* E15: Existuje reálné nebezpečí, že za pár let už nebudou v cirkusech vystupovat žádná zvířata? Ochránci zvířecích práv získávají na síle…
V Česku tento trend stále vnímáme jako novinku, nicméně ve Skandinávii a v dalších zemích platí určitá omezení už několik let. Bohužel, na cirkusy se tam pohlíží jako na místa, kde se zvířatům ubližuje. To je velký omyl. Podívejte se na celou věc střízlivýma očima. Zvířata cvičí z radosti, nejsou k ničemu nucená.
* E15: Opravdu cvičí jenom z radosti?
Chcete důkaz? Tak tady ho máte. Zvířata se chovají trochu jako malé děti. Zkuste být na dítě krutý či despotický a uvidíte, jak se vám odvděčí. Bude paličaté, tvrdohlavé, umíněné. A když v tom budete pokračovat dál, můžete ho pohlavkovat, jak chcete a nic s tím neuděláte. Takovým způsobem byste zvířata rozhodně nic nenaučil.
* E15: Ale i trénink sportovců je velká dřina a přitom člověk má vlastní motivaci. Jak motivovat zvířata?
Možná si spousta lidí ani neuvědomí, že zvířata jsou k výcviku pečlivě vybírána. Když nejsou tygři vhodní pro výcvik, tak je drezér prodá třeba do zoo. A než drezér psů připraví své svěřence na číslo, tak jich vystřídá spoustu, to máte stejné jako třeba s přípravkou v gymnastice. Z každého se nestane mistr světa, spousta lidí to zabalí, protože k tomu nemají vlohy.
Čtěte také:
Rosťa Novák: Chceme mít vlastní šapitó
V Cirkusu Cirkör se žongluje s motorovými pilami
* E15: Stížnosti ochránců zvířat asi neberete moc vážně?
Ochránci zvířat se snaží bojovat proti cirkusům. Takové právo má každý, ale mezi cirkusy musíte dělat rozdíly. Jistě, může se stát, že nějaký drezér je moc přísný, ale copak můžete říct se stoprocentní jistotou, že se zvířatům nikde neubližuje? Vždyť totéž může dělat třeba chovatel v zoo. A co třeba domácí chovatelé? O nich nevíme vůbec nic, a přitom dnes chovají snad všechna myslitelná i nemyslitelná zvířata.
* E15: Možná i společnost měří různým zvířatům různým metrem. Když se cvičení psíci motají drezérovi kolem nohy, tak nám to přijde vtipně rozkošné, ale sloni a tygři, kteří patří do volné přírody, asi trpí přece jen víc?
To je názor lidí, kteří cirkus pravděpodobně neznají. Pokud by navštívili nějaké špičkové představení, tak by pochopili, že i drezura slonů může být jedna velká hra a zábava. Třeba v jednom z našich čísel vyjde krotitel na tribunu a jenom mikrofonem ovládá a řídí tři obrovské slony. Tak ať mi někdo řekne, že tohle je týrání zvířat. To se mu začnu smát, protože to je naprosto absurdní.
Co je na tom špatného, když slon reaguje na pokyn krotitele. A navíc je vidět, že to slony baví, protože kdyby je to nebavilo, tak se seberou, odejdou a nikdo je nezastaví. Myslíte si, že když má krotitel v ruce nějakou tyčku, že s ní zastaví slona? To je přece hloupost, když se slon naštve, tak prostě jde. Kdyby se naštvali sloni v našem představení, tak z tribuny nezůstane vůbec nic. Vždyť v Indii dokážou zplanýrovat celou vesnici. Když si někdo myslí, že je možné trýznit slona nějakou tyčkou, tak to je prostě vůl.
Dvacet procent pro město
* E15: Na jedné straně jsou aktivity ochránců zvířat, na druhé straně zase obrovská tradice. Vždyť třeba Kludští měli ve třicátých letech v Česku dva tucty slonů.
Sláva Kludských je opravdu neuvěřitelná a může pro nás být stále vzorem. Na přelomu 19. a 20. století to byl největší cirkus v Evropě, a to, co se povedlo panu Kludskému, to opravdu klobouk dolů. Největší evropské cirkusy se mu tehdy klaněly. Ale samozřejmě za jeho úspěchem byla obrovská dřina. Někdo si řekne, cirkus, to je taková legrace, ale cirkus je 15 hodin práce každý den včetně sobot a nedělí a k tomu ještě spousta nervů, aby to všechno pořád fungovalo.
