"Myslel jsem si, že jsem průkopník něčeho, co nemá budoucnost," říká Petr Jan Juračka o svých dávných začátcích s drony. Sám již pořídil stovky leteckých videí i fotografií, vede vlastní kurzy ve Foto Škoda a přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. A dronům věští zářnou budoucnost...
Kdy jste s drony začínal?
Byl to rok 2012, o dronech se skoro nevědělo. Vzniklo to tak, že jsme přemýšleli, jak dostat do vzduchu malou kameru. Potřebovali jsme vrtulník, tehdy se ještě „dron“ neříkalo. Pro první stroj jsem jel do Rakovníka, tehdy to stálo majlant. Tehdejší drony s dnešními nelze srovnávat, ten rozdíl je asi jako mezi Aero Cililink (malý osobní automobil ze 30. let, pozn. red.) a nejnovějším Superbem. Rozdíl je v bezpečnosti, rychlost a komfortu ovládání.
V době, kdy jste s drony začínal – tušil jste, kam až se tato technologie vyvine a jaký odhalí potenciál pro investice?
Ne. Myslel jsem si, že jsem průkopník něčeho, co nemá budoucnost. Vůbec jsem netušil, čeho jsem svědkem. Pár lidí to ovšem tušilo a chytilo příležitost za pačesy, dnes mají velké firmy a mohou investovat. Dělají obrovské věci.
Které firmy jsou v Česku nejdál?
Například Vertical Images Karlovy Vary, jsou tu ale i další společnosti, které dělají skvělá videa, staví drony pro průmysl. Takové, které u nás nikdo nestaví.
A v zahraničí?
Jasně dominuje Čína. Asi 85 až 90 procent trhu zabírá DJI, jediná čínská firma. O zbylých necelých 15 procent se dělí Amerika (například 3D Robotics), pak další Číňani a takové ty trhy, jako je např. Česká republika.
Jaké jsou důvody toho, že se drony tak rychle uchytily jak u firem, tak u běžných uživatelů? Používáte je i k vědeckým účelům na univerzitě?
Co je zásadní – drony umožňují dálkový průzkum země. Např. ze vzdálenosti dvaceti či třiceti metrů výšky. Výhoda je v tom, že dron ta data může získávat opakovaně. Může třeba monitorovat rychlost šíření nákazy na polích, zemědělci s drony umí pole i hnojit. Drony mají před sebou ještě velký rozvoj. Jen u nás jsou stovky aplikací v průmyslu, i ve vědě s nimi začínáme.
Bude vysoké tempo růstu dronového průmyslu dál pokračovat v příštích třech pěti letech?
Vývoj už nebude tak zrychlený jako teď. Trh je nasycený. Pořád je mnohem větší poptávka než nabídka. Firem je spousta, nestíhají ale vše obsloužit. Většina z nich obchoduje bez povolení, přitom hrozí obrovské postihy.
Teď k vaší specializaci – leteckým videím a fotografiím. Do jaké míry se dnes drony podílí na filmové tvorbě?
Extrémně. I velké české firmy natáčí s velkými drony. Vozí ty největší a nejlepší kamery na dronech, což je úplně neuvěřitelný. Ten dron má 20 kg při vzletu.
V jak vysokých částkách se zde pohybujeme?
Pohybujeme se v šílených částkách, dron může stát i milion korun, kamera, kterou nese, i milion a půl. Mohou vám lítat i tři miliony korun ve vzduchu. Je to tým lidí, který musí zajistit veškerá povolení, připravit kameru, dron… Není to tak, že se vytáhne dron z batohu a jde se. Samotný let obstarává tým minimálně dvou lidí. Jeden pilotuje, druhý řídí kameru, ostatní například hlídají terén.
I v dnešních reklamách je obrovské množství dronových záběrů, stejně tak v televizních pořadech, protože už i televize mají povolení. Důležité je, aby byli piloti kompetentní a prošli zkouškami. Naprostá většina pilotů touží po tom, aby byly drony regulované a aby byli piloti poučení, protože dron je jako střelná zbraň. Auto vám taky nedají jen tak.
Už existují jednoduché drony pro osobní přepravu. Věříte, že v budoucnu budou moci konkurovat osobním automobilům, případně je úplně nahradit?
Byl bych strašně rád, kdyby to tak bylo, ale jsem skeptický v tom, že to nebude rychlé. Je možné, že mé dcery budou dronama cestovat normálně, spíš to ale vidím na má vnoučata. Samozřejmě by se mi taková představa líbila, ale není možné, aby běžný řidič zvládal řízení letového provozu. Takový dron by musel být strašně automatizovaný, pořád to jsou ale jen počítače, které selhávají.
