Evropa chce zachránit svět, ale nemá na to, a ještě si škodí, říká obchodník s uhlím Paukner
Uhlí je v dnešních podmínkách vysokých cen emisních povolenek pod neustálým tlakem, a velcí hráči z uhelného byznysu proto varují před jeho nekontrolovaným koncem. Pokles významu uhlí je přitom znát i mezi obchodníky, potvrzuje Petr Paukner, jehož skupina Carbounion Bohemia vyrostla právě na obchodování s uhlím. Přestože loni podílově vstoupila do Sokolovské uhelné, poprvé ve své historii vytvořila větší podíl zisku z oborů, které s uhlím nemají nic společného. „Musím říci, že nový byznys s výstavbou elektrorozvoden roste velmi slibně, takže se to těžiště pomalu začíná překlápět,“ říká Paukner.
Naposledy jsme dělali rozhovor před dvěma lety, kdy jste předpokládal krátkodobý návrat uhlí s tím, že se může posunout i finální odchod od tohoto paliva za rok 2033. Energetická krize sice uhelnému byznysu umožnila hezky vydělat, ale jeho konec v české energetice podle analytiků neoddálí. Naopak se zdá, že je blíže než kdy dřív. Souhlasíte?
Evropa je podle mě odsouzena ke Green Dealu se všemi pozitivy i negativy, hlavně tedy negativy. Nechci kritizovat Green Deal z pozice potrefené husy, uvědomuji si potřebu řešit příčiny i dopady klimatických změn. Uvědomuji si i to, že už se do energetické transformace investovaly obrovské hromady peněz, které by ukončením Green Dealu přišly vniveč.
Ale pár poznámek si neodpustím. Jednak jde o rychlost té změny a jednak mi vadí to pokrytectví kolem toho. Když se do Evropy bude vozit zkapalněný plyn ze všech koutů světa, životnímu prostředí to nepomůže. Od přísnějšího přístupu k dopravě se přitom ustupuje, takže mi pojetí Green Dealu nepřijde příliš konzistentní.
Přehnanými ekologickými opatřeními si škodíme, protože z Evropy pochází asi jen osm procent všech emisí oxidu uhličitého. Jen idiot si může myslet, že Evropa zachrání celý svět, evokuje mi to rok 1948, kdy naivní komunisté budovali novou Evropu. Je fajn, že chce být Evropa lídrem v dekarbonizaci, ale ona na to nemá. A bývalý italský premiér Mario Draghi přijde se zprávou, že se máme ještě víc zadlužit. To nepochopím.
Budu vám do toho monologu muset skákat. O tom, že je Evropa jediná, kdo investuje do obnovitelných zdrojů, se mluví často. Už to ale zdaleka neplatí. I nejkritizovanější Čína letos v prvních třech kvartálech postavila víc solárního výkonu než Německo za celou svou dobu své existence. A to je Německo evropským vzorem v zelené energetice.
A víte, kolik je Číňanů?
Hodně.
No vidíte. A k tomu navíc nadále staví uhelné zdroje.
To je pravda, investice do soláru jsem ale zmínil kvůli trendu. Obnovitelných zdrojů tam přibývá daleko víc a daleko rychleji než jinde ve světě. V solárním průmyslu Číňané trhu naprosto dominují a brzy tomu tak bude i na trhu s větrníky. To nevypadá, že by Čína obnovitelné zdroje vnímala jako drahou pokryteckou hračku a slepou cestu.
Dobře. Opakuji. Já proti obnovitelným zdrojům nic nemám. Já nejsem zastáncem starých pořádků, to v žádném případě. Ale jde mi o rychlost. Když máte auto, které dokáže jet 200 kilometrů v hodině, také v obci kvůli bezpečnosti přibrzdíte. V energetice to je stejné. Když chce někdo snižovat emise, ať to stojí, co to stojí, je to chybné, zvrácené a pro Evropu nebezpečné. Bavím se o tomto problému po celém světě – s Indy, jejichž dekarbonizace bude opravdu nesmírně složitá, s Američany, kteří rozhodně nemají pocit, že by dnes měli odcházet od uhlí, a takto bych mohl pokračovat ještě dlouho a dlouho. Náš evropský přístup je zkrátka nejnaivnější.
Tady je nutné připomenout, že ve Spojených státech klesla výroba elektřiny z uhlí za posledních patnáct let o vyšší desítky procent. Mnohem rychleji než v Evropě.
