Zaostává za očekáváním – a to i přesto, že se o sdílené ekonomice často hovoří jako o zázračném receptu na mnohé hospodářské problémy, myslí si bývalý guvernér České národní banky a současný hlavní ekonom Generali CEE Holding Miroslav Singer. Technologie jako blockchain se prý zase snaží řešit problémy, které neexistují.
Jak se jako bývalý guvernér díváte na nástup služeb sdílené ekonomiky?
Abych řekl pravdu, myslel jsem, že ty decentralizační tendence půjdou ještě trošku dál. Že služeb, které jsou na tomto principu založené, budeme mít více a budou trochu relevantnější než půjčování bicyklů. Jenomže jak to vidím, tak sektory, které sdílená ekonomika zasáhla, jsou docela marginální a nemám pocit, že by například služba ZONky vytlačovala nebo byla jakoukoliv protiváhou pro moderní banky.
Co v sektoru dopravy? Sdílení automobilů nebo jízd není relevantní?
Asi záleží na pohledu. Já pokud se podívám na zkušenosti automobilek s pronájmy aut, tak vidím tragedy of the commons. Podle tohoto konceptu upřednostňujeme osobní zisk před kolektivním blahem. Jinými slovy, lidé se ke společným automobilům chovají hrozně, jednoduše proto, že jim nepatří. A to je pak problém z hlediska finanční rentability. Vlastně jsem ještě v Evropě nezaregistroval funkční model sdílení automobilů.
Mají podle vás služby a technologie, které jsou založené na decentralizované blockchainové technologii potenciál pro budoucnost?
Problém je v tom, že nevidím oblast, kde by tato decentralizovaná technologie byla vůbec zapotřebí. Někdo argumentuje, že by mohla pomoci rejstříkům nebo třeba být základem třeba katastru nemovitostí v zemích, kde stát zneužívá moc a je korupční. Ale já si vždycky představím, jak přijedou venezuelští náčelníci před vilu, řeknou, že tam chtějí bydlet, ale vlastník jim na to odpoví, že vila stojí v decentralizovaném katastru. Chápete ten paradox?
Takže pro blockchain relevantní využití nevidíte?
Já si myslím, že tato technologie chce řešit nedůvěru lidí. Jenomže případů, kde by v tomto aspektu mohla uspět, už je reálně velmi málo – nedůvěru nyní umíme řešit mnoha jinými způsoby než za použití decentralizované technologie. Například pomocí reputace.
Podle vás tedy blockchain řeší problém, který neexistuje?
Ano. A navíc mi přijde, že ten tradiční způsob překonávání nedůvěry pomocí reputace funguje stále víc a víc. To je důležité zejména v kontextu toho, že od roku 2007 jsme tady měli velkou finanční krizi, která logicky měla důvěru veřejnosti v celkový systém narušit. Ta krize měla oslabit starý systém a novým službám pomoci, ale já je zatím stále vidím na okraji ekonomiky.
Přesto jste ale očekával, že ty decentralizační tendence zajdou „ještě trošku dál“
Ano, ale to jsem čekal v roce 2004. Tehdy jsem si říkal, že transakční náklady těchto technologií v budoucnu významně klesnou, což by mohlo pomoci jejich konkurenceschopnosti. Jenomže tehdy jsem možná trochu podcenil ohromnou úsporu, která vychází z centralizace. Protože pokud vás nyní zápis jednoho bitcoinu stojí stejně, jako týdenní spotřeba energie jedné americké rodiny, tak to opravdu není cesta, kterou bychom se měli vydávat.
