Tito lidé na volné noze se koncentrují ve velkých městech ve společných prostorách. A tím, jak se navzájem ovlivňují, vzniká nový fenomén zvaný coworking. V Berlíně tenhle koncept dotáhli k dokonalosti a pod značkou Betahaus ho úspěšně vyvážejí do dalších německých měst i do zahraničí.
Z továrny na žínky Betahaus
V hranaté industriální budově v Prinzessinstrasse v berlínské čtvrti Kreuzberg kdysi sídlila továrna na žínky a tiskárna. Teď na bílé omítce čtyřpatrového domu září nápis Betahaus. K zábradlí před vchodem jsou připoutaná kola a do dveří vcházejí většinou velmi mladí, po berlínsku oblečení lidé všech národností a ras. V kavárně v přízemí na ně čeká prostřený stůl s kávou, pečivem a čerstvými tulipány. Podává se takzvaná komunitní snídaně. Berlínská snídaňová kultura se tu potkává s anglosaským pragmatismem: členové Betahausu si u jídla ukazují, na čem zrovna pracují.
Jak to vypadá v Betahausu? Prohlédněte si fotogalerii
Právě mluví Van Bo Le Mentzel. Se známým německým nakladatelstvím Hatje Kantz, které se specializuje na umělecké tituly, podepsal smlouvu na knihu. Ještě ji sice nemá napsanou, ale už si ji objednaly zástupy lidí. Kniha se bude jmenovat Hartz IV Möbel, což by se dalo přeložit jako nábytek pro lidi na podpoře. Publikace bude obsahovat fotografie nábytku a návody, jak si ho doma za pár drobných vyrobit. „Do knihy se dostanou jen ty modely, které dostanou nejvíce ‚lajků‘ na Facebooku,“ říká Van Bo a na powerpointové prezentaci ukazuje DIY návrhy, které už nasbíral. Van Bo, Němec původem z Laosu, sklízí potlesk, připravuje se další klient Betahausu. Tentokrát bude řeč o aplikacích pro chytré telefony.
Digitální domorodci
Začínající firmy tvořené zpravidla jen jedním člověkem – takzvané start-upy – tvoří typickou klientelu Betahausu. „Jsou tu lidé ze všech oborů, ale dá se říci, že máme hodně takzvaných digitálních domorodců. Tedy lidí, kteří pracují v užším nebo širším smyslu s digitálními technologiemi,“ říká Madeleine von Mohl, jedna ze šesti lidí, kteří Betahaus v roce 2009 založili.
Digitální domorodci zde tvoří 80 procent všech klientů, zbylých 20 procent pracuje „rukama“. Manuálním profesím, jako jsou produktoví designéři, módní návrháři nebo truhláři, patří velká dílna v přízemí. Ve zbylých patrech sedí grafičtí designéři, programátoři, architekti, ale také novináři nebo překladatelé. Prostor je členěn na komunikativní open space a menší, tiché kanceláře.
Původem germanistka Madeleine von Mohl je jednou ze šesti zakladatelů Betahausu.
Nejoblíbenější „tarif“ je pronajmout si stůl na dvanáct návštěv měsíčně za 79 eur. Využívá ho několik tisíc lidí, stálý stůl má jen tři sta klientů. K pronájmu stolu si klient může přiobjednat doplňkové služby, třeba paušál na kávu (i tu dodává start-up), skříňku na věci nebo klíč pro nepřetržitý přístup 24 hodin denně.
Co tak úžasného vlastně Betahaus prodává, že jsou lidé ochotni platit, aby mohli chodit do práce? „Pronajímáme síť lidí. Komunitu,“ odpoví zakladatelka po chvilce přemýšlení. „Hodně lidí sem jde proto, že se tu setká s kreativními lidmi,“ připouští třicátnice von Mohl.
Když tato původem germanistka s pěti kamarády před třemi lety Betahaus zakládala, šlo jim přitom jen o to pronajímat pracovní stoly. Ideu coworkingu do projektu vnesla designérka, která absolvovala berlínskou uměleckou školu UDK, kde se studenti ve společných velkých ateliérech navzájem ovlivňují, komunikují spolu. „Pak jsme se podívali na Google a zjistili, že něco trochu podobného už existuje v USA,“ říká von Mohl. „Nečekali jsme, že se staneme místem, kde budou chtít pořádat své akce neziskové organizace, různé agentury, že se tu budou konat vernisáže. To nás příjemně překvapilo.“
Opisuje Daimler i TUI
V dubnu 2009 začínal Betahaus v Berlíně v jedné místnosti o dvou stech metrech čtverečních. Nyní mu patří celý čtyřpatrový dům o dvou tisících metrech. Další dvě pobočky má v Hamburku a Kolíně nad Rýnem. Filiálku Betahausu už chystají i v Barceloně a první franšízu prodali do bulharské Sofie.
Stálý klienti mají tu výhodu, že na ně každý den čeká stejný stůl.
V Betahausu ale kromě start-upů hledají inspiraci i velké firmy, jako jsou automobilka Daimler, Mozzilla Foundation nebo TUI – jedna z největších cestovních kanceláří na světě. „Pro kreativní lidi už není cílem být zaměstnancem ve velké firmě a vydělávat hodně peněz, ale mít osobní svobodu. Pro velké firmy zase není snadné si kreativní lidi udržet. A tak musejí jít tam, kde ti tvůrčí lidé jsou – do coworkingových prostor,“ říká Von Mohl. „A náš úkol je, aby mohli komunikovat na jedné úrovni.“
Roční obrat Betahausu zakladatelka říci nechce. Prozradí jen, že se každý rok zdvojnásobil a majitelé vše investovali zpátky do firmy. „Nejsme bohatí. Ale značka Betahaus se stala známou. Získala na ceně. Už se objevily i první plagiáty.“
V Berlíně je center podobných Betahausu asi třicet, a německé hlavní město je tak místem s největší koncentrací tohoto fenoménu. Je Betahaus jen módní záležitostí, nebo průkopnickou ukázkou toho, jak bude v budoucnosti velká část lidí pracovat? To je zatím těžké odhadnout. Ve velkých městech od USA až po Čínu však různé takové betahausy rostou jako houby po dešti. V Praze na Smíchově už více než rok funguje The Hub. Pracovat ve společných coworkingových prostorech nejspíš zatím zůstane výsada svobodných povolání. I šéfové velkých firem se tu ale můžou lecčemu přiučit. Třeba jak může vypadat příjemné pracoviště.
Berlín | Od našeho zpravodaje
