E-government nakoply hlavně banky, říká bývalý estonský premiér Taavi Rõivas | E15.cz

E-government nakoply hlavně banky, říká bývalý estonský premiér Taavi Rõivas

Martin Čaban

Když politici včetně premiéra v demisi Andreje Babiše mluví o elektronizaci státní správy, často zmiňují jako příklad Estonsko. Země, která má zhruba stejně obyvatel jako Praha, pravidelně boduje v žebříčcích digitalizace státní správy. Každý Estonec má digitální identitu, připojení k internetu je v zemi lidským právem, od roku 2005 mohou Estonci elektronicky volit. „Když dokážete to, co všichni umějí s e-mailem, udělat s úředními dokumenty, tak uvidíte, kolik efektivity to vnese do státní správy,“ říká bývalý estonský premiér Taavi Rõivas.

Co bylo hlavním milníkem, který nasměroval Estonsko na špici v oblasti elektronizace státní správy?

Nejdůležitějším impulzem bylo poskytnout každému obyvateli Estonska elektronickou identitu. Ta myšlenka přišla kolem roku 2000, všichni lidé měli své karty v roce 2002. Jde vlastně o ekvivalent pasu v digitálním prostoru. Na začátku to byla čipová karta, dnes už víc a víc lidí používá mobilní identitu, což je v zásadě funkcionalita přidaná k SIM kartě, kterou všichni tak jako tak máme ve svých chytrých telefonech. Tento způsob osobní identifikace pak dostal stejnou právní sílu, jako když někomu ukážete pas.

Fungovalo to od první chvíle?

Je fér říci, že v prvních letech to lidé nezačali používat tak, jak jsme čekali. Zásadní a obří skok nastal v letech 2005 a 2006, kdy komerční banky řekly, že když používáte digitální identitu, kterou vám poskytla vláda, nepotřebujete už žádné další zabezpečovací prvky od samotné banky – tenkrát to byly různé jejich kódové karty nebo generátory PIN. A že pokud chcete provést transakci za více než 200 eur, tak státní ID dokonce použít musíte, protože je to mnohem bezpečnější.

Přesně v tu chvíli si lidé řekli, aha, občas potřebuju poslat víc než 200 eur. A tak se začali zajímat, jak mají vlastně svou elektronickou identitu využívat. A jakmile ji začali používat k přihlašování do internetového bankovnictví, byli okamžitě připraveni ji použít i jinde – věděli, jak to funguje a bylo to jednoduché.

Takže bankám přišla státní technologie lepší než ta jejich?

Když jsme elektronickou identitu rozjížděli, od začátku jsme spolupracovali s největšími estonskými bankami a telekomunikačními firmami. Vznikalo to v partnerství se soukromými firmami. A nejenže to bylo bezpečnější pro banky i celý privátní sektor, ale také levnější, protože pak nemusel každý budovat svůj vlastní systém přístupů nebo digitálních identit.

Digitalizaci ale mělo samostatné Estonsko snad v DNA. V roce 1998 jste měli všechny školy připojené k internetu, v roce 2000 jste vyhlásili připojení k internetu za lidské právo.

Udělat z internetu lidské právo bylo dobré z hlediska publicity. Vyslalo to silný signál, že přístup k internetu není otázkou jakéhokoli luxusu, že v dnešním světě prostě připojení k internetu potřebujete. A potřebujete ho v celé zemi. Vláda udělala svůj díl práce a přidalo se mnoho dalších soukromých firem, které mají velkou zásluhu na vybudování dobré základní sítě.

Když přišlo 4G, Estonsko bylo mezi prvními na světě, kdo jej začal naplno využívat. Znovu – neudělala to státem vlastněná firma. Všechny telekomunikační firmy jsou v Estonsku soukromé. Správně říkáte, že v tom všem musela být nějaká vášeň pro technologie, ale také spousta praktických rozhodnutí. Poslat e-mail je přece o tolik rychlejší než napsat dopis. A když dokážete to, co všichni umějí s e-mailem, udělat s úředními dokumenty, tak uvidíte, kolik efektivity to vnese do státní správy.

