Příspěvek stavebníků obcím na kanalizaci či školky nemůže mít podle zákona vliv na získání stavebního povolení. Jak je to ve skutečnosti, líčí ředitel Asociace developerů Tomáš Kadeřábek.
Nakolik časté jsou příspěvky developerů na rozvoj obecní infrastruktury a sociální vybavenosti?
U projektů realizovaných developery je to dnes vlastně již standard. Přitom bych to rozdělil ještě do takových dvou kategorií. Nejenže totiž developeři běžně staví infrastrukturu, která se přímo dotýká jejich projektu, a je tedy určena pro budoucí obyvatele projektů, ale často jsou nuceni stavět také infrastrukturu „vyššího řádu“, kterou následně využívají také ostatní včetně mnohdy dalších investorů, ale i privátních stavebníků.
Takže kdo staví první, zaplatí nejvíce?
Jedním z problémů je neschopnost vyřešit to, aby se na takto vybudované infrastruktuře, byť později, podíleli všichni, kdo ji potřebují. Ten, kdo přijde první, a potřebuje stavět, tak často musí zaplatit nemalou „daň“ v podobě investice do těchto staveb veřejného zájmu.
Ale tím to nekončí. Infrastrukturu stavějí developeři po dohodě s městem či městskou částí s povinností předat ji. Jenže to se mnohdy neděje, protože městské části či město ji přijmout nechtějí. A když, bývá problém s určením „ceny“ předání s ohledem na daňové a jiné povinnosti.
Jestliže podobné příspěvky nejsou povinné a stavební řízení probíhá nezávisle, jaká je motivace stavebníků na tyto příspěvky přistoupit? Lze se na té či oné straně vyhnout podezření z podjatosti?
Podjatost je v tomto případě Pandořinou skříňkou. Příspěvky nejsou povinné, ale v konsekvenci nedůsledného oddělení samosprávy a státní správy v přenesené působnosti si představitelé samospráv dnes umějí velmi účinně zajistit „aktivní spolupráci developerů“. Pokud se tedy developer nechce na roky zaseknout. A roky stojící projekt představuje ohromné náklady.
Vykoupení projektu z neoficiální stavební uzávěry se tak stalo v České republice standardem, jakkoli je to nečistá hra. Neznamená to, že developeři nechtějí vést v lokalitách diskuzi o jejich rozvoji a případně se na něm podílet. Mělo by to být ale realizováno transparentně, za jasně definovaných pravidel a pouze jednou. A mělo by jít o skutečnou dohodu dvou participujících stran.
Ovlivňují tyto příspěvky ceny bytů?
Součet všech těchto „povinností“, „dobrovolných příspěvků“ či „smluvních závazků“ do ceny bytů, respektive nemovitostí, vstupuje. Bylo by lží tvrdit, že tomu tak není. Celkově mohou na projektu jako takovém dnes představovat náklad až několika procent. Jsou to tedy desetitisíce až statisíce korun. A právě o to se byty zdražují. Ačkoli ti, kdo si je kupují, platí právě za to vše do veřejných rozpočtů ze svých daní nemalé finanční prostředky. V současnosti je to více než 20 procent z ceny, tedy u standardního bytu přes jeden milion korun.
