E15: Je sucho, dlouho nepršelo. Je to znát při provozu lodí?
Pokud jde o osobní dopravu, v Praze a okolí to takový problém není. Sucho se nepříjemně dotýká labské vodní cesty, především úseku od Střekova po státní hranici. Tam je to velký průšvih, lodě stojí. Tak nízké hladiny historie asi nepamatuje.
E15: Týká se to i vašich linek? Mám na mysli delší plavby třeba do Mělníka či na Slapy.
I při těchto delších plavbách se pohybujeme na kanalizované vodní cestě, kde je udržována stabilní hladina. Díky jezům, vltavské kaskádě a dalším regulačním opatřením tedy problémy nemáme.
E15: V této souvislosti jste asi rádi, že jste před několika lety odprodali velkou hotelovou loď Florentina, když by se s ní nikam daleko nedalo plout?
Situace na Labi u hranic skutečně dnes neumožňuje s touto lodí podnikat delší výlety, například do Drážďan nebo Hamburku. Jsem přitom přesvědčen, že by o ně byl zájem. Proto se společnost Thurgau Travel, které jsme loď prodali, rozhodla pokračovat v námi nastavené koncepci a operuje s Florentinou v kanalizované části vodní cesty.
E15: Pražská paroplavební společnost oslaví letos v srpnu 150 let od vyplutí prvního parníku. Je opravdu ještě někde znát kontinuita jedné z nejstarších fungujících firem v českých zemích nebo už je to jen marketingová nálepka?
Určitě to není marketingová nálepka, jsme na tu tradici hrdí. Společnost přežila za tu dlouhou dobu nejrůznější režimy od monarchie přes světovou válku, první republiku, německou okupaci a komunismus do dnešních dob. Jak šel čas, tak se dle politického a ekonomického vývoje paroplavba různě zařazovala – tu pod Československou plavbu labsko-oderskou, tu na nějaké období pod dopravní podniky a podobně. Ale ta kontinuita je zachována do dnešních dob, zakladatelé jsou stále titíž. Mezi nimi František Dittrich, první předseda představenstva a později pražský primátor.
E15: Lodě z roku 1865 už neexistují, máte z té doby jiné předměty?
Máme zakládací listinu, kde je vedle pana Dittricha podepsán třeba tehdejší purkmistr Václav Bělský, pánové Odkolek, Rott a další. Největším akcionářem byl Vojtěch Lanna, který se podílel na kanalizaci Vltavy. Díky němu můžeme dnes plout. Máme i další písemnosti, zachovaly se parní píšťaly, komín z parníku a lodní zvon z úplně prvního parníku Praha, který vyplul přesně přes 150 lety. Ve spolupráci s Národním technickým muzeem jsme z toho sestavili – snad zajímavou – expozici Umění paroplavby. K tomu chystáme na Rašínově nábřeží na 22. srpna program pro rodiny, divadla, koncerty, speciální plavby kolesovými parníky a další překvapení.
Záměr budovat další vodní cesty je správný. Prioritou by ale mělo být splavnění cesty do republiky čili Labe
E15: Zmínil jste Vojtěcha Lannu, který měl podnikatelské aktivity po celém toku Vltavy. Ředitelství vodních cest přitom nyní finišuje se splavněním řeky až do Budějovic. Přemýšlíte o tom, že byste ji využívali?
Nepředpokládáme nějaký rozvoj našich aktivit protiproudně, ale ani poproudně. Už z názvu plyne, že náš hlavní zájem je v Praze, k tomu pořádáme maximálně jednodenní výlety do okolí. Čili pro nás tato investice není zásadní, nicméně si myslím, že záměr budovat další vodní cesty je správný. Je tam ale jedna výhrada. Prioritou by mělo být splavnění cesty do republiky, čili tam, kde to začíná. Dům také stavíte od základů a ne od střechy. Tyto regulační práce se měly nejprve udělat na Labi, mám na mysli jezy u Děčína, ideálně dva.
E15: Přijelo by sem více kabinových lodí, kdyby tam bylo zdymadlo?
Rozhodně. Některé linky sem vedou, ale provozovatelé jsou z těch podmínek zoufalí. Nemohou linky rozvíjet ani garantovat.
E15: Pociťujete na obsazenosti svých lodí turistický boom?
Ano. Na vzestupu už byl loňský rok a letos pozvolný nárůst pokračuje. Je pravda, že jezdí méně Rusů, ale nahradili je klienti z jiných zemí. Jsou více zastoupeny například asijské země. Myslím, že cestovní ruch letos funguje.
E15: Která z vašich linek je nejúspěšnější?
Od loňska se nám podařilo nasadit do provozu dvě zcela nové lodě. Tím jsme získali zejména novou korporátní klientelu, která má obecně vyšší nároky. Díky tomu se nám daří zvyšovat podíl na trhu. U linkových plaveb máme nárůst třeba na lince na Slapy.
E15: Ta je vůbec nejstarší?
