Společnost GasNet, která zajišťuje dodávky zemního plynu pro více než 2,3 milionu zákazníků, může mít už brzy nového majitele. Kvůli konci desetiletého investičního horizontu bude její majoritu prodávat společnosti Macquarie Asset Management (MAM) a podle ředitele Patria Corporate Finance Petra Dědečka se k ní patrně přidají i zbylí minoritní akcionáři. „Z Česka by mohly mít zájem ČEZ a EPH, distribuční síť může dávat smysl i akcionářům Innogy, tedy maďarské skupině MVM,“ říká.
Za motiv prodeje GasNetu jste pro deník HN označil skutečnost, že společnosti MAM končí desetiletý investiční horizont. Je tedy prodej hotová věc?
V byznysu nejde říct nikdy nic na sto procent, ale mohu s jistotou uvést, že prodejní proces jistě zanedlouho začne. Je potřeba si uvědomit, že Macquarie do fondu nalákala investory s tím, že nastavila konkrétní podmínky: Investujte na deset let peníze a my vám je zhodnotíme o tolik a tolik procent. Nyní investiční horizont končí a vrací se investorům peníze. Kdyby neprodával, nemohl by peníze vrátit vkladatelům a nemohl by provoz fondu ukončit. I kdyby si přeprodal aktiva z jednoho fondu do druhého jen na několik měsíců, opět by to bylo považováno za nesplnění investičního horizontu. Navíc by vznikaly problémy při ocenění firmy, protože jediná správná valuace vzniká na trhu.
Jinými slovy, Macquarie hlásá, že je profesionální správce aktiv, který ví proč a jak investovat, ví, jaké zhodnocení dokáže přinést a kolik na to potřebuje let. Aby tomu dostál, musí prodat.
Macquarie koupila menšinový podíl v roce 2013 a majoritářem se stala v roce 2019. Mohou být tedy investoři do fondu spokojeni?
Určitě. Myslím, že zhodnocení bylo velice pěkné.
Dá se říct kolik procent?
Byly to desítky procent.
A jaké hospodářské výsledky GasNetu očekávat do budoucna?
Hospodaření GasNetu je velmi stabilní a predikovatelné, neboť je z 99 procent regulováno Energetickým regulačním úřadem. Jediná proměnná je spotřeba plynu, která se odvíjí zejména od počasí, ale i ekonomického cyklu, případně úspor spotřebitelů.
Lze očekávat, že regulace se v tomto odvětví měnit nebude. Jediné, s čím je třeba počítat, je kapitálová vybavenost, protože tento segment je náročný na investice. Na druhé straně, ERÚ s tím počítá a investice proplácí prostřednictvím výběru poplatků za distribuci od spotřebitelů.
Takže lze čekat provozní zisk na úrovni jednotek miliard korun i do budoucna?
Přesně tak.
Koho by takové konzervativní aktivum mohlo přilákat?
Je třeba říct, že jde o největší českou distribuční plynárenská síť, která provozuje plynovody na 80 procentech území s výjimkou Prahy a Jihočeského kraje. Opět to tedy bude lákat zejména mezinárodní správce aktiv, do kterých investují dlouhodobé peníze fondy, pojišťovny a podobně. Nebo to může být opět zase konsorcium, stejně jako dosud.
Macquarie držela jen mírně nadpoloviční podíl a zbytek vlastnily fondy British Columbia Investment Management Corporation a Allianz Capital. A je otázka, jak se k tomu tito dva hráči postaví, jestli budou také prodávat, nebo naopak svůj podíl navýší. Já osobně tipuji první variantu. Allianz Capital už je akcionářem i v provozovateli přenosové sítě Net4Gas, takže by to pro ně mohla být už příliš veliká sázka na plynárenský byznys.
Kdo by měl dostatek kapitálu z českých hráčů?
Cena se předpokládá na úrovni zhruba tří miliard eur, to znamená přes 70 miliard korun. Moc hráčů na to tedy nedosáhne. Nabízí se teoreticky ČEZ, byť je otázka, jestli by transakci povolil antimonopolní úřad, a nabízí se také EPH, který má podíl v provozovateli slovenské plynárenské sítě Eustream. Byznys by mohl dávat smysl také majitelům dodavatele energií Innogy CZ, to znamená maďarské skupině MVM.
Další velká česká jména, jako jsou pánové Komárek nebo Tykač, mi už tak pravděpodobná nepřijdou. Tykačova skupina Sev.en expanduje zejména v zahraničí a Komárkova Allwyn se snaží vstoupit na burzu, s čímž jakékoli další fosilní aktivum nejde příliš dohromady.
