Jiří Kunert: Bankám se díky intervenci trochu vylepší účetnictví

E15: Banky navzdory krizi vykazovaly trvalý nárůst zisku, nicméně loni přišel pokles. Jak to vidíte letos? Vrátí se banky opět k růstu?

Vývoj je vcelku logický. Byli jsme rozvíjející se země, která šla nahoru. Objevila se řada podnikatelů, peníze byly potřeba všude, takže banky rostly s ekonomikou a zisky byly velmi dobré. A vyšší zisky by byly potřeba i dnes. Kvůli mnoha regulatorním pravidlům se prosperita banky odvíjí od kapitálu, který není jednoduché získat, protože finanční ústavy už nejsou tak zajímavé pro investory. O to důležitější je nutnost generovat kapitál z vlastních zisků. Proti tomu ovšem stojí tlak regulace, tlak spotřebitelských organizací na snižování poplatků, snižování úroků pro podporu ekonomiky a recese. Celá Evropa si žila nad poměry, vlády korumpovaly voliče velkými sociálními výdaji, na které si půjčovaly, a nyní se snaží oddlužit. Hledá se, kdo to bude sanovat. A samozřejmě se ukáže na banky, energetické, vodohospodářské a telekomunikační firmy. Snaha o zavedení sektorových daní a další regulaci je vysoká. Nevím, zda je to správný postup. Vždycky jsem kritizoval německý bankovní systém, protože je extrémně zaneřáděný, existuje tam spousta záložen, stavebních spořitelen, retailové banky jsou většinou vlastněny jednotlivými federálními státy, municipalitami a nejsou orientovány na zisk, ale především na to, aby uspokojovaly potřeby politiků v dozorčích radách. Konkurovat jim je velice těžké. Možná se časem komerčním bankám nevyplatí dělat retail a ten se postupně začne zestátňovat, stát jej bude dotovat a na jeho udržování si půjčovat. To je ale černý scénář, který může nastat třeba za dvacet let. Přehnaná regulace přesto může mít pro ekonomiku horší následky než třeba inflace a vysoké úrokové sazby.

E15: Skončí letos krize?

Jsem optimistický, podle všech náznaků přijde oživení. Mírně poroste HDP, naskočí i obyvatelstvo, které už nebude tolik strašeno. Hlavní problém je, aby zase rostly příjmy obyvatel. Současná vláda se o to snaží tím, že přidává státním zaměstnancům, jenže u podnikového sektoru je to něco jiného. Ten pokud chce přidávat, musí nejdříve peníze vidět na účtu.

E15: Nejžhavější téma sklonku roku byly intervence České národní banky (ČNB). Čekáte, že budou mít efekt, jaký ČNB očekává?

Centrální banka chtěla dostat do ekonomiky více peněz. Problém spočíval v tom, že peněžní zásoba byla vysoká, likvidita vysoká, takže se centrální banka snažila docílit toho, aby byly peníze co nejlevnější. Šla se sazbami na technickou nulu, začala se slovními intervencemi, což byl správný krok. Domníval jsem se, že by slovní intervence mohly stačit, protože došlo k určitému oslabení kurzu. Jenže centrální banka přistoupila k dalšímu kroku, tedy k intervencím, což je legitimní. Otázka je, zda to zafunguje. Jelikož je Česká republika v recesi a má více než sedmdesátiprocentní podíl exportu na HDP, jde asi o správný krok. ČNB ovšem také tvrdila, že intervence jsou nástrojem proti deflaci, a to je problematičtější. Pro mne deflace není nic hrozného, může být i pozitivní. Nakonec vznikla kvůli tomu, že docházelo ke snižování cen takzvaných oligopolních subjektů – energií, bydlení, bankovních poplatků. Říkalo se také, že s vidinou inflace budou lidé více nakupovat. Nicméně recese vznikla mimo jiné kvůli tomu, že se zde konala velká party a nakupovalo se o sto šest. Když se podíváte na úspory domácností, v letech 1994 až 2012 došlo v poměru k HDP k jejich snížení ze 30 na 20 procent. V Rakousku je to kolem 24 procent, takže je zjevné, že lidé nakupovali. Byly zde dvouciferné nárůsty hypoték, spotřebitelských úvěrů. Ano, poměry úvěrů k HDP jsou v Česku nižší než v západní Evropě, ale musíme se také podívat na to, kdo si bere malé spotřebitelské úvěry. A tato část retailového segmentu je předlužená a nemá na to příjmy. Mám za to, že se spíše sbíráme z přemíry nakupování, a tak se začalo šetřit a připravovat se na horší časy.

