Zřejmě i stříbro z mistrovství Evropy s reprezentační „devatenáctkou“ mu totiž znovu otevřelo dveře do fotbalové Sparty. Ale tentokrát už nepřichází v roli trenéra, nýbrž generálního sportovního manažera.
*E15: Do Sparty jdete již potřetí. Změnilo se zadání od šéfa Sparty Daniela Křetínského?
V zásadě ne. Ze Sparty má být klub, jenž bude dlouhodobě konkurenceschopný v pohárové Evropě, který si dokáže ty nejlepší hráče sám vychovat a který, od žáků po první tým, dokáže jít se současným vývojem fotbalu a přitom být připraven i na budoucnost. A mým úkolem je dát dohromady páteř takto fungujícího klubu.
*E15: Proč se to za těch sedm let, co skupina J&T Spartu vlastní, stále nedaří? Fanoušci Křetínskému často vyčítají, že nerozumí fotbalu, a proto dlouhodobé úspěchy nepřicházejí…
Ti, kdo to říkají, netuší, o čem mluví. Je to právě naopak, pan Křetínský podle mě fotbalu rozumí. Ale on přece ten fotbal nedělá. On si jen vybírá lidi, kterým věří a kteří tu vizi mají naplnit. A zrovna ty mu málokdo může vyčítat – většinou přece vycházel vstříc fanouškům a vybíral lidi, jež jsou se Spartou spojení, ať to byl Stanislav Griga, Vítězslav Lavička, Michal Bílek, Jozef Chovanec nebo Martin Hašek.
*E15: Vy se budete o úspěch ve Spartě pokoušet už potřetí. Váš současný příchod je načasován téměř stejně jako ten druhý, kdy jste Spartu přebíral po Františku Strakovi uprostřed sezony a s náskokem v čele ligy. Co se změnilo?
S panem Křetínským jsme se shodli, že tehdejší načasování byla opravdu chyba. Ale nyní to určitě stejné není. Jednak nepřicházím jako trenér, jednak je tu rozdíl v týmech. Ten, od kterého jsem tehdy musel odejít, nebyl zdravý, vztahy nebyly nejlepší.
*E15: Ten současný tým zdravý je?
Věřím tomu a věří tomu i pan Křetínský, proto jsme přesvědčeni, že tentokrát to zvládneme lépe. Za tu dobu angažoval už tolik hráčů a trenérů, že může velmi dobře zhodnotit, co a proč se nepovedlo a zda by se za jiných podmínek ten projekt mohl povést nyní. Proto si jeho nabídky velmi vážím a přijal jsem ji. Nejdůležitější jsou vždycky lidé, s kterými vizi naplňujete. A těm, kteří tu jsou teď, věřím.
*E15: Nemáte strach, že se to znovu nepovede, že přijde pár porážek a začne se zase mluvit o „Hřebíkově dece“ a podobně?
Nemám, kdybych ho měl, nejdu do toho. Ostatně já v podstatě nemám moc co získat. Úspěch Sparty se totiž automaticky očekává a zároveň mnozí lidé jsou často předem negativně naladěni. V zahraničí je to jinak, tam si v klubech nedovolí být negativní, jít proti klubu, což platí i pro fanoušky. Že se někdy nedaří, je přece normální, vždyť je to sport. Já tohle angažmá beru jako poslední životní možnost dokázat, že to, jak fungují a hrají kluby v západní Evropě, jde zvládnout i ve Spartě. A když se nám to podaří, bude to třeba dobrý příklad pro ostatní. A to je hlavní důvod, proč sem jdu.
*E15: Jsou na tu změnu připravení i hráči? U nás jim toho hodně projde – odchozené zápasy, řvaní na rozhodčí, spoluhráče, kritika trenérů, bojkotování novinářů. Venku by si přitom tohle nedovolili.
