Po telefonu Zdeněk Měsíček působil, že z naší návštěvy není příliš nadšený. V Čeložnici nás ale přivítal s typicky moravskou pohostinností. „Bál jsem se, abyste nebyli zklamaní,“ vysvětluje, když nás provází bývalou hospodou, kterou přestavěl na dílnu a částečně i výstavní síň historických a vlastních kol. „Toto je naše páté místo. Začali jsme v garáži v Kyjově, poté v druhé garáži, poté ve Vracově, potom jsme měli soustruh a jednu dílnu Žádovicích, později zase v Kyjově.“
Nápad založit rodinný podnik specializující se na stavbu vysokých kola a renovace historických unikátů vznikl poté, co zakladatel firmy Josef Měsíček a jeho synové začali jezdit na historických vysokých kolech, na která si museli sami vyrábět náhradní díly. Odtud už následoval jen malý krok ke stavbě celého kola.
„Na začátku jsme vyrobili dvě kola, jedno standardní velikosti a jedno dětské, které tu dodnes máme,“ popisuje první pokusy s vysokými koly Měsíček. Vedle mohutného stroje v matném laku stojí o poznání elegantnější kolo, jeden z posledních kusů, které rodinný podnik postavil. „Kdyby po nás v té době někdo chtěl něco takového, tak bychom toho nebyli schopni,“ vysvětluje.
Před vysokými koly a historickými unikáty stojí městské retro kolo lotyšské značky Erenpreiss. „To jsme si pořídili na běžné ježdění po okolí,“ říká Měsíček. Občas se ale projede i na horském kole.
Nepřeberné množství variant
Měsíček nabízí 15 velikostí kol a „nekonečně mnoho barevných variant a různých detailů“. Jako základ Měsíček nabízí tři barvy plné gumy, 65 odstínu laku a tři různé barvy rukojetí. Noví zákazníci to ale obvykle neocení a stačí jim základní model.
Většina kol se vyrábí pro konkrétního zákazníka. „Od začátku víme, kdo na kole bude jezdit, odkud je a kde bude jezdit.“ Tomu se přizpůsobuje i samotné kolo. Zatímco začátečníci se obvykle zdráhají vybrat opravdu vysoké vysoké kolo, „ti, kteří si od nás kupují druhé kolo, si berou větší“, říká Měsíček. „Čím větší kolo, tím rychlejší,“ dodává.
Zatímco na konci výroby stojí stroj naleštěný do posledního detailu, začátek je mnohem špinavější. „Tak dvacet procent je čistá práce za odměnu, zbytek je špinavá práce,“ popisuje Měsíček vznik svých kol. Celý proces začíná od přípravy polotovarů, náboje a výpletu, tedy výrobou samotného kola. Podle něj se pak ohýbají a svařují kosti, tedy rám kola. Nejvíce času zabere broušení, smirkování a leštění.
Většinu dílů na vysoká kola si Měsíčkové vyrábí sami. „Vozí nám jen pryž a necháváme si stáčet ráfky,“ říká Měsíček. I kůži na sedla si Měsíček napíná a tvaruje ve své dílně. Všechny díly se před výslednou montáží leští, a to včetně malých šroubků. Tímto způsobem Měsíčkovi vyrobili 782 kol, každé z nich má na sobě vyražené sériové číslo.
Konkurence? Téměř neexistuje
Kromě vysokých kol vyrábí Měsíček i repliky dalších historických kol. Aktuálně pracuje na sérii osmi replik kola typu kangaroo, přechodu mezi vysokými a dnešními koly, který se na trhu udržel jen několik let. Proto jsou původní kola velmi vzácná a na dražbách se prodávají za deset až 30 tisíc eur. Ani repliky nejsou z nejlevnějších, za svého „klokana“ si Měsíček účtuje 180 tisíc korun.
Když se Měsíčka ptám na konkurenci, je seznam rivalů moravského výrobce velmi krátký. V Praze vyrábí vysoká kola Martin Cvrček, staví pět až deset kol ročně a Měsíček o něm mluví jako o „zdravé konkurenci“. Vysoká kola vyrábí i jedna firma v USA a jedna na Tchaj-wanu, ty ale používají sériové komponenty a jejich kola proto nejsou historicky věrná. „Před několika lety se objevil vietnamský web, ale zatím vyrobili jen jedno nebo dvě kola,“ popisuje dalšího rivala Měsíček. Díky ceně firma, která slibovala výrobu tisícovky kol ročně, nalákala řadu zájemců, své kolo ale nikdo z nich neuviděl. „Pak se tito lidé se špatnou zkušeností objevují u nás,“ dodává.
Vyhodit by se neměl ani Pionýr
V Čeložnici ale nestaví jen nová kola, v menší míře se věnují i renovacím. „Je to ale spíš doplněk a srdeční záležitost,“ přiznává Měsíček. Renovace totiž zaberou mnohem více času, protože prakticky každé kolo je z dnešního pohledu atypické a všechny chybějící díly se musí vyrábět ručně.
Kola se Měsíčkovi do dílny dostávají v různém stavu. Někdy je jejich majitelé naleznou zapomenutá ve stodolách, jindy do Čeložnice míří rovnou z aukcí. Následuje pátrání v archivech po snímcích či nákresech původní podoby kola, to se ale ne vždy podaří. Dalším krokem je hledání druhého kola stejného typu či alespoň podobného kola kdekoli po Evropě. „Lidé s oboru se mezi sebou znají a vědí, kam a za kým jít,“ vysvětluje výrobce kol i restaurátor v jedné osobě. Někdy přesto nezbude než vyjít z torza kola a pokusit se odhadnout, jak originál původně vypadal.
Přesto, že Měsíček považuje renovace za svou okrajovou činnost, v suterénu s několika dílnami visí na hácích u stropu desítky kol čekajících na opravu. Mezi vzácnými exempláři starými desítky či i více než sto let na první pohled vyčnívá Velamos Pionýr, kolo, které si řada čtenářů bude pamatovat ze svého dětství. „Někdo z vesnice ho chtěl vyhodit, a to nám přišlo líto. Tak jsme si ho nechali a třeba ho jednou i opravíme.“
Přečte si
