Nenápadná budova v klidné vídeňské ulici Renngasse skrývá centrálu významné rakouské privátní banky Schoellerbank, která patří do skupiny UniCredit. Žádné bankovní přepážky ale neuvidíte, jen recepci, kde se klient ohlásí a uvede jméno svého bankéře, na kterého počká v prostorné lobby se skleněnou střechou a pohodlnými křesly. Jeden se tu právě usadil.
V lobby se nás ujímá Stephan Maxonus, ředitel oddělení pro klienty v regionu střední a východní Evropy. S nadšením ukazuje zákoutní bankovního domu. Mezitím si pro čekajícího klienta přichází jeho bankéř a odcházejí do jedné z diskrétních jednacích místností vybavených mimo jiné i minibarem. Privátní klienti mívají podle slov Maxonuse i netradiční požadavky, například zajištění koně, kterého měl herec Kevin Costner ve filmu Tanec s vlky nebo exkluzivní platební kartu posázenou diamanty, kterou řešili bankéři v Kazachstánu. Častým požadavkem na concierge servis jsou v Česku například vstupenky na vyprodaná exkluzivní představení nebo na hůře dostupná představení typu Jára Cimrman.
Bývalý Palác Rothschildů
Prostornost a vzdušnost se nese celou budovou. Kdo by čekal stoletou secesní stavbu, bude zklamán. Interiér je velmi strohý a moderní, dominuje ocel, sklo a sbírka současného rakouského umění. „Vnitřek této budovy byl kompletně přestavěn v roce 1999,“ uvádí. Až na Rothschildův salonek, který při rekonstrukci zůstal zachován v původní podobě.
Spojení s vídeňskou větví Rothschildů není nevýznamné. Současné sídlo banky, do kterého se přestěhovala v roce 1953, je bývalý Palác Rothschildů. „Po svém příchodu do Vídně na počátku devatenáctého století zde pobýval zakladatel rakouské větve bankéřské dynastie Salomon Mayer von Rothschild,“ uvádí Maxonus.
Jeho syn Anselm Salomon von Rothschild založil v roce 1855 banku Creditanstalt, která se stala největší bankou v celém císařství. Po druhé světové válce byla znárodněna a v roce 1997 prodána Bank Austria, kterou později koupila jako součást německé HVB právě italská UniCredit, současný majitel Schoellerbank.
České stopy
Dnešní Schoellerbank vytvořil v roce 1833 Alexander Schoeller. Rodina Schoellerů měla svůj rodinný byznys velmi diverzifikovaný ať již oborově, tak geograficky po celém rakouském impériu. Velká část podnikání rodiny Schoellerů se soustředila do zemědělství, patřil jim cukrovar v Čakovicích (dnes část Prahy). Banku rodina potřebovala primárně pro své ostatní podnikání než jako byznys sám o sobě. Rodinná banka byla kvůli změně zákona na konci sedmdesátých let dvacátého století převedena na akciovou společnost, čímž rodina přišla o přímou kontrolu. Poslední nositel jména Schoeller pak banku vedl v první polovině osmdesátých let minulého století.
Rakušané a Bavoři především
V současnosti podle ředitele Franze Witt-Dörringa banka spravuje majetek 22,7 tisíce klientů a jejich rodinných příslušníků a to především z Rakouska. Historicky má řadu klientů v Bavorsku, které bylo Rakousku vždy blízké. „Tyto klienty obsluhuje naše salcburská pobočka,“ poznamenává Witt-Dörring. Schoellerbank má po Rakousku třináct poboček.
„Pak máme nějaké italské klienty, jímž se věnuje pobočka v jihorakouském Vilachu,“ dodává Witt-Dörring. Ačkoli je dnešní rakouské obyvatelstvo značně etnicky diverzifikované, většina imigrantů a jejich potomků však netvoří klientelu privátního bankovnictví. Najdou se ale i výjimky z řad turecké menšiny.
V rámci skupiny UniCredit banka spolupracuje s privátním bankovnictvím poskytovaným UniCredit v jednotlivých zemích, kterým může Schoellerbank nabídnout například geografickou diverzifikaci portfolia. V Česku UniCredit v oblasti privátního bankovnictví navazuje na stopadesátiletou tradici Živnostenské banky.
Ruská klientela na vzestupu
Jednou z nejrychleji rostoucí skupinou zákazníku dneška jsou ale Rusové. „Často mají rodinu ve Vídni, kde posílají děti na prestižní školy, zatímco otcové přes týden zůstávají v Rusku a do Vídně jezdí na víkendy,“ vysvětluje nový trend Maxonus.
Privátní banky, které se zpravidla zabývají klienty s majetkem nad 400 tisíc eur, se velmi zajímají o původ majetku potenciálních klientů, a to je velmi zásadní při selekci ruských zájemců. Na tuto investigaci mají rusky mluvící bankéře přímo ve vídeňské centrále banky. „Ano, několikrát,“ odpovídá Maxonus na dotaz, zda již někomu neotevřeli účet kvůli nejasnostem o původu jejich majetku. Pravidlo „poznej svého klienta“ platí v privátním bankovnictví vždy a všude.
Privátní bankovnictví není pro každého
Banky zaměřené na klienty s vyšším majetkem nabízejí především bankovní, investiční a další finanční služby. Jako o hranici vstupu se nejčastěji hovoří o 400 tisících eurech, tedy přibližně deseti milionech korun. Hranice však není pevná a banky mají různý přístup. Například rakouská Schoellerbank nabízí zjednodušené služby už klientům se sto tisíci eury, konkurenční Bank Gutmann, která má zastoupení i v Česku, ale uvádí jako hranici majetku dokonce milion eur. V Česku začal boom privátního bankovnictví před dvěma lety, kdy i velké retailové banky začaly prosazovat koncept odděleného privátního bankovnictví. Podle tehdejších odhadů bylo v tuzemsku přibližně 17 tisíc dolarových milionářů, tedy potenciálních klientů privátního bankovnictví. To zatím ale využívá jen zlomek z nich.
Vídeň - od našeho zpravodaje
