E15: Můžete okomentovat vaše pololetní výsledky?
Tento rok jsme dosáhli za první pololetí čistého zisku 1,1 miliardy eur. Za celý rok se pokoušíme o dvě miliardy a nemáme důvody tuto předpověď měnit. Navzdory očekávaným negativním geopolitickým zprávám, nejen v Evropě, pořád vidíme dobré náznaky, pokud jde o vzestupný trend v našich tržbách. Riziko se postupně snižuje a oněm dvěma miliardám jdeme spolehlivě vstříc.
E15: V předkládané bilanci UniCredit Bank je spousta plusů a málo minusů. Proč?
Víme, že situace v Evropě je pořád dost obtížná. Na začátku roku bylo očekávání růstu v průměru přes jedno procento, ale vypadá to, že růst bude pomalejší. V evropském regionu máme země, které si vedou opravdu dobře, a ty, které si vedou hůře. Česká republika, například, vykazuje růst 2,5 procenta, Itálie naopak ekonomicky dál slábne. A bude to tak i na konci roku.
E15: Jaká jsou vaše očekávání do konce roku, případně v roce 2015? Předpovědi ratingových agentur pro vaši skupinu nejsou právě příznivé?
Reálně si vede banka opravdu dobře. Třebaže se nedaří Itálii, která je už tři čtyři roky v recesi. V tomto roce náš byznys vzrostl v kategorii hrubý operativní zisk na skoro dvojcifernou sumu. Je to díky hluboké restrukturalizaci v několika posledních letech. Snížili jsme náklady, abychom mohli lépe sloužit klientům. Dokonce se nám určitý druh aktivit rozjel právě v období krize. Třeba správa majetku. Tam to poskočilo o hodně, hlásíme nejlepší rok za posledních deset let. Platí, že se za krize objevují problémy, ale rovněž nové příležitosti. Zejména restrukturalizace a redukce nákladů.
E15: Zmínil jste pokrok v Česku, mluví se o oživení na Slovensku, jak to pociťujete?
U vás banka roste, myšleno pokud jde o čísla z její bilance. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, je tato banka symbolem inovace uprostřed celé skupiny. Snaží se stále přicházet s novými produkty. Odstartovali jsme nový pobočkový model, a fúze mezi českou a slovenskou pobočkou byla také něčím novým. Nebylo to úplně jednoduché, ale funguje to. Dohromady se daly dvě banky, které hrají ve svých zemích důležitou roli. A Česko, jak už byla řeč, se může chlubit 2,5 procenty růstu. Je důkazem, že i v EU existuje nějaká výjimka, zvláště v porovnání s těmi, co porostou méně než jedno procento.
E15: Ostrůvky stability jsou fajn, nicméně přibývá spíše nestabilních míst. Co Rusko?
Klíčem dění v Rusku opravdu budou rozšířené sankce. Jaký budou mít dopad na tamní HDP a následně na bankovní sektor. V krátkodobém horizontu jsou odezvy velmi limitované, nějaké asi uvidíme. Osobně si nemyslím, že je to správná cesta, kudy jít, protože sankce vytvářejí problém na obou stranách. Považuji je za součást negativního sentimentu v Evropě a jako člověk, který žije mimo politickou scénu, tvrdím, že jedinou cestou je postavit se k této záležitosti čelem. Sednout si s Rusy, řešit problémy v jejich zemi, a nikoli se zabývat výhradně Ukrajinou. Brát to globálně jako celosvětové téma.
E15: Máte obavy o vlastní banku?
Nemám obavy, že by se Rusko stalo pro UniCredit problémem, protože tamní banka je silná. Kapitálovou přiměřeností se řadí k největším. Je ve velmi dobré pozici, co se týče likvidity. Může se ovšem přihodit, že se v nejbližších dvou třech letech sníží tržby, pokud se poměry nezlepší.
E15: Počítáte s dalšími omezeními a postihy?
Hodně bude záležet na vývoji situace. Uvítal bych, kdyby se urovnání sporu mezi Ukrajinou, Ruskem a Evropou povedl o pokud možno ve velmi krátké době. Musím ale přiznat, že je opravdu obtížně předvídat, co nastane. Můj názor se opakuje: politici to musí řešit, mají zodpovědnost spolu mluvit, aby k něčemu dospěli.
E15: Jak je to s námluvami u Banco Santander ohledně Pioneer Investments?
Veřejně jsme sdělili, že máme zájem na pokračování rozhovorů ohledně spojení. Tak, abychom stihli transakci podepsat do listopadu. Důvod je čistě strategický, máme tady dvě společnosti zhruba stejné velikosti. Jedna je náš Pioneer Investments s důrazem na institucionální byznys, druhá se specializací na denní byznys. Geograficky k sobě sedí perfektně. Cílem je vytvořit hráče, který by se bilanční sumou dostal do první patnáctky v Evropě a mezi pětadvacet na světě. Snahou je pochopitelně dále růst, protože mluvíme o oboru, kde velikost hraje důležitou roli. Speciálně tehdy, jste-li zaměřeni na instituce. Na retailové straně by bylo dobře, kdyby se povedlo mít 22 tisíc poboček. Mám pocit, že je to vůbec poprvé v tomto druhu byznysu, kdy se banky snaží spojit na úrovni rovného s rovným.
E15: Jak to máte vymyšleno organizačně?
Chceme dát dohromady jednotky, které se zabývají správou majetku. Jejich managementy by měly dostat velkou dávku autonomie, protože jejich byznys je diametrálně odlišný od našeho klíčového bankovního byznysu. Hotovo má být, jak už jsem zmínil, do listopadu, jsme na konci vstupních rozhovorů.