Ano, i když původně jezdila do Štěchovic. Letos jsme tam nasadili oba historické parníky a snad i díky tomu se nám zvýšil zájem. Plavbu jsme obohatili i o výklad, jakousi edukaci cestujících.
E15: Vydělá si na sebe taková plavba parníkem?
Zatím bohužel nejsme schopni parník udržet v černých číslech. Doplácíme na oba parníky z ostatních aktivit. Ale jsou to jedinečné stroje, které skutečně jezdí na páru, takže nám to za to stojí. Oba parní stroje jsou původní.
E15: Už ale netopíte uhlím, nýbrž naftou či lehkým topným olejem. Kolik takový parník žere na kilometr?
Máme to spočteno spíše na hodinu. Je také rozdíl, jestli jedete po nebo proti proudu. Parník Vyšehrad je větší, takže si vezme minimálně sto litrů za hodinu.
| Jan Hamza (41) |
|---|
| Maturoval na Škole lodní dopravy v Děčíně, vysokoškolské vzdělání získal v oborech řízení lidských zdrojů a cestovní ruch. Kariéru začal v administrativě Československé plavby labsko-oderské, pracoval v přístavu Radotín. Od roku 1993 je činný ve společnosti Evropská vodní doprava (a spřízněné Prague Boats), což je matka Pražské paroplavební společnosti. Byl postupně lodníkem, strojníkem, kapitánem a ředitelem firmy. Deset let je předsedou představenstva Pražské paroplavební společnosti, zároveň ve firmě drží půlprocentní podíl. |
E15: K tradici patří i linka do zoo. Je úspěšná?
Ta má tradici šedesát let a daří se jí velmi dobře. Letos jsme rozšířili spolupráci se zoologickou zahradou, investovali jsme do odbavovacího systému, jako má zahrada, a nabízíme společnou jízdenku a vstupenku. Když zákazník přijede na lodi do zoo, nemusí už stát frontu před bránou, vstupenku si totiž koupil už na nábřeží.
E15: Zmínil jste dvě nové lodě Grand Bohemia a Bohemia Rhapsody...
To jsou po třiceti letech zcela nové lodě na Vltavě v Praze.
E15: Kolik jste za ně dali? Jak máte spočítanou návratnost?
To je interní informace. Máme na ně dlouhodobé úvěry. Velmi se nám ale osvědčují. Je to zcela nová koncepce, takzvané aquacabrio, na kterou jsme nebyli na Vltavě zvyklí.
E15: V roce 2013 jste měli ztrátu asi dva miliony. Jak se výsledky vyvíjely pak?
V roce 2013 jsme měli poprvé ztrátu, což bylo dáno nelehkým obdobím krize. Trend se naštěstí zvrátil a výsledky jdou směrem nahoru. Za rok 2014 už máme zisk v řádu milionů a předpokládám, že podobné to bude i letos. Pokud nepřijde po tomto suchu nějaká velká voda.
E15: Plavba je hodně sezonní záležitost, co děláte v zimě?
Snažíme se naši činnost zachovat, i když samozřejmě v omezenějším měřítku. Zachováváme pravidelné plavby, hodinové, s obědem či večeří. Snažíme se také o korporátní klienty, děláme pro ně například vánoční večírky či teambuildingy. Řekl bych, že to začíná být pro firmy standard, pomáhají nám v tom hlavně obě nové lodě. Zájem o plavbu ale samozřejmě není takový jako v létě, takže se věnujeme rozsáhlejší údržbě plavidel, letos jsme například vyměnili šest motorů za úspornější a ekologičtější.
E15: V minulosti se často ozývaly nářky starých říčních vlků, že na řece příliš houstne provoz. Platí to pořád, nehrozí nějaké karamboly?
Myslím, že se provoz stabilizoval. V posledních třech letech nepřibyla žádná loď. I my se snažíme dodržovat takové vnitřní pravidlo, že při zařazení nové lodi do flotily vyřadíme starou. Což jsme teď udělali třeba s lodí Visla. Řeka rozhodně není tak dopravně zatížená jako silnice.
E15: Jaké máte vztahy s konkurenty? Je tam spíše napětí, nebo vědomí sounáležitosti?
Na vodě bývá pravidlem kolegialita. Ta je nezbytná, protože se může přihodit leccos. Když má někdo technickou poruchu, je pomoc samozřejmostí. Kapitáni se znají, denně se vídají a nedovedu si představit, že by jeden druhému nepomohl nebo dokonce snad zaškodil. Jsme samozřejmě stále konkurenti, ale bojujeme pouze nabídkou a kvalitou.
E15: Vy jste jako kapitán zažil na vodě nějaké dobrodružství nebo krizi?
Naštěstí jsem nic takového nezažil a doufám, že nic takového nezažiju.
Tehdy byla paroplavba součástí běžné dopravy z místa na místo. Bylo méně aut a lidé jezdili parníkem, protože se potřebovali někam dostat. Dnes jde čistě o výlet. Máme zhruba půl milionu cestujících ročně, což není špatné.