Vždy jde o to, kam hráče pustí prostředí, jak jsou v klubu nastaveny normy a pravidla. O mně se třeba tvrdilo, že neumím pracovat s hvězdami. Já na to říkám, že s hvězdami pracovat umím, ale neumím pracovat s pseudohvězdami. A ani nechci. Hráči jsou ovlivňováni z mnoha stran a ne každý to unese a srovná si to v hlavě. Bohužel v českém fotbale je takových pseudohvězd hodně. Samozřejmě ne vždy je to vina samotných hráčů, spíše klubů, médií a fanoušků – a je pak problém, když se snaží udělat hvězdu z hráče, který na to třeba výkonnostně ani charakterově nemá. Je ale jenom naší chybou, že si takové pseudohvězdy vyrábíme, že jim to dovolíme. A těžko se pak můžeme divit, jak se chovají.
*E15: Sparta v posledních letech téměř zmizela z evropské mapy, upadla i reprezentace. Kde je chyba?
Jednoduše v tom, že český fotbal obecně nezachytil poslední vývoj hry tak, aby byl konkurenceschopný dlouhodobě. Dílčí výsledky občas byly, ale bylo to spíš takovým silovým přístupem, nějak se to prostě ukopalo. Ale sami hráči přestali být zajímaví, přestali odcházet do kvalitních evropských klubů, jako tomu bylo ještě před deseti lety, kdy celá reprezentace hrála v top klubech.
*E15: Bývalý šéf Sparty Vlastimil Košťál však například vaši účast v Lize mistrů v sezoně 2001/2002, která vrcholila téměř legendárním zápasem s Realem Madrid (2:3), označil za „jackpot“, náhodu.
To je samozřejmě vždycky nejsnazší hodnocení. Zejména když se o tehdejším týmu předem tvrdilo, že nemá šanci. Bohužel je to častý přístup v českém fotbale a médiích. Když je úspěch, napíše se buď, že je to náhoda, nebo se naopak nekriticky vynáší do nebes, a když je neúspěch, tak se to alibizuje. Ale věcnou analýzu, proč se skutečně vyhrálo nebo prohrálo, tady nikdo neudělá.
*E15: Častý argument majitelů českých klubů zní, že úspěchy nejsou, protože nejsou peníze.
To je velký mýtus a alibi. Dejte těm lidem peníze, co chtějí, a myslíte, že vytvoří úspěšný klub? Nevytvoří. Nakoupí hráče, a co dál? Jak to, že v roce 2004 byl český tým druhý na světě? To bylo peněz v českém fotbale nějak více?
*E15: Zapomnělo se tedy na poctivý trénink a práci?
Ano, ale úplně na prvním místě je to, jaké normy a pravidla si ve fotbale a v klubech nastavíme. Zda si jasně řekneme, co je správné, co chceme a co je špatné, co nebudeme tolerovat. Jak na hřišti, tak ve fotbalovém prostředí obecně. Ve fotbale si bohužel každý myslí, že mu rozumí. Ale vývoj šel v posledních letech hrozně rychle a nám utekl právě i proto, že se dokola omílalo tohle alibi o penězích a nikdo se příliš nezajímal, co se děje kolem, jak se hraje fotbal v Evropě. A zároveň se zpochybňovaly jakékoli jiné názory. Když sem například jezdili zahraniční trenéři na přednášky, zajímalo se o to minimum lidí.
*E15: Jak si to vysvětlujete?
Prostě neměli zájem, odmítali to nebo tomu ani nerozuměli. Přece nás tady někdo nebude učit hrát fotbal! Opět je to jako v celé společnosti, v převládajícím negativismu. My nakonec zpochybníme i španělský fotbal, že není „koukatelný“, že nemá náboj. A zpochybní to bohužel i lidé, kteří mají ve fotbale vliv.
*E15: Proč český fotbal tak neochotně přejímá vlivy ze zahraničí nebo odlišné názory?