Na druhou stranu dříve jsme si nedokázali představit, že budou existovat samořídící auta, tak proč ne drony pro osobní přepravu?
Dobře, ale ještě to tady (samořídící auta) úplně není. Neříkám, v budoucnu to možné je. Třeba se svým dnešním slovům budu za dvacet let smát, ale nemyslím, že to bude až tak rychlé.
Podle Bílého domu by odvětví bezpilotního létání mohlo do roku 2025 přispět k výkonu americké ekonomiky 82 miliardami dolarů (asi dva biliony korun). V jaké oblasti lidské činnosti mají drony největší potenciál růstu či vzniku nového odvětví?
Největší vynálezy v dějinách lidstva jsou kolo, kladka, knihtisk, pára, elektrika, počítače, internet a teď drony. Je to tak velký skok, že není ani domyslitelné, co vše to znamená. Největší potenciál má průmyslové odvětví, ať už je řeč o sledování dopravní situace, monitorování větrných elektráren, doručování balíků atd. Nebo třeba realitky, ty jedou – točí se obrovské množství videí, kvalita je různorodá. Záleží na hodnotě prodávané nemovitosti.
Takže odmítáte, že by tato technologie sebrala lidem práci?
Naopak, vzniknou nová místa. Úřad pro civilní letectví je extrémně zatížený, odvětví bezpilotního létání má na starosti strašně málo lidí. Práce je i pro trojnásobek současného stavu.
Jak moc je tedy legislativa pozadu za realitou?
Hodně. Přesně před rokem jsem zahájil správní řízení, abych měl povolení na komerční provoz dronu pro naši fakultu. Doteď ho nemám. Volám, píšu dopisy, oni ale nestíhají. Pakliže déle jak rok trvá sehnat povolení, tak budou lidi lítat načerno – tak to dělají všichni a je to strašně špatně. Přitom je tu obrovská masa lidí, kteří chtějí létat legálně, nevadí jim zaplatit řádově 30 tisíc ročně za povolení.
Je tedy naše legislativa hůř nastavená než v zahraničí?
Naše legislativa je dobrá, dává smysl. Třeba v Holandsku, Rakousku nebo v Anglii je mnohem těžší létat. Pokud se budou pravidla létání napříč EU sjednocovat, tak na tom budeme trochu bití, pravidla máme spíš volnější.
Druhý největší tuzemský e-shop Mall.cz už poprvé doručil zásilku dronem, v Praze uletěl 1,7 kilometru s balíčkem hraček. Vidíte v této oblasti velký podnikatelský potenciál?
Ano, ale pořád si to nedovedu představit. Ta změna bude obrovská, problém je právě ta legislativa. Každý letící dron s balíkem by musel prostřednictvím operátora komunikovat s věží na letišti – dnes to prakticky není možné dělat. Ano, dá se vytvořit zóna pro drony, kde nebudou letadla. Ale když bude nad Prahou létat třeba tisíc dronů v zóně a jeden z tisíce za den selže, tak je to zásadní problém. To může být potenciální pád do kočárku, úlet do bezletové zóny, potenciální srážka s letadlem… Není to sranda.
Co současným dronům chybí k tomu, aby byli politici ochotni položit hlavu na špalek a dronové doručování někdy povolili?
Dnešní letadla mají duplikované všechny systémy, vyškolenou několikačlennou posádku komunikující s věží. Dron nemá nic. Musel by být 100 procent spolehlivý, a to nebude nikdy. Vůbec se neodvážím tipovat, kdy bude taková praxe běžná.
Na Novém Zélandu doručila Domino’s Pizza Enterprises pizzu dronem a v blízké budoucnosti chce udělat z takového doručování standard. Singapurská restaurace zase nahradí číšníky drony, které budou létat ke stolům s jídlem na předem nastavených trasách. Je možné, aby se podniky touto cestou brzy prosadily?
Určitě ano, doufám, že se dožiju toho, že mi pizza přiletí (smích). Doba se zrychluje, tohle k tomu patří. Dron v interiéru je ale nesmysl, mnohem efektivnější je, když natáhnu lanko.
Slapská přehrada perspektivou dronu
Více o příběhu Petra Jana Juračky a jeho tvorbě naleznete na jeho stránkách, jeho videotvorbu pak můžete sledovat na jeho youtubovém kanálu.
