Jaromír Gajdáček: Když budou mít pojišťovny stejné podmínky, mohou existovat všechny

Jaromír Gajdáček

Jaromír Gajdáček Zdroj: ZP MV CR

S pádem vlády končí i ministr zdravotnictví Leoš Heger. Svou reformu nedotáhl do konce zejména v oblasti postavení a soutěže zdravotních pojišťoven. Pokud v příštích volbách zvítězí socialisté, mohou začít naplňovat svůj plán sloučit všechny zdravotní pojišťovny do jedné.

Generální ředitel Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR a šéf Svazu zdravotních pojišťoven Jaromír Gajdáček to považuje za nereálné a tvrdí, že systém potřebuje kultivaci spíše směrem k čistší konkurenci.

E15: Zdravotnictví opouští nejdéle sloužící ministr od roku 1989. Jak byste jeho působení zhodnotil?

Ministr Leoš Heger přistupoval k problémům nekonfrontačně, snažil se je pochopit a řešit. Škoda že se mu nepodařilo prosadit více reformních zákonů, které měl v plánu. Především zákon o zdravotních pojišťovnách, který by stanovil jasná pravidla pro fungování a konečně pro rovnou konkurenci zdravotních pojišťoven. Argumenty oponentů, že by dal pojišťovnám do rukou příliš mnoho pravomocí, jsou zavádějící. Spolu s pravomocemi by přišla i větší odpovědnost. Bohužel už asi neprojde ani zřízení Kanceláře zdravotních pojišťoven, která by sjednotila společné aktivity zdravotních pojišťoven, jako jsou mezinárodní úhrady, vývoj systému plateb DRG nebo činnosti, které teď zajišťuje celkem draze VZP a které ji zvýhodňují.

E15: Na zákony o zdravotním pojištění a zdravotních pojišťovnách asi můžeme skutečně zapomenout. Co z nich bude chybět nejvíce?

Měly přinést rovné podmínky pro zdravotní pojišťovny, otevřít více zdrojů financování systému a měly stanovit jasnější pravidla pro jeho fungování. Pojišťovny skutečně potřebují pravomoc kontrolovat a konzultovat mezi sebou tyto kontroly. To dnes nejde. Měly by minimálně spolurozhodovat například o plánovaných investicích. Lidem by se měl dát větší prostor pro připlácení za skutečně nadstandardní péči. Do systému zdravotního pojištění mohly být konečně vpuštěny pojišťovací principy – malusy a především bonusy pro pacienty za jejich vztah ke zdraví.

E15: Tvrdě regulované kvazikonkurenční prostředí, v němž se pohybují zdravotní pojišťovny, už léta inspiruje i úvahy z druhé strany – ty o sloučení všech zdravotních pojišťoven do jediné. Na Slovensku k tomuto cíli sveřepě, i když s potížemi, směřuje Robert Fico, stejný cíl najdeme v programových dokumentech českých sociálních demokratů. Jak je po volbách budete chtít přesvědčit, aby změnili plány?

Vytvoření jediné státní zdravotní pojišťovny podle mě není reálné, naopak zdravá konkurence je potřebná. Už mnohokrát se prokázalo, že monopol jediné instituce nepřináší nic dobrého. Hospodaření bývá neprůhledné, produktivita práce je nižší, chybí konkurenční tlak na výkon. Konkurenční boj za stejných výchozích podmínek přináší vyšší efektivitu, lepší nápady, úspory nákladů. Nesmí ovšem vypadat jako dnes, kdy má VZP jiné podmínky než zaměstnanecké pojišťovny.

E15: Jistá koncentrace „trhu“ se zdravotním pojištěním nastává i přirozenějšími cestami. Loni a předloni jsme viděli dvě fúze a počet pojišťoven klesl z devíti na sedm. Kolik by jich mělo optimálně být?

Není rozhodující počet pojišťoven, ale efektivita jejich působení. Pokud bude současných sedm zdravotních pojišťoven mít stejné podmínky, budou mezi sebou zdravě soupeřit, pak mohou existovat všechny. Pokud trh ukáže, že sedm je moc, pojišťovna, která v konkurenci neobstojí, přirozenou cestou zfúzuje s pojišťovnou silnější a život půjde dál. Je to transparentnější než politický tlak na fúze některých z nich.

E15: Asi ano. Zrovna vaše pojišťovna se podle programového prohlášení vlády měla letos sloučit s Vojenskou zdravotní pojišťovnou. Její správní rada ovšem fúzi odmítla, čímž se to celé zaseklo. V jaké fázi nyní plán sloučení je?

V žádné. Vojenská zdravotní pojišťovna žije svým životem, my svým a neprobíhají žádná jednání ani se žádná neplánují.

E15: Není depresivní šéfovat firmě, jejíž fúze a akvizice se snaží diktovat ministr a programové prohlášení vlády?

