Bohuslav Sobotka: Sociální demokracie musí odolat pokušení populismu

E15: Šéf poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc po konzultaci s prezidentem Zemanem zdůraznil, že nejdůležitější je, aby se nevrátila „Nečasova vláda“. Skutečně je to pro vás důležitější než dodržování ústavních zvyklostí?

Ať počítám, jak počítám, hlasování pro Rusnokovu vládu nezmění poměr sil v Poslanecké sněmovně. Zabránit návratu pravice můžeme pouze tím, že se uskuteční nové volby a po nich nebude ve sněmovně pravicová většina. I kdyby nyní pro Rusnokovu vládu hlasovaly všechny opoziční strany, nestačí to, aby získala důvěru. Není to cesta, jak zabránit opětovné vládě stojedničky.

E15: ČSSD už se neúspěšně pokusila o rozpuštění sněmovny, teď byste si tedy museli říct o pokus na sestavení vlády.

Ano, existuje řešení, a tím je menšinová vláda sociální demokracie ve druhém pokusu. To je alternativa, kterou vracíme politickou debatu zpět na půdu parlamentu, kam patří. Opustíme experiment, do kterého se pustil prezident republiky s vládou Jiřího Rusnoka a vrátíme se ke standardním parlamentním procesům.

E15: Je sociální demokracie připravena říci si o druhý pokus?

Cítím, že v případě neúspěchu Rusnokovy vlády bude mít takový ve straně podporu. ČSSD bude usilovat o to, aby maximálně zkrátila prostor pro případné aktivity vlády, která bude jmenována na bázi pravicových stran. Alternativa pravicového kabinetu tady ale existuje a nepochybně ji bude ve druhém pokusu zvažovat i prezident republiky.

E15: Co když se prezident při případném druhém pokusu rozhodne ještě víc nahlodat soudržnost sociální demokracie?

Nevím, jestli pan prezident půjde ještě dobrodružnější cestou, než jakou zvolil při prvním pokusu. Vhodným zklidněním by byl návrat k parlamentnímu řešení, a to může docela dobře představovat právě sociální demokracie. Zejména když se stojedničková většina v posledních třech letech zkompromitovala. I to musí vzít prezident republiky v potaz.

E15: Akceptovala by ČSSD možnost, že by jí prezident svěřil druhý pokus o sestavení vlády, ale premiérem jmenoval například prvního místopředsedu strany Michala Haška?

To by byl nepochybně typický nestandardní krok. Sociální demokracie je nejsilnější parlamentní stranou, má legitimně zvolené vedení a prezident republiky by tento fakt měl respektovat.

E15: Sociální demokracie je momentálně rozdělená, o tom, že druhý pokus je lepší varianta než vyjádření důvěry Rusnokovu týmu, nejdřív musíte přesvědčit spolustraníky. Povede se to?

To, že je sociální demokracie rozdělena, je logickým důsledkem toho, že prezident republiky se rozhodl jmenovat vládu bez jakékoli konzultace s parlamentními stranami, bez ohledu na složení Poslanecké sněmovny. Představme si situaci, že by za pět let přišel pravicový prezident, a podobným způsobem se zachoval vůči levicové vládě, která by deklarovala většinu 101 hlasů. To by se levicovým voličům jistě nelíbilo. Patřím mezi levicové voliče, kteří jsou rádi, že už tady nemáme vládu Petra Nečase. Na druhé straně není možné nerespektovat ústavní tradice, ústavní zvyklosti. Fakt, že Česko je parlamentní republika.

E15: Proč je tedy debata v ČSSD tak složitá?

Vedeme debatu o tom, jestli účelově opustit principy, které sociální demokracie ve své politice hájí dlouhodobě, anebo je neopustit. Jsem přesvědčen, že porušení demokratických principů se vymstí. Byl bych nerad, kdyby se jednou sociální demokracie musela stydět za to, že podpořila dobrodružství s Rusnokovou vládou, které nebere ohled na to, že jsme parlamentní demokracie a ČSSD je demokratická politická strana.

