Karel Říha: Skládám mozaiku buněčného dělení

E15: Co vás přivedlo k práci s rostlinami a jejich genetikou?

Sám vlastně ani netuším. Asi zájem o biologii a obecná zvědavost.

E15: Můžete svou práci trochu přiblížit?

Buněčný proces meióza je dělením buněk, které dává vzniknout pohlavním buňkám. Při tomto dělení se redukuje genetická informace, kterou má buňka od rodičů, a připravuje se na vznik nových potomků. Připomíná to míchání karet.

E15: V jakém smyslu?

Každý z nás je jiný, má jinou genetickou konstituci. A to je právě důsledkem tohoto procesu. Genetická informace zděděná po rodičích se právě během meiózy opět namíchá, nastříhá a slepí dohromady. Tím vznikne nová mozaika, nová genetická konstituce – to je mimo jiné důsledkem toho, že se nám děti podobají, ale nejsou identické. Každý z nás je díky tomu unikát.

E15: Co by mělo být výsledkem vaší práce s rostlinami a jejich geny?

Chceme hlavně poznat celý proces, důkladně jej zmapovat. Když jej pochopíme, budeme ho moci modifikovat. A to třeba u rostlin otevírá dveře k novým šlechtitelským postupům a metodám, které budou efektivnější. Umožní nám to vytvářet nové kombinace genetických vlastností rostlin, díky nimž budou odolnější, výnosnější nebo šetrnější vůči životnímu prostředí – nebudou vyžadovat tolik hnojiva či postřiků.

E15: Kdy výzkum dokončíte a jaká je šance, že přitom naleznete nějaký unikátní genový pár?

Je to práce se střípky mozaiky a záleží na štěstí. Člověku se může zadařit a hned na začátku najít nějakou důležitou část, na jejímž základě se třeba vytvoří řada nových aplikací či vlastností. Kromě štěstí je to ale o připravenosti. Díky moderním přístrojům sbíráme obrovská množství dat a informací. V tomto kontextu se nacházíme v biologické revoluci – za studií se nám ani nesnilo, že to, co dnes běžně provádíme, bude možné. Záleží to také na tom, jak moc se do vědy a výzkumu investuje. Díky slušné finanční podpoře je k dispozici více dat, a tudíž se zvyšuje ta šance, že se něco důležitého objeví.

E15: Dokáže vědec jako jedinec sledovat veškeré objevy svých kolegů? Nedávno vyšla studie, že vědecký svět je zahlcen studiemi, které téměř nikdo nestíhá číst.

Je to tak. Informací máme k dispozici obrovské množství. Rozhodně už není v silách jedince mít veškeré znalosti z celého svého oboru. Je třeba naučit se informace filtrovat a v kontextu svého projektu hledat jen relevantní data a výstupy. Snažíme se tak spojit informace, které se samy o sobě zdají irelevantní, ale v rámci výzkumu mohou být nesmírně důležité. Například bez určitého projektu by nebyla akcentována informace, která může zásadně změnit další projekt někoho na druhé straně světa. Je to o spojování A s B. Samozřejmě zůstává otázkou, zda jednou nevzniknou superpočítače s umělou inteligencí a zda by náhodou nebyly efektivnější. Ale tam zatím nejsme.

E15: Kde vidíte nejbližší budoucnost vašeho výzkumu, dejme tomu za pět let? Co by vám udělalo radost?

Byl bych rád, kdyby existovala střednědobá koncepce vědy v Česku. Jako vědec se totiž musím pohybovat ve střednědobém horizontu a právě koncepční kontinuita mi tady schází. Když totiž začnete pracovat na vědeckém projektu, tak reálné či velké výstupy se vám zpravidla začnou objevovat až tak po čtyřech či pěti letech. V mém oboru například jen dva roky trvá zavést technologii, zařídit pracoviště a zaškolit tým. Až pak to začne fungovat a do zhruba pěti až sedmi let bych byl rád, kdybychom objevili nové geny, začali chápat jejich funkci a skládat zmíněnou mozaiku.