Je to i díky médiím, která dávají prostor spíše těm „konzervativním“ hlasům. Ale už se to mění a doufám, že teď už většina lidí kolem fotbalu po všech anabázích, jimiž jsme prošli, pochopila, že už nejde jen o to, jestli fotbal umíte hrát, nebo neumíte hrát. Fotbal se teď vyvíjí takovým tempem, že už nelze jen pustit hráče na hřiště a říct jim: hrajte! Činností, které nyní musí hráči zvládat, je mnohem více než dříve a musí je mít zautomatizované. Jinak hráči ani tým nemohou uspět.
*E15: Asi nejvíce se po vašem příchodu fanoušci i novináři chytli vašeho výroku, že Sparta má hrát jako FC Barcelona.
To je přesná ukázka, jak dokážou věci překroutit média. Já jsem nikdy neřekl, že budeme hrát jako Barcelona. Řekl jsem, že máme zachytit trend, jak se vyvíjí a vychovává hráče španělský fotbal, respektive Barcelona. A to je rozdíl. Ale novináři napíšou, že chceme hrát jako Barcelona. A hned to mám zpátky, že se vytahuju, že chci hrát jako Barcelona, a po prvním zápase mi to samozřejmě s potěšením připomenou. Novináři si mě prostě takhle připravili a já to vím. Ale je to směšné.
*E15: Oblíbeným terčem médií i fanoušků byly i vaše „čtverce“, „vyplňování prostorů“ a podobné „teoretizování“ v televizním studiu. Jak jste podobné posměšky vnímal?
Dříve mi to vadilo, později už jsem to bral jako provokace, na které nebudu reagovat. I když to bylo i od kolegů. Když se podíváte do historie, já jsem nikdy žádného kolegu trenéra nepomluvil. Stejně tak bych nikdy o žádném hráči, s nímž nepracuji, neřekl, že je špatný. A přitom spousta lidí i trenérů takhle mluví a pak se to dál nekriticky přejímá jako fakt.
*E15: Jak je to s výkonností českých fotbalistů, většinou se po odchodu ven diví, že se tam trénuje více.
To je klasický problém českých hráčů. Obecně trénují málo intenzivně nebo přesněji řečeno špatně, a už vůbec ne individuálně. Pravda je taková, že spousta amatérských sportovců v Česku trénuje více než naši profesionální fotbalisti. Když vezmu deset svých přátel, amatérských sportovců napříč věkovými kategoriemi, tři z nich jednoznačně trénují více než profesionální fotbalisti. A pak jde profesionální fotbalista do zahraničí a vidí, že bude muset více trénovat. Ale nikdo u nás se nad tím bohužel nepozastaví. Nebo si tam dovolí přijít po třítýdenní dovolené, aniž by něco dělal a na zahraniční angažmá se dostatečně připravil. A přijde jim to normální. To je přesně otázka přístupu a charakteru a rozdíl mezi námi a tím, jak k tomu přistupují hráči v evropských velkoklubech. A opět jde o to, že české prostředí to tomu hráči dovolí a nic se mu nestane.
*E15: Trénuje se tedy v Česku méně?
Spíše jiným způsobem – takovým, který neodpovídá současnému vývoji fotbalu. Proto máme problém konkurovat. U nás se například tvrdilo, že se nedá hrát aktivně celý zápas, že to hráči nezvládnou. To byla naprosto běžná argumentace i vysoce postavených trenérů, kterou nikdo nezpochybňoval. Nebo že útočníci nemůžou bránit. Ale jak to, že jinde to zvládají? Mají snad jiné fyzické předpoklady? Nebo je to tím, že mají více peněz? Tak to přece není. Musí se prostě trénovat v takovém objemu a intenzitě, aby se pak nemohlo alibisticky říkat, že někdo něco nezvládne a proto musíme hrát jinak. Jestliže čeští hráči chtějí uspět v evropském fotbale, musí zvládnout hrát aktivně celý zápas. Jiná cesta neexistuje. Útočníci musí zvládnout i bránit, obránci útočit.
*E15: V české lize si pak ale nedokážou přihrát na tři metry, míč jim odskakuje.