Ano, protože mají levný plyn a ropu. A mohou tím pádem uhlí vytlačit přirozeně, a ještě tím podpořit průmysl. Já tady nepléduji za zachování uhelného a ocelářského průmyslu v Evropě. To už je prohraná bitva. Já protestuju proti šílenství některých lidí, kteří diktují, o kolik se ve kterém roce mají snížit emise. Ještě před válkou tito sami duchovní chudáci říkali, že plyn je špinavý a že ho nechceme, dneska pro změnu plyn nevadí, a to ani ten zkapalněný, který má mnohem větší emise než ten přepravovaný plynovodem.
Nemůže být tato změna přístupu k plynu zapříčiněna zjištěním, že bez fosilních paliv se Evropa ještě dlouho neobejde a že plynové elektrárny nemají problém přejít z fosilního zemního plynu na vodík nebo biometan, tedy že lze plyn využít jako mezifázi? Samozřejmě nezastírám, že to je cesta, která představuje řadu nedořešených překážek, hlavně z pohledu extrémně kapitálové náročnosti.
Znáte nějakou evropskou velkovýrobu vodíku? Jestli ano, rád bych se na ni podíval. Zatím nic takového nefunguje, jsou to jen snová přání.
Velký projekt má vzniknout například v nizozemském Eemshavenu. Nicméně, já tu skutečně nezastupuji zájmy zeleného ani vodíkářského byznysu a také neříkám, že tu vodík bude zítra a bude levný. Jenom upozorňuji, že plyn má větší potenciál než uhlí, protože přechod ze zemního plynu na vodík je stále technologicky a ekonomicky smysluplnější než zachytávání a ukládání uhlíku pod zem. Nebo to tak není?
To je pravda, zachytávání a ukládání uhlíku je nesmysl ještě větší. Já vodíku fandím, sleduji to, nicméně, minimálně v první vlně si ho budou moct dovolit jen obří energetické firmy. Ne firmy jako naše Sokolovská uhelná, které řeší svou vlastní nákladnou transformaci.
Právě ti energetičtí obři jako Shell nebo RWE by svými investicemi měli vodíkové hospodářství dostat na náklady, které jsou masově přístupné. Ne obrácené, tedy že se na technologii bude sázet dřív, než bude ekonomicky smysluplná.
A mimochodem, třeba lithium do baterií je při těžbě a zpracování tak ekologicky škodlivé, že nechápu, že mu ekologičtí aktivisté fandí. Další pokrytectví.
Ve výsledku jsou ale baterie podle analýz méně škodlivé než spalování paliv, méně znečišťují města, a navíc se dá lithium efektivně recyklovat. Nebo ne?
Vždyť ty elektromobily ani pořádně nefungují, koupil jsem si hybrid a zjistil jsem, že je to šílenství. Navíc šílenství, které stojí skoro dvakrát tolik, co běžné auto. Jestli to je pro někoho vysněný ráj, tak prosím, hlavně ale takové věci nedotujme.
Baterie prokazatelně zlevňují a podle všech odhadů mají jejich ceny klesat dál. Dnes už v oboru málokdo pochybuje o tom, že by se elektromobily během této dekády nedostaly na úroveň cen běžných spalovacích vozů, ve srovnatelné třídě.
O tom se mluví už dlouho. Já si radši počkám, až to nastane.
Vraťme se k původnímu tématu, a to k energetice. V posledním rozhovoru pro e15 jste řekl, že sympaticky k dekarbonizaci přistupuje například Polsko, které s dekarbonizací nespěchá. Uhelnému byznysu se však nedaří ani tam. Ilustruje to například prodej uhelných elektráren skupiny ČEZ. Polostátní firmě se tam podařilo najít kupce až na podruhé a podle mých informací na té transakci zrovna nezbohatl. Nebo mám mylné informace?
Nezbohatl, v žádném případě. On se toho musel zbavit kvůli bankám a pojišťovnám, které s uhlím nechtějí mít nic společného. Ale je tady jeden podstatný rozdíl. Polsko má zajištěné kapacitní platby. To znamená, že firmy se uhelek třeba chtějí zbavit, proč ne, ale ty pak skončí nakonec u podniků, kterým nebude vadit menší zisk, nebo v konečné fázi u státních firem. Ty je budou zapínat a vypínat podle potřeb sítě. Umožní jim to právě kapacitní platby, které se budou vyplácet i v době, kdy zdroje nebudou v provozu, ale zároveň budou připraveny najet. Takže ano, uhelnému byznysu se tam také nedaří, ale mají alespoň pojistku pro zabezpečení dodávek elektřiny.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
