Ústecký poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna rád připomíná, že je bývalý boxer. Odpovídá tomu jeho tvrdá kritika stranického vedení. Hlavní chybu vidí v tom, že se sociální demokracie odcizila lidem a zapouzdřila se do témat, která téměř nikoho nezajímají. „Měli jsme pocit, že jsme propagátory dobra. Byli jsme tak konstruktivní, až jsme prohráli volby,“ říká kandidát na místopředsedu strany.
Nakolik znovuzvolení prezidenta Miloše Zemana ovlivní situaci v ČSSD?
Bude stranu používat jako páku proti Andreji Babišovi? Zvolení Miloše Zemana jasně ukázalo, jaká témata jsou pro občany důležitá a jaké postoje od politika čekají a oceňují. Velká část současných voličů Miloše Zemana patří k voličům ČSSD. Přesněji řečeno patřila, dnes jsou to bohužel už naši bývalí voliči. Sociální demokracie se buď z prezidentských voleb poučí a začne pracovat na své ideové přeměně, nebo přestane existovat. Naše politika musí odpovídat realitě roku 2018.
A Zeman jako páka proti Babišovi?
Vzhledem k velikosti našeho poslaneckého klubu jde spíš jen o malou páčku. Miloš Zeman je ale zkušeným a obratným politikem, takže si svůj prostor jistě dokáže získat ať už s ČSSD, nebo bez ní. U každého politika je získání co největšího manévrovacího prostoru zcela legitimní. Voliči jej volí proto, aby prosazoval své vize a program, ne proto, aby byl s každým kamarád.
Kdo má podle vás v nadcházejícím souboji o předsedu strany největší šance? Je to Jan Hamáček, nebo Milan Chovanec? Vy sám podpoříte koho?
Šance jsou zřejmě vyrovnané. Oba mají své silné stránky i slabiny. Tou největší a pro oba společnou slabinou je jejich spoluzodpovědnost za volební výsledek ČSSD. Jak pan Hamáček, tak pan Chovanec byli členy nejužšího vedení strany a jejich vliv na politiku, program a volební kampaň je neoddiskutovatelný. Sociální demokracie potřebuje novou energii, nový styl politiky a jakýsi ideologický upgrade. Zda to vše dokáže některý z těchto dvou kandidátů přinést, si nyní netroufnu říci. Důležitá bude atmosféra na sjezdu, ta rozhodne.
Jste jedním ze zakladatelů platformy Zachraňme ČSSD. Co je příčinou propadu sociální demokracie v loňských volbách?
Příčiny krize vidím ve výstupech, které sociální demokracie prosazovala v minulé vládě. Problém byl v tom, že se k nim širší vedení strany nemohlo vyjadřovat, korigovat je. Diskuze se omezila na kývání tomu, co grémium strany předložilo. V podstatě byla a nadále je nulová. To způsobilo, že ČSSD začala být mimo realitu a nereagovala na to, co se kolem odehrávalo. Znejistila voliče a mnohdy se před nimi i zesměšnila.
Čím?
Chtěli jsme pomáhat nejrůznějším minoritám – například všem, kteří nemají práci. Nehledali jsme ale příčiny toho, proč se ocitli ve složité situaci, a dávali jsme jim dávky či doplatky na bydlení. Tím ale majoritní část společnosti, která chodí do práce, získala pocit, že jsme vůči ní neféroví. Právem namítala, že se tyto dávky a doplatky zneužívají, přičemž efektivita vynaložených peněz je prakticky nulová. Místo abychom těmto lidem naslouchali, tak je někteří naši ministři uráželi a označovali za xenofoby. Nemůžeme se pak divit, že takové papalášství řada voličů neakceptovala a opustila nás.
A další chyby?
ČSSD se zapouzdřila do témat typu gender problematika, která lidi, a to nejen na venkově, neoslovovala, vlastně jim spíš dost lezla na nervy. Prosazování rovnosti mezi lidmi, které je původním posláním sociální demokracie, se přetavilo v jakýsi neomarxismus. Začali jsme lidem vnucovat své představy o tom, co je dobro, a neptali se jich na názory. Měli jsme pocit, že jsme propagátory dobra. Stali jsme se dobrosery.
Profily kandidátů na předsedu ČSSD čtěte zde >>>
Veřejnost viděla teroristické útoky v Paříži nebo v Berlíně. A i když po Česku neběhaly stovky islamistů, měla podvědomě strach z toho, co do Evropy přichází, co bude zítra. Tyto obavy zastřely řadu našich kroků, jako bylo zrušení poplatků ve zdravotnictví nebo znovuobnovení proplácení prvních tří dnů nemoci.
Měla ČSSD strašit lidi terorismem?
Je to složitější. Nepochopili jsme, proč prohráli francouzští socialisté, proč Le Penová roste tím, že bere levici její témata. I Orbán úplně vygumoval maďarské levicové strany. S výjimkou britských labouristů, kteří mají Corbyna, sociální demokracie všude v Evropě prohrála. My jsme cítili toto nebezpečí i v Česku v podobě ANO nebo SPD, ale dělali jsme stejné chyby jako naši kolegové v zahraničí. Označovali jsme naše konkurenty za populisty a nacionalisty. Naši voliči ale chtěli srozumitelné postoje k nebezpečí migrace.
Váš exministr vnitra Milan Chovanec o migraci a bezpečnosti hovořil často. On i expremiér Bohuslav Sobotka jasně odmítali uprchlické kvóty. To nestačilo?
