Kde vraždilo Lví srdce. Pevnost Akra si zachovala atmosféru středověku

Pevnost Akra

Pevnost Akra Zdroj: Profimedia.cz

Akra
Akra
Akra
Akra
Akra
5
Fotogalerie
Pevnost Akra ukrývá svědectví o nejbizarnějším masakru křižáckých válek. Anglický král Richard I. tu chtěl vyměnit tři tisíce zajatců za jediný dřevěný kříž. Muslimové mu ale krucifix nevydali a král nechal všechny vězně povraždit, čímž získal na Blízkém východě pověst katana.

Když vkročíte do přístavu Akra v dnešním Izraeli, máte pocit, že jste se ocitli uprostřed filmu o křížových výpravách. Město, které hrálo při boji mezi křižáky a muslimy klíčovou roli, si zachovalo dokonalou středověkou atmosféru se vším, co k tomu patří.

Má opevněnou citadelu, masivní hradby, podzemní křižácké město, a dokonce únikový tunel templářů, který byl objeven náhodou až na konci dvacátého století, když instalatéři opravovali v jedné domácnosti ucpaný odpad.

O přístav na břehu Středozemního moře se křižáci s muslimy přetahovali v 11. až 13. století neustále a Akra opakovaně měnila pána. Byla totiž vstupní branou do Svaté země a výchozí základnou pro dobytí dvě stě kilometrů vzdáleného Jeruzaléma. Nejdramatičtější moment přišel v roce 1191.

Tehdy se u Akry vylodil se 17tisícovým vojskem a moderními obléhacími stroji anglický král Richard I. Přidal se k němu mimochodem i zbytek obávaných českých rabiátů z oddílu knížete Děpolta, kteří doputovali do Svaté země po pevnině.

Dřevo, na kterém ukřižovali Krista

Richard I. měl spasit vadnoucí moc křižáků nad Palestinou. Sto let po první křížové výpravě a dobytí Jeruzaléma se tu totiž karta obrátila. Muslimy sjednotil vojevůdce a opěvovaný hrdina Saladin. Ten získal zpět Jeruzalém, ovládl i Akru a tlačil torzo křižáckých vojsk pryč ze země.

Příchod Richarda v čele třetí křížové výpravy ale vrátil křesťanům iniciativu. Akru anglický král po epickém obléhání dobyl a bojů se osobně účastnil. Právě tady si vysloužil pozdější přízvisko Lví srdce. V bojovém transu totiž zazářil až fanatickou odvahou a neporazitelností. Zrodil se tu mýtus o Bohu oddaném paladinovi, který byl pak dáván za vzor všemu evropskému rytířstvu po zbytek středověku.

Tajná úniková chodba byla objevena náhodou až v roce 1994.Tajná úniková chodba byla objevena náhodou až v roce 1994. | Profimedia.cz

Je pro dějiny typickou ironií, že právě dobytí Akry bylo ale zároveň momentem největší Richardovy hanby a že si tu před tou východní půlkou světa vysloužil naopak nálepku monstra.

Zajal totiž téměř tři tisíce obránců města a za jejich propuštění chtěl od Saladina vedle výkupného ve zlatě také fragment takzvaného Pravého kříže.

Šlo o dřevo, na němž byl údajně kdysi ukřižován samotný Ježíš Kristus. Z dnešního pohledu je to absurdní obchod – tři tisíce lidí za kus dřeva. To se asi nedá odmítnout.

Kudy do Akry
Nejlepším výchozím místem pro výlet je pouhých 15 kilometrů vzdálený moderní přístav Haifa. Odtud vyjíždějí do Starého města v Akře každou půlhodinu minibusy a několikrát denně také vlak. Při orientaci ale může vzniknout zmatek kvůli mnoha variantám jména tohoto někdejšího křižáckého hlavního města. V češtině dokonce v některých verzích mění rod z ženského na mužský. Narazit tak můžete vedle Akry i na přepis Akkra, Akka, Acre, Akkon nebo Akko. A na cedulích v Izraeli uvidíte samozřejmě jméno města vyvedeno i v arabských a hebrejských znacích.

Saladin ale chápal, že má relikvie pro křesťany velký psychologický význam, a s vydáním otálel. Podcenil, k čemu se Richard uchýlí – král nechal na okraji Akry všechny zajatce zmasakrovat.

Nebyl to ani tolik akt samoúčelné odplaty, mělo to svůj pragmatický motiv. Richard se chtěl vydat na pochod k Jeruzalému a neměl dost stráží ani proviantu, aby mohl tolik zajatců zadržovat.

Nedosažitelný cíl

Masová vražda zajatců byla ale pro středověký válečný kód nemyslitelným zločinem. Rukojmí byli většinou propuštěni – buď za výkupné, nebo výměnou za jiné vězně. Takže zpráva o masakru v Akře letěla od Palestiny přes Egypt až po Mekku a u muslimů vyvolala hrůzu.

To mělo své důsledky při dalších bitvách. Strach z Richarda vybudil obránce Palestiny k zoufale houževnaté obraně. Na druhé straně králova pověst v kombinaci s jeho zuřivostí v boji mu vytvořila v očích muslimů aureolu neporazitelného válečníka.