Državy investičního impéria CEFC v Asii se hroutí

Byla to výhoda, že infrastruktura v Estonsku na začátku devadesátých let byla v hodně špatném stavu, takže jste museli tu digitální vybudovat od nuly?

Jistě, je to výhoda. Když začínáte stavět jakoukoli infrastrukturu od začátku, použijete to nejlepší know-how, které je v ten moment k dispozici. Ve chvíli, kdy jsme začali fakticky celou zemi budovat znovu (Estonsko získalo nezávislost v roce 1991 – pozn. aut.), docházelo zrovna k mohutnému šíření internetu. Takže ano, načasování je důležité. Ale nemyslím si, že v dnešním světě by to měla být výmluva jakékoli jiné vlády.

Něco jako „my za sebou táhneme tak silné dědictví, že je nemožné to změnit“. Není to nemožné. Může to trvat déle, to připouštím, může to vyžadovat hodně přesvědčování veřejnosti. Ale když jednou lidem ukážete, o kolik efektivnější elektronické služby jsou, myslím, že už pak není cesta zpátky.

Lidé používají elektronické služby ve svém každodenním životě pořád. Internetové bankovnictví, objednávání hotelů, nákupy. Mají rádi elektronické služby, které jim poskytuje soukromý sektor. Jakmile jim řeknete, že je možné mít také veřejné služby stejně dostupné jako nákup na e-shopu, jsem si jistý, že se jim to bude líbit.

Když si vláda vytkne tak jasnou prioritu, jako byla v případě Estonska digitalizace, a drží se jí tak pevně, předpokládal bych, že nějaké jiné politické téma zůstane opomenuto. Přihodilo se vám něco takového?

Ne. Nemyslím, že by digitalizace jakkoli poškodila nějaký jiný sektor. Ale dodnes jsme nedokázali plně digitalizovat všechny oblasti, které bychom chtěli. Například šéfům nemocnic se nelíbí myšlenka digitalizace pořadníků v tom smyslu, abych já jako pacient mohl hned vidět, který lékař na mě bude mít čas nejdřív. Jsou v tom velmi ochranářští. Zkoušíme to na ně od roku 2005 a žádný ministr s nimi nehnul.

Byl jste jedenáctým premiérem Estonska. S výjimkou devítileté éry vašeho předchůdce Andruse Ansipa je estonská scéna dost nestabilní. Jak se vám povedlo v takovém prostředí neztratit soustředění na cíl digitalizace?

V prvních letech nezávislosti bylo skutečně hodně změn. Měli jsme premiéry, kteří nevydrželi v úřadu ani rok. Ale Andrus Ansip přišel do úřadu v roce 2005 a byl první premiér, který byl do funkce zvolen znovu. A to dokonce dvakrát. Mohu hrdě říct, že jsem byl druhým premiérem, který byl znovu zvolen (Rõivas se stal premiérem v roce 2014, když se Ansip stal eurokomisařem, o rok později uspěl v čele Reformní strany v parlamentních volbách, ale už v následujícím roce jeho vládě vyslovil parlament nedůvěru – pozn. aut.).

Takže teď se třikrát po sobě stalo, že stávající premiér získal největší podporu v parlamentních volbách. Takže poslední roky nebyly zvlášť nestabilní, dokázali jsme celkem držet kontinuitu. Ale i minulé vlády přes všechny rychlé změny byly dost chytré na to, aby stavěly na tom, co dokázaly ty předchozí.

Mnoho českých projektů elektronizace státní správy skončilo špatně, aférami, někdy i obviněními z korupce. Elektronizace obecně získala špatnou pověst a na každý projekt se hledí a priori s podezřením. Zažilo Estonsko podobné potíže?

Ne. Nějaké zádrhele byly, ale jen v tom smyslu, že některé ze skutečně velkých informačních systémů nebyly připraveny ve chvíli, kdy byly slíbeny. To se nám stalo. Ale když pracujete s ICT, když zkoušíte udělat něco, co ještě nikdo předtím neudělal, tak je celkem logické, že můžete narazit na kameny, které jste tam nečekali. Plavíte se ve vodách, kde se nikdo před vámi neplavil. Všechny projekty se dělaly přes veřejné zakázky, musí to být velmi transparentní. A jak běžel čas, vlády byly stále zkušenějšími zadavateli zakázek. 