E15: Čím to, že relativně velká část sociálních demokratů je nakloněna onomu dobrodružství?

Existuje silný tlak levicových voličů. Ti přirozeně vidí Rusnokovu vládu jako lepší variantu, než byla vláda Petra Nečase. Je ale potřeba si uvědomit, že tato vláda působí jako šidítko právě pro levicové voliče. Nevytváří jistotu dlouhodobé změny politiky, která by více respektovala principy solidarity nebo sociální spravedlnosti. Je to vláda, která nemůže změnit jediný zákon, nemůže odbourat jedinou pravicovou reformu. Ve skutečnosti nemá ani čas a prostor, aby změnila hospodářskou politiku. Čili je to vytváření velké iluze, a ta mediálně do značné míry funguje. Ale za několik měsíců, až bublina praskne, bude i velká část levicových voličů trpět deziluzí. Nechtěl bych, aby se tato deziluze negativně promítla do vztahu k sociální demokracii.

E15: Jinými slovy říkáte, že částí ČSSD hýbe populismus.

Je to pokušení populismu. A je otázka, jestli mu sociální demokracie dokáže odolat. Jestli dokáže hájit principy, dokáže myslet nejenom dva měsíce dopředu, ale třeba na tři, čtyři, pět let dopředu. O tom teď v sociální demokracii vedeme vnitřní debatu. ČSSD je na české poměry relativně velká politická strana, má demokratickou strukturu a zatím nejsme řízeni z Hradu. Potřebuje ale nějaký čas na vnitřní diskuzi. Na předsednictvu strany šestého srpna by pak mělo padnout jasné rozhodnutí, a předpostup pokládám, že podle něj bude hlasovat poslanecký klub.

E15: Máte vizi menšinového kabinetu ČSSD. Měl by šanci získat ve sněmovně důvěru?

Neupřednostňuji důvěru, která je založena na shánění přeběhlíků nebo individuálních nákupech. Tedy „standardních politických dealech,“ o kterých mluvil bývalý premiér Petr Nečas. Pokus sociální demokracie by byl postaven na jednání s parlamentními stranami. Nevylučuji, že by součástí toho jednání bylo i případné urychlení termínu voleb do Poslanecké sněmovny. V každém případě by to ale byl návrat ke standardním parlamentním postupům. I pravicové strany by mohly zohlednit fakt, že ČSSD je připravena překlenout období do parlamentních voleb tak, aby se zmenšily politické turbulence.

E15: Říkáte urychlení termínu voleb. Myslíte tím návrat k rozpuštění sněmovny?

Že se sněmovna nerozpustila, je obrovská chyba, kterou udělaly pravicové strany. Vývoj, který nás čeká – období nestability, střídání vlád, výměn na ministerstvech a ve státních firmách, který můžeme sledovat už teď, jen zhorší pověst České republiky v zahraničí. Budeme potřebovat nové investice, budeme potřebovat lepší vyjednávací pozici v rámci EU. Politické turbulence nám všechno toto ztěžují. Takže: upřednostnil bych překlenovací menšinovou vládu sociální demokracie jako řešení, které by bylo standardní a nevymykalo se z parlamentní tradice.

E15: Předčasné volby tedy nevylučujete?

Mohl by to být jeden z aspektů dohody, stejně jako by jím mohla být debata o ústavních změnách. Jedna z otázek, které bychom mohli řešit, by bylo zpřesnění pravomocí prezidenta republiky. Ustavení lhůt z hlediska jednotlivých pokusů o sestavení vlády tak, jak je předpokládá ústava. A také například kontrasignace pokud jde o jmenování členů bankovní rady. Témat, která by mohla být zahrnuta do jednání o případné menšinové vládě ČSSD, by mohlo být více. Mimo jiné i diskuze o parametrech rozpočtu.

E15: Průtahy s ustavením vlády by mohly ohrozit i schválení státního rozpočtu na příští rok. Rozpočtové provizorium by zasáhlo především kraje, kterým velí sociálnědemokratičtí hejtmani. Obáváte se toho?