E15: Jak se intervence ČNB projeví v zisku bank? Předpokládám, že pozitivně.

Máme v bilanci jak půjčování v korunách, tak v eurech, u depozit totéž. Snažíme se, abychom měli z tohoto pohledu bilanci vyrovnanou. Když půjčujeme v eurech, úrokové výnosy jsou v eurech a přepočítávají se do korun, takže budou vyšší. Ze stejného důvodu budeme mít vyšší bilanci, protože část z ní je rovněž v eurech. Intervence je pro nás částečně pozitivní. Zisky se ale dramaticky nezvýší.

E15: Hospodářskými výsledky za třetí čtvrtletí jste silně překonali trh. Silně vám rostly třeba spotřebitelské úvěry. Za to asi vděčíte trhu konsolidací, že?

Ano, jsme vedoucí na trhu v konsolidacích. Byznys je postaven na tom, že klienti mají dobrou úvěrovou historii, takže mohou na splátkách ušetřit. Ale jak jsem říkal, mnoho lidí, kteří si berou spotřebitelské úvěry, na tom není dobře. Ani my nenabízíme nižší cenu, dokud si klienta neprověříme, nedáváme úvěry hlava nehlava na rozdíl od části konkurence. Já jsem na soutěže typu nejvstřícnější banka alergický. Znám spoustu bank, které byly takto vyhodnocovány a už neexistují. Musely výrazně zpřísnit politiku, protože se do problémů dostali klienti i ony. Pro lidi, kteří se předlužili, to je tragédie. My banky máme větší společenskou odpovědnost, nemůžeme být v přístupu k vymáhání spotřebitelských úvěrů po splatnosti tak dryáčnické jako jiné subjekty.

E15: Z výsledků vyplývá také to, že vám narostla zákaznická báze. Jak se vám daří lákat nové klienty?

V minulých letech jsme šli do investic a většího rozvoje zejména v retailu, vybudovali jsme o sto procent více poboček, máme franšízy, takže nám rostou počty klientů, výnosy… Muselo se to zákonitě někde projevit.

E15: UniCredit Bank je velmi aktivní ve velkých úvěrech. Je vaší strategií být v tomto segmentu nejsilnější na trhu?

Ano, v korporátním byznysu jsme nejsilnější, v retailu tolik ještě ne, takže určitě si chceme tuto pozici udržet. Naše znalosti a odbornost i síla banky způsobují, že můžeme být u téměř každého významného obchodu, vést syndikát. Proto nám také narostly poplatkové výnosy více než ostatním. To se vůbec netýká retailových výnosů z poplatků, jak si všichni myslí. Korporátní byznys a zejména strukturované financování je výnosové, pokud na to máte špičkové lidi. A my je máme. Myslím, že jsou nejlepší na trhu.

E15: V prosinci jste dokončili sloučení české UniCredit Bank se slovenskou. Co bylo důvodem fúze?

Důvodů bylo více. Naše skupina chce investovat do čtyř velkých trhů – Turecka, Ruska, Polska a Česka. Česko však není největší trh, proto vznikla idea propojit ho s jiným trhem, kde už UniCredit působí, a nabízelo se Slovensko. Mělo by dojít zároveň k racionalizaci nákladů i výnosů, propojení toho nejlepšího v oblasti produktů a hlavně vytvoření banky, která má silnější kapitál, aby mohla jít ještě do větších obchodů. Na Slovensku měla banka nižší kapitál, ale nyní může být i tam vedoucí bankou v oblasti syndikací, financování velkých korporací. Můžeme tam replikovat také to, co jsme začali v Česku, tedy investovat do retailu a dalšího růstu firemního bankovnictví. Navíc já to vnímám tak, že naše fúze byla prubířským kamenem. Mám za to, že v budoucnu k podobným přeshraničním fúzím bude docházet.

E15: Byl proti fúzi na Slovensku odpor?

Vždycky když dochází k nějakému spojování, jedna ze stran si myslí, že ta druhá je silnější. Když se rozhodlo, že centrála bude v Česku, vnímali to tak, že to nebude spojení, ale spolknutí. Bylo důležité tam představit podstatu věci, že budou mít větší a silnější banku, která chce růst. Na Slovensku jsme o tom také museli přesvědčit regulátora a další autority, že nechceme odejít. Musím ovšem říci, že spolupráce byla velmi dobrá.

E15: Zmínil jste růstovou strategii. Zvažujete i nějakou akvizici?

Nebráníme se akvizicím, ale musíme vyhodnotit, zda má případný akviziční cíl smysl, zda bance přinese hodnotu a jak to bude náročné. V současné době rosteme spíše organicky.