* E15: Jaké jsou hlavní pilíře tradičního českého cirkusu?
Ono se to hodně mění a v posledních letech se od klasických čísel upouští. Na konci osmdesátých let byl český divák zvyklý na drezuru lvů či tygrů, na vystoupení slonů, na volná čísla koní a skvělá klaunská čísla. A třeba právě umění klaunů je dnes v naprostém úpadku, neboť to v mnoha případech vypadá, že klauna dělá zrovna ten, kdo má nejméně práce. A řeknu vám po pravdě, někdy je to velké utrpení jejich výkony sledovat. Ale když se v jednom malém cirkusu točí stále dokola pět lidí, úroveň nemůže být nijak zázračná. Tradiční český cirkus sice stále ještě táhne, ale nemá prakticky žádnou podporu.
* E15: Myslíte podporu od státu?
Žádnou podporu, protože ministerstvo kultury se domnívá, že cirkus žádná kultura není, že je to jen lidová zábava. To je jak za komunistů, kteří zařadili cirkusové umění mezi učební obory, takže jako jste mohl být zedník, tak jste mohl být artista. A od toho se spousta věcí odvíjí i dnes. Ministerstvo kultury vám nic nedá a třeba vyhlášky českých měst jsou dokonce přímo namířené proti cirkusům. Města si vyhlásila poplatky ze vstupného, což je v situaci, kdy je česká kultura na huntě, poněkud nesmyslné. A cirkusy jsou na tom ze všech odvětví paradoxně nejhůř.
Zpěváci, herci a výkonní umělci odvádějí pět procent ze vstupného, sportovci odvádějí deset procent, ovšem pokud přijede český cirkus, tak zaplatí dvacet procent. Už jsem měl několik sezení s právníky a zvažujeme, že podáme nějakou stížnost, protože tohle je absurdní nesmysl. Města podporují divadla, ale když přijede cirkus, tak mu seberou jeho zisk. Navíc cirkusy nemají žádnou daňovou úlevu a třeba kvůli velkému vozovému parku platí obrovskou silniční daň. Není to jednoduché.
Česko je líheň špičkových žonglérů
* E15: V čem jsou čeští cirkusoví umělci nejlepší. Umíme něco, co jinde na světě neumí?
Spousta lidí to nedokáže ocenit, protože když se díváte na nějaký normální český cirkus a teď moderátor říká, že přijde jeden z nejlepších světových žonglérů, tak se jenom pousmějete a řeknete si, co by tady dělal. Jenže ona je to pravda. Česká republika má největší líheň špičkových světových žonglérů. V osmdesátých letech vévodil světovým žonglérům Jack Kůra Bremlov, dále můžeme jmenovat Mária Berouska, jednoho z nejrychlejších žonglérů na světě, který vystupuje už několik let v Moulin Rouge, což je špička cirkusového umění. A teď máme další hvězdu, Rudolfa Janečka, který na našem festivalu získal stříbrnou medaili, a je to vlastně jediná česká stříbrná medaile za tři roky.
* E15: A co drezura lvů a tygrů?
Hlavně drezura bílých lvů, to je také český unikát a nikdo jiný to nemá. Aby měl někdo v manéži šest bílých lvů, tak to je absolutní vzácnost a jistota toho, že s tím nepřijde nikdo jiný. U nás dělá tohle číslo Jan Ringel, který pochází ze známé dynastie drezérů.
* E15: Vy pocházíte ze starého artistického rodu Kaiserů. Jakou jste měli specializaci?
Byli jsme provazochodci. V osmdesátých letech dokonce moji rodiče se svými sourozenci udělali nejvyšší pyramidu na světě – pyramidu ze sedmi osob, kterou před nimi udělaly jen dvě skupiny artistů, přičemž jedna z nich právě při tomto představení spadla a polovina z nich se zabila. S tímto číslem moji příbuzní objeli celou Evropu.
* E15: Vy jste také chodil po provaze?
Také jsem s tím začínal, ale pak jsem si oblíbil jedno balanční vystoupení na válečkách, z nichž poskládáte co nejvyšší pyramidu. Na konci devadesátých let se mi podařilo udělat nejvyšší pyramidu na světě a díky tomu mám tři zápisy v Guinnessově knize rekordů, které jsou dodnes nepřekonané. Ale to už je historie, protože aktivní činnosti už se deset let nevěnuji. Přesedlal jsem nejprve na hudební marketing a teď mám na starosti náš cirkus.