Nechceme rozpočtové provizorium především proto, že si uvědomujeme, jak negativní vliv na vnímání České republiky má už samotná politická nestabilita. I když osobně prosazuji, aby ČSSD nepodpořila vznik Rusnokovy vlády, tak jsem přesvědčený, že bychom měli hlasovat pro schválení státního rozpočtu na příští rok. Pokud tedy nebude dramaticky vybočovat z mezí rozumnosti a jeho součástí budou i prorůstové iniciativy. V tomto směru by sociální demokracie měla postupovat zcela konstruktivně.

E15: Mluvíte o rozumných mezích rozpočtu, ale podle prohlášení ministrů úřednické vlády to vypadá, že se chystá frontální útok na výdaje státní kasy.

Řekl jsem, že bychom nebyli stranou, která by způsobila rozpočtové provizorium. To ale neznamená, že nechceme vést debatu s vládou, ať už jakoukoli, o podobě rozpočtu. Pokud jde o výdaje – už jsem mluvil o tom, že Rusnokova vláda je do jisté míry šidítkem pro voliče. Právě proto, že není schopna udělat razantní opatření na příjmové straně rozpočtu. Takže pokud by pouze zvyšovala deficit, jen zhorší situaci kabinetu, který nastoupí po ní. Prosté navyšování deficitu bez toho, aby bylo jisté, že to podpoří hospodářský růst, budeme velmi pečlivě hlídat.

E15: I tak to nebude rozpočet, který by ČSSD vyhovoval. To vám nevadí?

Řádné volby budou nejpozději napřesrok v květnu, vláda, která z nich vzejde, bude mít potřebnou parlamentní většinu k tomu, aby rozpočet případně upravila. Takže nevidím problém, abychom nyní ke schválení rozpočtu přistoupili pokud možno velkoryse. Ve stávající politické situaci by bylo dobře, kdyby existovaly alespoň některé otázky, na kterých se politické strany dokážou shodnout. Jedna z nich by mohla být, že nechceme zvyšovat nestabilitu rozpočtovým provizoriem. Schvalování rozpočtu by bylo dobré co nejvíc oddělit od toho, že nás možná čeká střídání snad jedné, možná dvou anebo tří vlád.

E15: Dá se takové shody dosáhnout?

Je důležité, abychom z republiky neučinili rukojmí stávající politické nestability. Skrze rozpočet se to dá učinit bohužel velmi snadno. To by mělo velmi negativní dopad jak na fungování veřejného sektoru, tak na pověst země v zahraničí. Proto bez ohledu na to, jestli budeme v roli opozice nebo poneseme odpovědnost za druhý pokus o sestavení vlády, budeme velmi apelovat na všechny politické strany, abychom nad rozpočtem nalezli shodu.

E15: S rozpočtem na rok 2014 se schvaluje i rozpočtový výhled na další roky, a ten vlastně připravila Nečasova vláda. Je pro ČSSD přijatelný?

Upravený výhled, který počítá s tím, že by deficit veřejného sektoru měl stagnovat těsně pod třemi procenty HDP, je pohledu sociální demokracie velmi blízký. Uvědomujeme si ale, že udržení takového deficitu a současně nutnost zakomponovat do rozpočtu například větší míru investic a dalších prorůstových opatření bude vyžadovat mobilizaci příjmů státu. Pokud se nepodaří mobilizovat příjmy, pak hrozí riziko, že by se deficit mohl pohybovat nad třemi procenty HDP. To bych pokládal za negativní signál.

Bohuslav Sobotka (42)

Šéf ČSSD, jeho postavení v čele strany socialisté opětovně potvrdili na letošním ostravském sjezdu. Od roku 1996 je poslancem, mandát obhájil ve všech dalších volbách. Ministrem financí ve Špidlově vládě se stal v roce 2002, tento post zastával i v Grossově a Paroubkově kabinetu. Vystudovaný právník je ženatý, má dva syny.