To je tím špatným tréninkem, špatnými návyky, za to přece nemohou peníze. Nás už v tom předběhli Norové, Švýcaři a další země. Mají snad lepší podmínky, že mají lepší první dotek s míčem?
*E15: Hráči i trenéři jako vysvětlení většinou jen nabízejí fráze o štěstíčku a podobně.
Opět je to tím, co preferujeme. Já když jdu do televize, snažím se mluvit k věci, v uvozovkách odborně, ale to se moc nenosí, bere se to negativně, s posměchem. Z toho pak byly ty přezdívky, že jsem profesor, teoretik a podobně. Třeba v Německu je to opačně, tam je takový přístup normální a je chápán pozitivně, že může mít nějaký přínos. U nás vládnou fráze a opatrnost.
*E15: Trefně to popsal trenér Příbrami David Vavruška, když řekl, že v našem vrcholovém fotbale, ve kterém jde hlavně o prémie, se vždycky jako první „podělá“ trenér.
Bohužel. Ale je to logické – trenér je živitel rodiny, má omezený výběr hráčů, jeho odbornost většinou nikoho nezajímá, a když je problém, vždycky skončí trenér a hráči zůstávají. Tak proč by se trenéři do něčeho pouštěli? To si dovolí jenom ve vyspělých klubech v zahraničí, protože vědí, že mají podporu klubu. Tam když dělá hráč problémy, tak jde pryč. U nás jde pryč trenér. I proto pak trenéři mluví raději ve frázích.
*E15: Češi o sobě rádi mluví jako o fotbalovém národu. Ale stadiony zejí prázdnotou, a když hraje důležitou kvalifikaci reprezentace, nevyprodá se ani dvacetitisícová Letná.
Fanoušek musí mít ke klubu, k reprezentaci, nějaký vztah. Musí se s nimi nějak identifikovat, mít kladnou emoci. Když ji nemá, proč by na ten fotbal chodil? Ale tu identifikaci musí vidět i u hráčů a lidí kolem. Když vidí, jak se hráči chovají, že třeba ani oni klubu nedávají všechno, tak jak to můžeme chtít po divákovi? A peníze? Ve srovnání s Evropou nejsme zase tak chudí. Když se podíváte po Praze, na auta, vidíte spoustu luxusu, nadstandard. Pak přijedete třeba do Kodaně a takový luxus neuvidíte. Lidé tady prostě mají jiné priority, za co utrácet peníze.
*E15: Je tedy český fotbal určitým odrazem celé společnosti?
V podstatě ano. Stále doplácíme na to, jak nás ovlivnil totalitní režim, jaké normy zakódoval do lidí. Chybí nám pozitivní vnímání, máme málo kladně vnímaných hrdinů, převládá negativismus, spousta dobrých věcí je zesměšňována, takže i proto je na tom fotbal tak, jak je. Ale snad se to pomalu mění.
*E15: Podaří se ta změna pod fotbalovým svazem, který ovládají podivné polomafiánské struktury a tragikomické figurky?
Je obrovská chyba, že odešel Ivan Hašek. Mám mu to trochu za zlé. Byl jedním z mála, kdo to mohl dát dohromady.
Jaroslav Hřebík (63)
Vystudovaný stavební inženýr z Benešova začínal ve fotbale jako hráč, hrál například v Dukle Praha a Škodě Plzeň. Trénovat začal v roce 1983, působil například v pražské Slavii, Plzni, nebo Dynamu Moskva. Jeho zatím nejúspěšnější klubové angažmá bylo v roce 2001 ve Spartě, se kterou zazářil v Lize mistrů. Později však byl odvolán. Odvoláním skončilo i druhé angažmá v roce 2005. Od ledna 2012 je ve Spartě generálním sportovním manažerem a zároveň trenérem reprezentace do 19 let, se kterou získal na ME 2011 stříbro. Je také spolumajitelem stavební firmy BES.
