Objemy, ve kterých Češi investují, mají rapidně se zvyšující tendenci. V období vysoké inflace a vysokých úrokových sazeb pochopili, že peníze „zašité v polštáři“ reálnou hodnotu nenabírají, ba naopak. S tímto pozitivním trendem, který přišel v období pandemie covidu, kdy si Češi spoří nejen na důchod pomocí investičních instrumentů, jako jsou pasivně i aktivně řízené investiční produkty, se ale pojí i negativum v podobě podvodů a netransparentních investičních příležitostí. „Problém nastává při nesprávném řízení rizika a také neúměrné částce vložené do jednoho aktiva. Typicky velice rizikového,“ říká Jana Brodani, ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR (AKAT).
Obecně můžeme pozorovat, že se trend investování do jakéhokoli aktiva zvedá. Jak časté jsou však pofiderní, až skoro klamavé nabídky?
Vnímám to opravdu dvojsečně. Na jednu stranu vidím enormní zájem i širší veřejnosti o investování jako takové, na straně druhé vidím opravdu velkou plejádu podvodů. V rámci průzkumu AKAT (Asociace pro kapitálový trh ČR – pozn. red.) jsme se ptali především mladé generace, kde bere inspiraci a nějaké hlubší, zásadnější informace o investování. Dříve byla odpověď jednoznačná – finanční poradce nebo osobní bankéř. Nyní je to jiné. Nejčastější odpovědí byl známý, kamarád či zdroj ze sociální sítě, především influenceři.
Zřejmě se to pojí i se snižujícím se věkem investorů, je to tak?
Vidíme to na číslech jasně. Před deseti až patnácti lety byl typickým investorem muž, 45 let a výše. Nyní se tato hranice snižuje o zhruba deset let na průměrný věk 35, ale o investice se zajímají i mladší lidé. V tom však problém samozřejmě není – je dobře, že se mladí lidé zajímají o zhodnocení svého majetku, ale jsou náchylnější na klamavé nabídky a podvody na sociálních sítích, jelikož je sledují mnohem více nežli starší generace a také do nich vkládají přehnané naděje ve smyslu korektnosti dat a investičních tipů. 
Jak by tedy mladý člověk měl do světa investic proniknout?
Není problém, když si vezmu pár peněz, malý zlomek ze svého majetku, a zkusím si nějaký rizikový instrument typu kryptoměny, což je typicky aktivum populární u mladé generace. Ten problém nastává při nesprávném řízení rizika a také neúměrné částce vložené do jednoho aktiva. Typicky velice rizikového. Toto je otázka zkušeností a času stráveného na trzích. Takže my v AKAT se snažíme i toto lidem vysvětlovat – je naprosto v pořádku zahájit své působení na trhu nějakou spekulací, ale poté je důležité překlenout se v opravdového investora svědomitě spravujícího prostředky své rodiny. To je důležitý bod, to je náš úkol.
Není problém neschopnost mladé generace rozlišit dlouhodobé investování a trading? Pochybní influenceři lákají na 60 procent zhodnocení za měsíc a na to se dá nachytat nejlépe.
Mladým lidem se tento rozdíl trošku ztrácí. Uvedla bych to na příkladu tenisek. Jedná se o velký boom, který se těší velké popularitě. Určitě to zní zajímavě, ale je opravdu otázkou, zdali jako laik, který má za cíl rychle nakoupit, rychle prodat, chcete stavět svou finanční budoucnost na tradingu s teniskami. Právě v tomto případě si hodně lidí myslí, že investuje, ale spíše sází. To je ten rozdíl, který my chceme vysvětlovat. Spekulace versus investice. To zatím široká veřejnost, a především začínající investoři příliš nerozlišují.
Čím je toto způsobeno kromě již zmíněného věku investorů?
Může za to také určitá vybudovaná nedůvěra k finančním poradcům, kterou si veřejnost historicky vytvořila. Je to tím, že je lidé vnímají jako prodejce. Jenže dle mého fakt, že někdo něco prodává, není nic negativního. Otázkou je, co a jak prodává. Pokud prodává legitimní, kvalitní regulovaný produkt (fond či jiný investiční instrument), je to naprosto v pořádku. Tento poradce mě v podstatě vtahuje do infrastruktury produktů přísně regulované a dohlížené ČNB.