Když se o něco snaží jeden člen vlády, a nikoli strana jako celek, je to málo. Jistě, ani premiér nikdy neřekl, že by do Česka pustil tisíce migrantů. Jeho postoje ale byly pro levicovou veřejnost nesrozumitelné. Byly příliš konstruktivní, mainstreamové, než aby je voliči ČSSD pochopili, respektive aby jim uvěřili. Měli jsme hledat radikálnější a jednoznačnější odpovědi na jejich otázky.
Jak ale postoj k migraci vybalancovat tak, aby vám jiná část vašich sympatizantů nedala nálepku xenofobů?
Nalézt hranu není snadné. Určitě nechci přistupovat na rétoriku SPD. Nesouhlasím s názory, že co muslim, to terorista. Ale musíme dát lidem najevo, že spolu s nimi vnímáme obavy. Určitě je třeba přiznat problémy a rizika a netvářit se, že neexistují nebo že jsou vzdálené. V zahraniční politice jsme se dostali do vleku událostí. Nebyli jsme schopni je odvážně komentovat, tvrdili jsme bludy.
Například?
Dobře, ať se posílají peníze do zemí, kde jsou konflikty. Ale multikulturní představy, že se přesunou stamiliony lidí do Evropy a naučí se s námi žít a my s nimi, jsou nesmysl. Solidarita má své meze a těmi mezemi je bezpečí našich občanů.
Nebylo chybou také to, že jste podcenili šéfa ANO Andreje Babiše?
Největší chybou bylo, že se ČSSD soustředila na útoky proti němu. Přitloukli jsme ho na kříž, aby ho z něj voliči sňali a vyhrál tak volby. Nás si přitom zapsali jako podrazáky, kteří nedrželi koaliční smlouvu. Premiérova demise nedemise byla trapná tragédie. A opět to vůbec nebylo diskutované se širším vedením strany. Premiér se spoléhal jen na své adolescentní poradce. Ti například přišli s progresivním zdaněním lidí s příjmy nad padesát tisíc korun měsíčně. A teprve když zjistili, že naštveme lékaře, strop zvýšili.
To asi nebyl jediný programový přešlap…
Nikdo nedbal na doporučení našich odborných komisí, které navrhovaly, abychom se zasazovali o bydlení pro mladé rodiny. Místo toho se stále zvedala minimální mzda, což bylo téma, které jsme ukradli odborům. Vzpomínám na demonstraci v Praze, kdy měla ČSSD na transparentech napsané „Konec levné práce“. Pražané se tomu právem smáli, protože koho v bohaté Praze něco takového zajímá? To byl tragikomický důkaz toho, jak jsme se zcela odtrhli od reality a ideově se vyprázdnili. Místo toho, abychom šli po podstatě globálního kapitálu, jsme lidem zakázali kouřit v hospodách a omezili je v řadě dalších věcí.
Jste zastáncem zdanění fi nanční části církevních restitucí. Jaký by ale mělo smysl, když by ho Ústavní soud pravděpodobně zrušil?
Je úplně lhostejno, jestli by zdanění náhrad soud shodil, nebo nikoliv. Vůči svým voličům máme povinnost se k chybám u restitucí postavit. Jenže jsme byli tak konstruktivní, až jsme prohráli volby. Tuto chybu už nesmíme opakovat.
Co by měla udělat ČSSD, aby uspěla na podzim v senátních a komunálních volbách?
Naši voliči chytají na první našlápnutí, nepotřebují pětistránkový politologický elaborát. Musíme mluvit jasně, srozumitelně. Někdo říká, že populismus je sprosté slovo. Ale já musím voličům říkat, že mi o ně jde. Musí to být jasné z každého billboardu. Co si ale pomysleli o sloganu „Důstojné stáří“ s usměvavým Petrem Dolínkem? To byl komický plakát, který nemohl zabrat. Nikdo nemá rád stáří, navíc ten slogan je klišé.
Na blížícím se sjezdu chce platforma Zachraňme ČSSD prosadit, aby se členská základna vyjádřila i k tomu, jak se strana postaví k případné účasti ve vládě. Lze referendum stihnout včas?
Sjezd je 18. února. O vládě tedy asi rozhodne nové nebo obměněné vedení, protože širší diskuze se straníky se zřejmě nestihne. Ale to neznamená, že by se už konečně neměly zjednodušit stanovy. Například je z nich třeba vypreparovat kvóty. Nemůžeme přece nutit ženy, aby jich bylo tolik a tolik v politice.
Jste pro vstup do vlády?
ČSSD by ve vládě být měla. Každá politická strana kvůli tomu kandiduje. Jinak to mají jen šílenci a Piráti. Zastávám názor, že kdybychom šli do opozice, jsme pro veřejnost nezajímaví. Už teď, kdy uběhlo jen několik měsíců od loňských voleb, jsme na chvostu mediální pozornosti. My nejsme připraveni na to být v opozici.
| Dlouholetý člen ČSSD, od roku 2010 její poslanec. V posledních dvou letech je také zastupitelem Ústeckého kraje a náměstkem hejtmana. Vyučil se v oboru lodní mechanik, byl kapitánem vnitrozemské plavby. Později studoval na Prešovské universitě pravoslavnou teologii. V minulosti pořádal akce proti uznání nezávislosti Kosova. Je zastáncem prolomení hnědouhelných limitů. |