Stálé šapitó má Paříž i Budapešť
* E15: Proč jste se rozhodl vybudovat cirkus?
My jsme hodně zvažovali moderní cirkus, já mám dokonce napsaný projekt moderního cirkusu s názvem Pocity, který má dějovou linku a je udělaný pro rockovou muziku. Ale nakonec jsem se rozhodl pro klasický cirkus, protože si myslím, že právě klasický cirkus v poslední době lidé trochu zavrhli, což bylo možná způsobeno tím, že k nim přijel tři roky po sobě cirkus a měl stejný program. To je asi stejný zážitek jako si pouštět stále dokola Fantomase. A tak jsem se rozhodoval, jestli neudělám nějaké malé cirkusové představení, ale nakonec jsem se rozhodl pro trochu jinou cestu a dvakrát ročně do Prahy vozíme to nejlepší ze současného světového cirkusového umění.
* E15: Co přesně divákům nabízíte?
Náš cirkus necestuje po České republice, ale je pouze v Praze. V zimě probíhá soutěžní festival Cirkus Cirkus, na který přijíždějí špičkoví umělci z celého světa, navíc naše představení doprovází dvanáctičlenný orchestr. Důležitá je především ta pestrost, která z většiny českých cirkusů vymizela, což umocňuje atmosféru představení a celkový zážitek. Na podzim pak máme nesoutěžní přehlídku, která trvá měsíc a kde jsou opět k vidění nejlepší čísla z celé Evropy.
* E15: Co vnímáte jako hlavní programový úspěch?
To je jednoduché. Na konci ledna proběhl festival v Monte Carlu, nejznámější a nejprestižnější cirkusový festival na světě. Když vyhrajete na cirkusovém festivalu v Monte Carlu, je to, jako když vyhrajete olympijské hry nebo získáte Oskara. A za tři neděle vítězové vystupovali u nás, což je prostě sen.
* E15: Jaká čísla jsou nejoblíbenější u českých diváků?
Spousta lidí by řekla, že dospělí chodí do cirkusu vlastně jen z donucení kvůli dětem a že nejoblíbenější atrakcí jsou zvířátka. Ale dneska je to úplně jinak. Na naše představení chodí hodně teenageři a mladí lidé, což je dáno tím, že máme řadu adrenalinových atrakcí. Třeba přede dvěma lety u nás vystupovali motorkáři v kouli smrti, což byla neuvěřitelná podívaná, kdy v ocelové kouli o průměru čtyři a půl metru jezdilo proti sobě šest motorkářů. Prostě šílenci. A díky tomu se nám mění cílová skupina. Spousta mladých se k nám chodí pobavit a to je skvělé. A na mladé se chceme zaměřit i s dalším projektem.
* E15: Pustíte se do nového cirkusu?
Ano. Na příští rok chceme připravit představení Pocity. Muziku by měl dělat Viktor Dyk a účinkovat by v něm měla řada špičkových českých sportovců, muzikantů, zpěváků. Myslím, že pro diváky to bude velký šok, právě to spojení cirkusu, hudby a umění. Bude to rockový příběh s dějovou linkou, který se bude odehrávat na ulici, bude plný adrenalinu a napětí. A všechno bude naživo. Tenhle projekt připravujeme tři roky a pokud to dopadne, tak to snad příští jaro konečně rozjedeme.
* E15: A budete už mít stálé šapitó?
Bylo by to skvělé. Vždyť stálé šapitó má Paříž, Berlín, Moskva i Budapešť. A třeba v Monte Carlu mají stavbu, která se podle potřeby proměňuje v tržnici, šapitó či kostel. Proto chceme magistrátu nabídnout projekt na stálé šapitó, kde by se mohly střídat koncerty, cirkus či divadelní představení. A doufám, že tam zrealizujeme i náš nový rockový projekt.
Artur Kaiser (37)
Pochází ze staré cirkusové rodiny s hlavní specializací na provazochodectví. Věnoval se balanční akrobacii a jeho špičkové výkony na pyramidách z válečků jsou dodnes platnými rekordy zapsanými v Guinnessově knize. Po ukončení aktivní kariéry se začal zabývat hudebním marketingem a produkcí, například pořádá největší český multižánrový festival Votvírák či se jako osobní manažer staral o zpěváky Ivu Frühlingovou, Báru Zemanovou a další. Před třemi lety založil projekt Cirkus Cirkus, v jehož rámci vozí do Prahy nejlepší světová cirkusová čísla. Je ženatý, má dvě děti.