E
15: Nakolik se přetvořil v posledních letech bankovní sektor? Po všech těch krizích?
Zásadně. Navíc řada bank už dnes ani neexistuje. Šlo o velké zvraty, o rozsáhlé restrukturalizace. Největší událost – dle mého soudu – byla redukce bilancí bank, posílení jejich kapitalizace. Jen v tomto roce zvedly finanční domy svůj kapitál o padesát šedesát miliard eur, takže jsou silněji kapitálově vybavené. A mají čistší účetnictví.
E15: Co bude, nebo má, následovat?
Nejbližší výzva spočívá v kvalitě monitoringu správy majetku, ve stres-testech. Očekávám, že ne všechny peněžní ústavy touto zkouškou projdou. Většina ale ano. No a potom dalším zadáním bude přestavba jejich byznysu v zájmu prorůstových opatření. Jinak řečeno další porce restrukturalizace. Dovedu si představit, že se po stres testech prohloubí proces konsolidace. Nejdříve na domácí půdě, pouze v několika zemích. V Itálii to může být tak, že budou středně velké banky nuceny se spojit ve snaze nalézt řešení. To je recept platný i pro další země. Jisté viditelné pohyby budou týkat přeshraničních fúzí. To je dost složitější proces, protože na jedné straně se budou banky pod tlakem se spojovat a na druhé existuje odpor regulačních úřadů k těmto spojením. V každém případě máme co do činění s dynamikou celého trhu, myslím, a jsem si jist, že přijde konsolidace. Hrát se bude podle pravidel bankovní unie, což je zcela nový scénář, jemuž budou dílčí procesy podléhat.
Nejsme schopni vyhodnotit dění a zakročit v případě, že se ta či ona země odchýlí od domluveného směřování. Potřebujeme tudíž silné vládnutí.
E15: Dluhová krize rozdělila Evropu na sever a jih, na ty bohatší (a zodpovědné za ostatní) a na ty chudší. Je toto dělení opodstatněné?
Díval bych se na to z pohledu makrostability. Jih může jenom sotva vinit sever z toho, že inicioval problémy, které se posléze na jihu rozbujely. Řekové si nemohou stěžovat na sever stejně jako Španělsko či Itálie. Potřebují strukturální reformy, které nemohou přijít z Evropy, ale musí vzejít z dotyčné země. Co se opomnělo na evropské úrovni: solidarita. Ta, hlavně v počátcích krize, nefungovala, její princip selhával. Nebyli jsme schopni rychle reagovat, neměli jsme fiskální pakt ani bankovní unii. Jistě, potíže vznikaly lokálně a lokálně se s nimi musí něco dělat. Jenže my potřebujeme o dost více integrovanou, propojenou Evropu, a to přesně na řešení tohoto druhu krizí.
E15: Takže vaše rada zní?
Nejsme schopni vyhodnotit dění a zakročit v případě, že se ta či ona země odchýlí od domluveného směřování. Potřebujeme tudíž silné vládnutí. Nastala příležitost k přehodnocení dosavadní politiky, taková bankovní unie je skutečně velká změna. Na jihu trvá reformní potřeba, aby se nastartoval růst. To si vyžádá více investic. Příkladem by mu mělo jít Německo.
E15: Žije ještě vůbec ona solidarita?
Nedá se definovat tak, že je to pomoc jedné země druhé. Tento princip předpokládá, že se vícero zemí zaváže k plnění společných cílů, že půjdou stejným směrem, a když se něco děje špatně, ne díky jednostrannému zavinění, přispěchají na pomoc. Záleží na kontextu.
E15: Jak hodnotíte poslední kroky ECB?
Myslím, že mezi evropskými institucemi je ECB jediná, která doopravdy funguje. Je to hlas Evropy, tato banka dělá co nejvíc, aby podpořila růst. To je zásadní úkol. Uděláno bylo hodně, ale stále to není dost. Bez důrazných reforem to nepůjde, bez ústředního řízení také ne. Nemůžeme chtít, aby ECB vylepšovala makroekonomiku. Trh i tak oceňuje, o co ECB usiluje. Součástí těchto kroků je přimět banky k většímu půjčování, aby neparkovaly své peníze. ECB se prostě může hodně snažit, co se týče monitoringu, jenže nemůže řešit makroekonomické trable.
E15: Vaše největší poučení ze současného překotně se měnícího světa?
Když se mě zhruba před třemi lety ptali, jaká je mise naší banky, myšleno banky komerčního typu, odpovídal jsem, že musíme sloužit ekonomice, klientům a firmám. Mám za to, že to platí stále. A jsem si jistý, že kdyby toto dělaly všechny banky, nevznikly by potíže, které nastaly. V každé době se dá dělat pořádně byznys, lekce zní, že je důležité zůstat inovativní. Musíme být schopni věci měnit a v tom vidím velký rozdíl mezi generálním ředitelem tehdy a teď. Ještě před pár lety byl CEO garantem stability a jistoty, momentálně musí být zárukou změny.
Federico Ghizzoni (58)
Vystudoval práva na Parmské univerzitě, v roce 1980 nastoupil do pobočky Credito Italiano v rodné Piacenze. Později řídil pobočku v Terstu. Pracoval v Londýně, Singapuru, Turecku a Polsku. V srpnu 2010 byl jmenován náměstkem výkonného ředitele, o měsíc později se stal v UniCreditu nejvyšším šéfem. Je členem představenstva washingtonského Ústavu mezinárodních financí. Ženatý, otec dvou dětí, sbírá plnicí pera a fandí fotbalovému klubu Inter Milán.