Když je to finfluencer, v dosti případech mi prodává něco, o čem má nulové informace, a jeho cílem je lidi zaujmout převážně tím, že říká jenom věci, které lidé chtějí slyšet, a tím získat popularitu. Takže finflucencer prodává bez jakékoli regulace především sám sebe, zatímco finanční poradci prodávají regulovaným způsobem regulované produkty.
Z(a)tracená čísla: Jak vydělat na akciích, bondech a repo fondech?
Souvisí to také s finanční gramotností a vzděláváním. Jak na tom jako národ jsme?
Paradoxně mám pocit, že tak, jak jsme se bavili tom, že se roztrhl pytel s podvody, tak se roztrhl i s nabídkou finančního vzdělávání. Je to nějaké zaklínadlo a mantra, která by měla vyřešit všechno. Finanční vzdělávání neznamená, že budu znát veškeré detaily finančního trhu a budu prakticky simulovat práci analytika. Finanční vzdělávání by mělo být o základech zdravého uvažování nad osobními financemi. Pokud se nebavíme o školní výuce finanční gramotnosti, ale o praktické stránce, spousta lidí si ji reálně odžila. Právě oni si za poslední rok a půl odžili to, že jim inflace reálně požírá finance, a tak se na osobní finance a jejich správu budou koukat prakticky jinak.
Takže jít spíše formou pokus omyl s malou částkou a učit se tak investovat?
Myslím si, že přílišné teoretické vzdělávání dospělé generace ve finanční gramotnosti nemá takový smysl jako to praktické. Jiné je to samozřejmě u dětí, kde to má obrovský smysl, a pokud je to dobře koncipováno, přináší to malým a dospívajícím dětem ohromnou výhodu teoretických znalostí základů finanční gramotnosti. Hodně zde ale také roli hraje zájem a věk. Pokud děti téma bude od druhého ročníku základní školy bavit a bude jim podáváno zajímavě, samozřejmě pak budou umět více.
Platí tady také příklad v podobě rodičů. Pokud dítě vidí, jak se v rodině rodiče starají o finance a jak o nich mluví, má k tomu přirozené sklony taktéž. A poslední bod je také generační otázka, jelikož obliba investování a správa nějakých finančních rezerv jsou v rodinách disciplínou spíše posledních dvou generací. 
A pokud se budeme bavit o tom systematickém, školním vyučování teorie finanční gramotnosti?
Zde je docela velká zodpovědnost na samotném řediteli školy. Osnovy ze strany ministerstva školství na předměty finanční gramotnosti existují, jenom záleží na jejich zavedení do praxe. Je tedy opravdu jen na škole, potažmo jejím vedení, jak osnovy a v rámci kterých předmětů implementují. Často se však finanční gramotnost nějak odbude.
Řešením může být nastavení motivačního systému pro ředitele tak, aby došlo k jejich kvalitní výuce a školy se snažily zařadit tyto zásadní otázky do pravidelné výuky běžných předmětů, obzvláště matematiky. Ono jde i o uspokojení poptávky rodičů. Je zřejmé, že s měnící se generací bude na tyto praktické předměty větší tlak a ředitelé tak budou mít větší motivaci se těmto otázkám věnovat.
Rozhovor vznikl ve spolupráci s J&T Arch Investments.
Jana BrodaniAbsolvovala Fakultu mezinárodních vztahů VŠE a Právnickou fakultu Uni-verzity Karlovy, kromě toho také University of London a postgraduální program na Francouzsko-českém institutu řízení. Od roku 2008 je výkonnou ředitelkou Asociace pro kapitálový trh České republiky. Před touto funkcí působila v oblasti právního a daňového poradenství. Od roku 2009 rovněž zasedá v představenstvu mezinárodní asociace European Fund and Asset Management Association. |
