Reportáž z Barmy: Buddha přede mnou, Buddha za mnou

Kyauk Kalap

Kyauk Kalap Zdroj: Tomáš Stingl

V mnoha vápencových jeskyních na jihu země vybudovali Barmánci podzemní svatostánky.
Mount Kyaiktiyo
Mniši přijímají jídlo
Klášter Mount Popa
V chrámu Nga Phe Kyaung mniši láskyplně chovají desítky koček.
11
Fotogalerie

V asijské Barmě zakopnete o nějaký buddhistický monument na každém kroku. V zemi stojí přes čtyři tisíce pagod, najdete tu sochu Buddhy vyšší, než je největší český mrakodrap, a svatostánky zde vybudovali na skalách, uprostřed jezer, a dokonce v podzemí.

Co že je špatně s nohama? Stařenka, v jejíž dřevěné chatrči na východě Barmy jste si domluvili nocleh, káravě ukazuje na vaše chodidla. „Je neuctivé sednout si nohama směrem k sošce Buddhy,“ vysvětluje její vnučka. Tak si honem na rohoži poposednete tak, aby v jinak téměř prázdné chatce chodidla netrčela ani k malému oltáříku, ani proti hostitelům.

Tohle pravidlo je dobré si zapamatovat. Na symboly buddhismu narazíte v téhle východoasijské zemi všude. Když se kdekoli otočíte dokola o 360 stupňů, někde na dohled s velkou pravděpodobností uvidíte mnicha, klášter, pagodu, stúpu, sochu Buddhy, nebo rovnou to všechno dohromady. Zřejmě v žádné jiné zemi světa není buddhismus tak všudypřítomný. Ze zhruba 54 milionů obyvatel vyznává toto náboženství plných 89 procent lidí. A není to jen formálně vyplněná kolonka „vyznání“ při sčítání lidu. Je to každodenně žitý buddhismus, který tu prosvítá vším. Skoro každý kluk nebo mladý muž jde na čas do kláštera. V něm nejen medituje a osvojuje si buddhistickou věrouku, ale kláštery tu do jisté míry suplují školní výuku. Krásnou pagodu tu má skoro každá vesnice.

Tuny zlata a sedm tisíc drahých kamenů

Klasické klišé tak dává Barmě přídomek „země tisíce pagod“. Ale ono to odpovídá. Vlastně většina atrakcí státu, kam se v poslední době začínají valit turisté, je spojena s buddhismem. A každá má nějaký zvláštní superlativ. Ať je to obrovská socha Buddhy u města Monywa, která se tyčí do výšky 129 metrů. Ať jsou to posvátné zahrady pod horou Zwegabin, kde jsou stovky soch sedícího Buddhy vyrovnány do přesných linií jako v nějakém podivném snu. Ať je to stometrová zlatá Shwedagon pagoda v Yangonu, kterou zdobí přes sedm tisíc diamantů a dalších drahých kamenů. Ať je to mnohatunový balvan na poutním vrcholku Mount Kyaiktiyo, který mnoho staletí balancuje těsně na hraně propasti a nezřítí se dolů prý proto, že ho vyvažuje jediný, dobře umístěný Buddhův vlas. Ať jsou to ostatky středověkého města Bagan, kde jsou na pár kilometrech soustředěny skoro čtyři tisíce chrámů a stúp (staveb s buddhistickými relikviemi symbolizujících klid a mír – pozn. red.).

Do kláštera u kočky se jede loďkou

Záplava monumentů vystavěných k větší slávě buddhismu nebere v Barmě konce. Ty svatostánky, které neudiví svými megalomanskými proporcemi, zase okouzlují citlivým a romantickým zakomponováním do krajiny. Klášter Mount Popa postavili buddhisté na vysokém, ze všech stran těžko dostupném skalním masivu. Výstavný chrám Nga Phe Kyaung, kde místní mniši láskyplně chovají desítky domácích koček, čeká uprostřed horského jezera Inle a na jeho návštěvu se jezdí loďkou. Pagody ve městečku Sagaing zdobí hřeben táhnoucí se nad veletokem Iravádí a při pohledu z řeky připomínají jakési obří houby.

Klášter Kyauk Kalap stojí uprostřed jezera u města Hpa-an a jeho centrální pagodu mniši postavili na vrcholu k nebi trčícího skaliska. Ve vápencové jeskyni Saddar, která má velikost letištní haly, sedí v přítmí desítky kamenných Buddhů a o jejich tichou přítomnost se dělíte jen s pár netopýry. A tak dále. Buddhu zkrátka v Barmě najdete na horách, na vodě, ve městě i v podzemí.

Klášter jako školní internát

Tam všude také potkáte mnichy, s nimiž je radost si promluvit. Neberou se přehnaně vážně. Mnozí jsou v podstatě jen dospívající kluci, kteří mnišský hábit oblékli na pár měsíců a chovají se se stejnou bezprostředností jako teenageři kdekoliv jinde na světě. Honí na plácku za klášterem merunu, hrají dámu bez šachovnice, jen s pár kamínky, špičkují se. Dokonce občas přistihnete nějakého mladého narcisa v oranžovém, jak si pořizuje selfíčko.

Mnich má ale každopádně v barmské kultuře pořád velký respekt. Když cestuje autobusem nebo sdíleným taxíkem, dostane lepší místo a neplatí jízdné (i proto, že by teoreticky neměl mít žádné osobní peníze). Procesí mladých mnichů po ránu obcházejí ulice a obchodníci rádi dají každému pořádnou naběračku rýže. „Není to žebrání,“ upozorňuje jeden buddhistický učedník. Mnich v podstatě symbolicky obdarovává ostatní, kteří si prý takhle mohou trošku vyžehlit karmu. A navíc – vždyť je to vlastně pomoc pro nastupující generaci Barmánců.