Bývalé koupele Hammám al-Paša jsou zpřístupněny jako muzeum.Bývalé koupele Hammám al-Paša jsou zpřístupněny jako muzeum. | Profimedia.cz

To se projevilo téměř zázračně třeba při bitvě u přístavu Jaffa, kdy nezastavitelná mašina Richard s hrstkou rytířů udolal mnohonásobnou přesilu.

Svou vytouženou trofej – Jeruzalém – ale nakonec nikdy nezískal. Po dvou neúspěšných pochodech na Svaté město se rozhodl pro návrat do Anglie, kde se ho mezitím pokoušel na trůnu vystřídat jeho bratr Jan Bezzemek.

Mamlúci nebyli mameluci

Akra ale zůstala v rukou křesťanů ještě celé století a po tu dobu rozkvetla jakožto hlavní město samozvaného křižáckého státu. I dnes můžete navštívit dochovanou majestátní citadelu včetně podzemního lazaretu, kde řád špitálníků ošetřoval raněné. V podzemí je zpřístupněn také systém stok, jenž byl zároveň únikovou cestou pro případ dobytí pevnosti.

Stejnou funkci měl templářský tunel, který ústí až u přístavního majáku. Templáři potřebovali únikovou trasu i pro svůj skvostný poklad, který postupně v Akře nashromáždili. Tunel byl ukrytý tak dobře, že se na něj náhodou přišlo až po 800 letech. Dnes je zpřístupněn pro turisty.

Proč je pátek třináctého nešťastný den?
Pád Akry v roce 1291 byl začátkem konce mocného rytířského řádu templářů. Ti museli uprchnout ze Svaté země na Kypr a později do Evropy, především do Francie. Obrovské bohatství a moc, které nashromáždili, ale byly trnem v oku francouzskému králi Filipu IV. Sličnému. Ten v pátek 13. října 1307 proti řádu zakročil. Templáře prohlásil ve spolupráci s papežem Klementem V. za kacíře, začal je pronásledovat, řád zrušil a majetek zkonfiskoval. Mnoho templářů následně umučila inkvizice, další nechal král upálit. To se týkalo i posledního velmistra řádu Jacquesa de Molay. Ten prý ještě na hořící hranici těsně před smrtí francouzského panovníka i papeže proklel. Oba potentáti do roka a do dne skutečně umřeli. A pátek třináctého vstoupil do dějin jako smolný den.

Celá Akra je na seznamu chráněného dědictví UNESCO, takže všechny památky jsou perfektně udržovány a opatřeny odborným výkladem. Křižácká éra skončila v Akře v roce 1291, kdy přístav dobylo a vyplenilo obrovské vojsko mamlúků. To byli elitní muslimští bojovníci, bývalí otroci. (Ano, české používání slova mameluk ve smyslu popleta je tedy poněkud nelogické.)

Pád Akry, která pak skoro na půl tisíciletí skončila v ruinách, potvrdil starou pravdu, že každý čin se dříve nebo později vrací. Mamlúci se pomstili za někdejší Richardův masakr zajatců. Poslední zoufalé křesťanské obránce Akry bez milosti setnuli a přeživší ženy prodali do otroctví.

Richard I.

Ve středověku i v době romantismu platil tento anglický král za prototyp udatného rytíře ab- solutně oddaného Bohu a vybaveného všemi kavalírskými ctnostmi. Ty si osvojil v mládí, kdy byl vychováván ve Francii. Hodnocení jeho postavy se ale od glorifikace rozpíná až po zavržení jako brutálního náboženského fanatika. Richard Lví srdce přísahal, že znovu dobude pro křesťanský svět Jeruzalém. Do Svatého města, kterým byl posedlý, ale nakonec nikdy nevstoupil. Po neúspěchu třetí křížové výpravy se vrátil do Evropy, kde později vedl válečné operace po roztržce s Francií. Zemřel po zásahu šípem při obléhání hradu Châlus. Prý se po smrti ukázalo, že měl skutečně abnor- málně veliké srdce.

Richard I. a SaladinRichard I. a Saladin | profimedia

Saladin

Je zajímavé, že největší středověký hrdina islámského světa nebyl ani arabského, ani turkického původu. Pocházel z kurdské rodiny a Kurdové tvořili i elitní jednotky jeho vojska, do nějž shromáždil nejrůznější národy Blízkého východu. Jednotícím prvkem jeho říše byl islám.

I Saladin přísahal na znovuzískání Jeruzaléma, který od první křížové výpravy dočasně drželi křesťané. Svůj slib splnil a postupně ovládl také oblasti dnešní Sýrie, Egypta a velké části Arab- ského poloostrova. Proslul velkorysostí. Po dobytí Svatého města umožnil obráncům pokojně odejít. Když jeho osudový protiv- ník Richard ochořel, poslal mu Saladin do tábora slu- žebníky s nejvybranějším jídlem. Právě Saladin se stal předobrazem velkodušného muslima, kterážto předsta- va se pak v Evropě vžila na mnoho stole