Jedna věc je záměr vlády a druhá věc je potom praxe. Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny jsou řízeny tripartitně, ve správní a dozorčí radě je vláda zastoupena z jedné třetiny, ze třetiny jsou zastoupeni největší plátci pojistného, tedy zaměstnavatelé, a zbývající třetinu tvoří zástupci pojištěnců, tedy odbory. Tento systém řízení je dle mého názoru správný.

E15: Zdravotnický systém se pravidelně potýká s krizemi a deficity, což je z velké části dáno tím, že jeho financování je bytostně závislé na ekonomickém cyklu. Dá se s tím něco dělat?

Dá se to regulovat buď změnou plateb za státní pojištěnce, či změnou výše pojistného. Především ale efektivním financováním.

E15: Zdravotní pojišťovny dostaly nedávno možnost výrazně ovlivnit tvář zdravotnictví a jeho výdaje, když se obnovovaly smlouvy s nemocnicemi. Mluvilo se o velké restrukturalizaci lůžek, ale výsledkem jsou odklady a jen drobné korekce. Nezalekli jste se politicky nevděčného úkolu? Nemohla být reakce veřejnosti při lepší komunikaci vlídnější?

Reakce veřejnosti byla ovlivněna především zájmy regionálních politiků. Vtip je v tom, že oni sami dnes přicházejí se svou podobou restrukturalizace, neboť dospěli ke stejnému závěru jako my předtím – že nelze donekonečna dotovat zdravotnické zařízení, které je permanentně v deficitu, jen proto, aby lidé nemuseli jet o pár kilometrů dál. Víte, dnes už je zdravotnictví zase někde jinde, než bylo třeba před pěti deseti lety. Zavádějí se nové, kvalitnější přístroje, léčebné metody. A to nemůže mít úplně každá regionální nemocnice. Na to prostě nejsou peníze.

E15: Když jsme u těch moderních léčebných metod – nyní probíhá drsná válka mezi Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a pražským Centrem protonové terapie (PTC). Vaši pojišťovnu na rozdíl od VZP netíží žádná smlouva o smlouvě budoucí, tak máte volnější ruce – uvažujete o navázání nějakého smluvního vztahu s PTC, nebo jej stejně jako VZP považujete za příliš drahé ve srovnání s možnostmi v zahraničí?

Funkční protonové centrum, které je schopno plně uspokojit potřeby České republiky, se nachází 400 kilometrů od Prahy v Mnichově. My ceny pražského centra za příliš vysoké nepovažujeme. Ony prostě příliš vysoké jsou. Poptávali jsme ozáření rakoviny mezihrudí. Kalkulace v Praze 1 014 000 korun, v Mnichově 538 200 korun. Ozáření nádoru mozku v Praze by nás stálo 702 tisíc, v Mnichově 510 300 korun. Vzhledem k tomu, že musíme zajistit kvalitní péči všem, kteří ji potřebují, musíme také bedlivě vážit, za kolik ji nakoupíme. A jistě uznáte, že ty rozdíly jsou markantní. Nám nejde o úspory, nám jde o to, abychom měli dost peněz na zdravotní péči pro všechny, kteří ji potřebují nebo teprve budou potřebovat.

E15: Jak hodnotíte postup, kdy se nejdřív postaví zdravotnické zařízení, koupí se technika a pak se teprve řeší smlouvy se zdravotními pojišťovnami?

Je to naprosto neuvěřitelné. Abyste mi rozuměl, my nejsme proti inovacím, proti novým moderním operačním či ozařovacím přístupům. Jen musíme přesně zvažovat, kdy si je můžeme dovolit nakoupit. Nelíbí se mi ani forma nátlaku, kterou konkrétně pražské protonové centrum činí. Chápu občany, že chtějí mít nejmodernější péči, ale nechápu pány podnikatele, že si nemocné lidi dokážou brát za rukojmí.

E15: Lze letos očekávat problémy a zpožďování plateb zdravotnickým zařízením? A kde se vůbec v pojišťovně hledají v hubenějších časech úspory?

Za naši zdravotní pojišťovnu mohu prohlásit, že si stojíme ekonomicky dobře, platby lékařům a zdravotnickým zařízením probíhají řádně a v termínech. Ani vývoj nenasvědčuje, že by se to mělo měnit. Snažíme se hospodařit se svěřenými penězi tak, aby vždy byla nějaká rezerva. Tím více nás pak mrzí, že politiky napadne dotovat neprosperující VZP právě z těchto našich rezerv formou „druhého přerozdělení“, jak už se stalo v roce 2012 a jak by vedení VZP rádo prosadilo i letos. Z pohledu našich pojištěnců to považujeme za protiprávní krok.

Jaromír Gajdáček (54)

V roce 1982 absolvoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, do roku 1997 působil v OKD jako báňský záchranář a v technických funkcích na dolech Dukla a Lazy. V devadesátých letech stál u zrodu zaměstnanecké zdravotní pojišťovny Revírní bratrská pokladna. Od roku 1997 byl 11 let výkonným ředitelem Svazu zdravotních pojišťoven, od roku 2010 je jeho prezidentem. Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra ČR vede od roku 2008.

Cesta k oživení skomírajícího zdravotnictví?