Chrám piva
„To bylo rozhodnutí ze dne na den, s kolegou jsme o tom moc nepřemýšleli,“ říká o koupi spolumajitel areálu Milan Starec v útulné síni restaurace, jejíž stěny téměř zcela zaplňují artefakty pivovarské historie z celé republiky včetně reklamních cedulí na zaniklá piva, jako bylo nasavrcké, třebovské či bílinské. Pamětihodnosti získané po domluvě z nejrůznějších zanikajících pivovarů v Česku potká návštěvník snad na každém kroku včetně chodeb a toalet. V nich mají například kohoutky na vodu podobu – jak jinak – pípy a rozvody elektřiny jsou pod stropem ukryty ve starých pivních trubkách.
Lidé do Černokosteleckého zájezdního pivováru – i když neleží na hlavních dopravních trasách – jezdí kvůli prostředí a staročeské kuchyni i z větší dálky. A ve čtenářské anketě specializovaného časopisu Pivo, Beer & Ale mu udělili titul „tradiční český hostinec“.
„Tohle není jen tak nějaká hospoda. Podívejte se na ty poctivé zdi, původní pípy, letitý nábytek, sklenice s husím sádlem, naložené buřty… Prostě chrám piva,“ říká osmatřicetiletá úřednice Olga Novotná, která kvůli atmosféře kosteleckého pivovaru přijela z pražského Žižkova.
Od paneláku k muzeu
Cesta k vybudování restaurace jako vystřižené z dob mocnáře Františka Josefa I. přitom začala v mnohem méně honosném prostředí, uprostřed panelových kolejí Vysoké školy chemicko-technologické na pražském Jižní Městě, kde měl Starec v polovině devadesátých let hospodu. A proti všem zákonům tržního hospodářství si porozuměl s provozovatelem místní konkurenční hospody Tomášem Vodochodským, jehož otec byl mimo jiné sládkem v bývalém nuselském pivovaru či v Krušovicích. Společně pak objížděli republiku a sbírali předměty a archivní materiály k zanikajícím tuzemským pivovarům.
Ve chvíli, kdy již desítky a možná stovky exponátů nebylo možné uskladňovat po příbuzných a známých, rozhodli se zakoupit areál bývalého pivovaru v Kostelci. Exponáty nyní zabírají čtyři patra objektu zvaného humna a časem se alespoň dílem stanou součástí souběžně s restaurací budovaného pivovarského muzea. To již nyní zájemcům nabízí expozici věnovanou bednářství, které v minulosti bylo neodmyslitelně s pivovarským průmyslem spojeno, či technické památky, jako je staré parní a čpavkové chladicí zařízení a další unikáty.
Polykač milionů
Sama koupě areálu odpovídala stylu divokého kapitalismu devadesátých let. Když již měli budoucí majitelé pivovaru podepsánu smlouvu s městem i skupinou Bohemia o smlouvě budoucí, objevil se na dvoře vrtulník s novým a podle všeho nastrčeným zájemcem domluveným s Bohemií. „Měl v kufříku peníze a my jsme museli do druhého dne sehnat dvojnásobek, jinak by nám to neklaplo,“ vzpomíná dodnes nevěřícně Starec. Vrcholem bylo, když skupina Bohemia skončila po pár letech v konkurzu a majitelé pivovaru zjistili, že za ně musí ještě zaplatit několik set tisíc na dani z převodu nemovitosti.
Od té doby areál majitelé průběžně z fondů EU i z dotací státu rekonstruují, což dosud podle Starcova odhadu stálo několik desítek milionů korun. Jen při počátečních pracích, kdy se noví majitelé snažili například obnovit původní podlahy a odstranit z nich betonové či asfaltové krytiny, z areálu vyjelo na osm set sutinami plně naložených nákladních aut. „Je celkem bez diskuze, že odprodej pivovaru současným majitelům byl šťastný krok. Jejich zájem o chod pivovaru na ekonomické bázi se projevuje nejen v plných žaludcích návštěvníků, ale v úpravách prostor pivovaru, kde se nabízí spolupráce městu při konání kulturních a společenských akcí a město jí plně využívá,“ řekl deníku E15 starosta středočeského třítisícového města Jan Svatoš. Za téměř dvě desítky let sběratelského zájmu shromáždili spolumajitelé pivovaru poměrně úctyhodnou sbírku nejen předmětů, ale i archiválií a kopií historických materiálů, kterých může být podle Starcova odhadu přes 200 tisíc. Výsledkem jejich zájmu je také několik knih o zaniklých pivovarech v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, ale například i spolupráce s Výzkumným centrem průmyslového dědictví ČVÚT a pořádání konferencí o průmyslové architektuře přímo v areálu kosteleckého pivovaru.
Návrat po 25 letech?
Jeden dluh však stále spolumajitelé vůči svým původním plánům mají, totiž výrobu vlastního piva. Ta má v Kostelci tradici od poloviny 16. století, současný areál je asi o tři sta let mladší. Zatím tak nabízejí piva od malých pivovarů či minipivovarů. Jedním z důvodů, proč před 11 lety noví majitelé dali přednost areálu v Kostelci a ne v tehdy rovněž zvažované Dobrušce, byla přitom právě přítomnost a zachovalý stav pivovarských technologií v areálu převážně ze třicátých let minulého století.
Právě tyto technologie by chtěli v Kostelci zprovoznit a využívat pro výrobu piva podle tehdejších postupů. Vařit hodlají klasickou desítku a dvanáctku, časem pak možná nějaký tmavý speciál. „Naše výroba by se měla od té průmyslové lišit technologií. Přímý ohřev, který není nikde jinde, chladicí štoky, sprchový aparát – to vše by mělo dát pivu specifické chutě, aroma a barvu včetně pěnivosti a senzorických vlastností,“ dodal. Pokud by výroba začala ještě letos, vrátila by se do kosteleckého pivovaru po dlouhých 25 letech.