Taavi Rõivas (38)
Rodák z Tallinu, vystudoval Fakultu ekonomiky a řízení na Univerzitě v Tartu. V roce 1998 vstoupil do Reformní strany, působil jako poradce ministra vnitra a starosta tallinské městské části Haabersti. Od roku 2007 zasedá v parlamentu, v roce 2012 se stal ministrem sociálních věcí, mezi lety 2014 a 2016 byl předsedou vlády. V Praze vystoupil jako jeden z hlavních řečníků konference Digitální Česko pořádané Institutem pro politiku a společnost.

Častým argumentem proti masivní digitalizaci bývá to, že do jisté míry znevýhodňuje starší a digitálně méně kompetentní lidi. Jsou starší Estonci stejně nadšenými uživateli digitálních služeb jako všichni ostatní?

Když nebudeme digitalizovat, tak znevýhodníme generaci našich dětí. Mám dceru, které bude devět let. Vůbec nechápe, proč by měl někdo žádat o něco na papíře. Generace našich dětí vůbec nebude rozumět tomu, že někdy byl nějaký život bez digitalizace. A my je nechceme znevýhodňovat. Navíc pro lidi, kteří nepoužívali počítač od mládí, je velkou výhodou, že technologie jako takové jsou dnes mnohem intuitivnější.

Například můj dědeček, kterému je 82, se nikdy úplně neskamarádil s počítačem. Protože počítač po vás vyžaduje určité konkrétní dovednosti, abyste ho mohl požívat. Dnes používáme smartphony – na ty nepotřebujete moc zvláštních dovedností, nepotřebujete je programovat. Zmáčknete ikonu, používáte jen své palce.

Správnou odpověď umí najít jen člověk, říká expert na umělou inteligenci

Takhle jednoduché to přece není.

Samozřejmě nemůžete předpokládat, že všichni lidé ve společnosti přejdou na digitální služby stejně rychle a nadšeně. Služby musejí zůstat dostupné i pro ty, kteří chtějí chodit na úřady. Stejně jako dodnes existují bankovní pobočky. Musíme pořád udržovat alternativu, ale potřebujeme mnohem méně úřadů a úředníků, protože většina služeb už je digitálních.

Jsou navíc elektronické služby, z nichž mají lidé užitek, aniž se musejí dotknout počítače nebo telefonu. Třeba dálkové předepisování léků. Potřebujete lékaře, který na počítači vypíše recept. Potřebujete lékárníka, který se na počítač podívá a dá vám lék. Skoro sto procent receptů je v Estonsku vydáno elektronicky, a to i starším pacientům, protože to od nich nevyžaduje žádné speciální dovednosti.

O elektronických receptech se hodně mluví i v Česku. Nechali jste lékařům možnost vypsat papírový recept?

Asi 99,9 procenta receptů je vydáno elektronicky. Myslím, že pokud by systém třeba měl výpadek, tak doktoři asi pořád mají v šuplíku nějaké papíry, na něž mohou recept napsat. Ale ve skutečnosti to opravdu nikdo nepoužívá.

Estonský e-government funguje na technologii blockchainu. Takže banky a další firmy po Evropě kolem téhle technologie opatrně našlapují a zkoumají, jestli by nemohla být k něčemu dobrá, a vám na ní běží stát?

Ano. Hlavní využití má blockchain na straně státní správy, kde je důležitý pro datovou integritu. Dokáže zajistit, že se k datům nedostane nikdo nepovolaný a že si s nimi nikdo nebude hrát. Pokud by se to stalo, je v blockchainu nesmírně jednoduché viníka vystopovat. Také může být používán k verifikaci.

Estonský verifikační systém začal fungovat dříve, než byl blockchain vynalezen, proto je centralizovaný. Ale dnes by některé země mohly snadno postavit decentralizované systémy na blockchainu. Je to velmi užitečná technologie.

Digitalizace ovlivňuje i stavebnictví. Projektanti Sudop expandují do IT byznysu

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud