečné vlastní prostředky a zkušenosti pro výcvik speciálních silových složek.
Společnost dodnes realizovala projekty v hodnotě přes 15 milionů dolarů, zhruba 320 milionů korun. Zisky putují do rozvoje společnosti a zkvalitňování portfolia služeb.
Bowenite je součástí holdingu Skupina, kterému rovněž šéfuje Kovanda. Zaměřuje se na poskytování služeb v oblasti základního a pokročilého polního a taktického výcviku pro státní a ozbrojené složky. Pod Skupinu patří dále například firmy Glomex MS, která nedávno dodala české armádě terénní vozy Toyota Hilux, Zetor Defence, která vyvinula obrněné vozidlo Zetor Gerlach, nebo firma VV Sklo.
Milan Kovanda (53)Převážnou část své vojenské kariéry strávil u prostějovské 601. skupiny speciálních sil. Zastával zde pozice od velitele speciálního týmu až po velitele celého útvaru. Působil v zahraničních operacích na území Afganistánu v rámci protiteroristické operace Enduring Freedom a zúčastnil se mírové operace v Kosovu. Byl prvním velitelem Roty speciálních sil, která byla po vstupu České republiky do NATO předurčena do Sil rychlé reakce Aliance (ARRC). Od roku 2001 do roku 2003 působil jako vedoucí starší důstojník pro speciální operace ARRC NATO. Po odchodu od speciálních sil působil jako zástupce velitele Společných sil v Olomouci, kde byl zodpovědný za výcvik a přípravu jednotek Armády ČR do zahraničních operací. Je považován za jednoho z největších odborníků na výcvik speciálních jednotek a bezpečnostní problematiku v oblasti boje proti terorismu a counter-insurgency (protipovstalecký boj). Významnou měrou se podílel na transformaci výsadkové brigády v Prostějově na 601. skupinu speciálních sil, a to především novým nastavením výběru osob a systému výcviku. Od listopadu 2012 působil jako ředitel Vojenského zpravodajství ČR, z této pozice byl v červnu 2013 odvolán v souvislosti s kauzou Jany Nagyové. Později byl v této kauze pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu. V roce 2019 odešel do výslužby. |
