* E15: Francie prosazuje možnost snížit v rámci Evropské unie daň z přidané hodnoty na elektronické knihy a on-line média. Je vůbec reálné něco takového v současné době prosadit?
Na tyto služby, které jsou poskytované elektronicky, by měla být aplikována stejná sazba DPH jako na knihy a média v tištěné podobě. Neexistuje žádný důvod, proč by sazby na knihy, jež si čtete v digitalizované podobě, měly být rozdílné. To je ovšem pouze fiskální, daňový pohled na věc. A my si myslíme, že jde především o ekonomickou otázku – jak vytvořit rovné podmínky volné soutěže pro všechny aktéry na trhu. Evropské společnosti, které poskytují elektronické služby, by neměly být znevýhodněny vůči již etablovaným americkým firmám, jako jsou iTunes, Kindle, Apple News.
* E15: Členské země unie se ale ve výši sazeb DPH dost liší, třeba v Česku by měla být zavedena jednotná sazba na vše. Překvapilo vás to?
Ne, politiku České republiky známe, víme, že se snaží uplatňovat neutrální daňovou politiku. Ovšem pokud jde o ekonomický rozměr, tady jsou všichni zajedno včetně členských států, Evropské komise i Evropského parlamentu. Všichni si přejí mít evropské elektronické služby. Takže jsem poměrně optimistický. A právě země jako Česká republika, která má silnou průmyslovou tradici, vysokou úroveň vzdělanosti a kde panují stabilní ekonomické poměry včetně zdravých státních financí, mají šanci v tomto odvětví uspět.
* E15: V době, kdy řada evropských států čelí problémům s rozpočtovými deficity, může být problematické prosazovat jakékoli snížení daní…
Ano, ale také je možné se na to podívat z úplně jiného úhlu. Snížená sazba DPH samozřejmě bude znamenat určitý ušlý zisk, ale jenom v omezeném časovém rozmezí – dejme tomu dvou až tří let. Po tomto přechodném období se daňové výnosy vrátí na původní úroveň. A zároveň tím podpoříme evropskou digitální ekonomiku. Zvýší se zaměstnanost a posílí konkurenční schopnost evropských podniků. Takže jsem přesvědčen, že to za to stojí. Krátkodobě sice musíme přinést určitou oběť, ale nakonec tím získáme daleko víc.
* E15: Té podpory digitální ekonomiky je ale podle vás možné dosáhnout i jinak než snižováním daní?
Rozvoje internetové ekonomiky v Evropě je možné dosáhnout třemi základními způsoby. Za prvé je nutné vytvořit jednotný vnitřní trh. Za druhé musíme podporovat inovace, uvádět na trh nové produkty a služby tak, jak to dělají Američané už dvacet let v Kalifornii. Je třeba investovat do vědy a výzkumu, do vzdělávání. A za třetí to je právě ten fiskální aspekt – je nutné odstranit znevýhodnění, které v současné době v daňové oblasti přetrvává. Tohle vše předpokládá koordinovanou evropskou politiku v rámci strategie Evropa 2020.
* E15: Evropa v inovacích zaostává za Amerikou i v řadě dalších odvětví. A v případě internetu má navíc anglosaský svět přirozený náskok už kvůli využívání angličtiny…
Měli bychom být realisty, Kalifornii samozřejmě nedohoníme. Ale můžeme mít v různých oblastech společnosti, jež budou zcela konkurenceschopné.
* E15: Které oblasti máte na mysli?
Dám vám několik příkladů. Jsou to například soukromé aukce, jež probíhají na internetu. Právě ty jsou organizovány z Evropy, naše koncepce jsou velmi dobré. Pak to jsou čipové karty, v tomto případě byly nejlepší technologie vynalezeny v Evropě. A v Evropě také existuje několik výborných portálů, které vám umožňují virtuální návštěvy muzeí, výstav a podobně. Nevymyslíme evropský Google, jenž by dosahoval obratu 35 miliard dolarů, ale je tu několik sektorů, jež by mohly konkurovat na světové úrovni. A platí to především pro poskytování elektronických služeb, které vám zprostředkovávají kulturní obsahy, ať už to jsou knihy nebo média. Právě v této oblasti bychom se měli vyvarovat toho, co se stalo v oblasti hudby, kde nám veškeré obsahy předkládají americké internetové firmy.
* E15: Francie donedávna zvažovala jiný způsob, jak čelit zahraniční konkurenci. Takzvaná daň Google měla zdanit internetovou reklamu a příjmy společností, které poskytují služby na internetu. Tento plán ale realizován nebyl…
Šlo o něco jiného. Kvůli internetu dochází k přerozdělení zisků v celém řetězci. Největší část zisku se dostává k poskytovatelům přístupu na internet a hostitelským serverům. Ty navíc nemusí platit daně za poskytované služby. Vycházeli jsme z toho, že by bylo lepší spravedlivěji rozložit zisky, a pustili jsme se i do oblasti ochrany autorských práv. Snažili jsme se tímto způsobem zapojit největší světové hráče do financování evropské kultury.
* E15: Tahle myšlenka už není aktuální?
Pořád pracujeme na dvou základních otázkách – jak spravedlivěji rozdělit zisky při poskytování elektronických služeb s kulturním obsahem a jak zapojit velké hráče do financování evropské kultury. Vezměte si, že televize v mnoha státech financuje filmovou, kinematografickou produkci. Proč by velké internetové firmy také nemohly nějakým obdobným způsobem financovat produkci filmů? Francie rozhodně není nepřítelem internetu. Naopak, internet považujeme za velmi zásadní faktor ekonomického růstu a významný nástroj šíření našich kulturních statků. Prezident Sarkozy před několika měsíci svolal takzvanou internetovou G8 před setkáním státníků klasické skupiny G8 v Paříži. Naše politika vychází z toho, že nechceme, aby internet zničil naši kulturní politiku.
* E15: Byl jste autorem zákona, který nařizoval používání francouzských slov místo cizích slov v oficiálních dokumentech a v reklamě. Jak to z dnešního pohledu hodnotíte, nebylo to trochu kontraproduktivní?
Myslím, že ten zákon měl velmi pozitivní efekt. Francie je jednou ze zemí, kde národní jazyk neustále přežívá i tam, kde ho v jiných státech nahrazuje angličtina. Francouzština má i na světové úrovni silné postavení vedle angličtiny a v současné době také čínštiny či arabštiny. Při návštěvách jiných států, třeba Německa, Rakouska, Belgie, Španělska, je vidět, že jejich národní jazyk se už používá méně. Úspěch francouzského zákona je postaven na tom, že to je sociální zákon, který měl posloužit spotřebitelům a pracujícím. Ten zákon nebyl postaven na nějakém zákazu používání angličtiny, ale na tom, aby lidé mohli používat jazyk, jejž nejlépe ovládají a kterému nejlépe rozumějí.
Jacques Toubon (70)
Francouzský pravicový politik, který zastával řadu funkcí ve vládě i na pařížské radnici. Díky zákonu na podporu francouzštiny získal přezdívku Mr Allgood, která je narážkou na jeho francouzské příjmení – v překladu „vše dobré“. Ministrem kultury byl v letech 1993–95, do roku 1997 zastával post ministra spravedlnosti. Jako řada francouzských politiků, vysokých úředníků a byznysmenů absolvoval Ecole nationale d’administration.
