V čem spočívá zmar naší současné společenské a politické situace? Odkud a od koho – pokud vůbec – lze čekat nápravu? Odpovědi hledá v rozhovoru pro Info.cz Stanislav Biler, autor knižní prvotiny Nejlepší kandidát. Podle některých hlasů jde o zásadní generační román.
Má smysl dneska psát knížky?
Určitě. Je to jedna z mála věcí, která má asi smysl. Jsou důležité pro budoucnost. Záznam světa, který zmizel.
Jak jste se k nápadu dopracoval?
Jako každý kdo píše a je mu víc než třicet, jsem knížku plánoval. Impuls přišel od Martina Reinera (básník, prozaik a nakladatel, jehož vydavatelství Druhé město prvotinu Stanislava Bilera vydalo, pozn. redakce). Někdy minulý rok v létě za mnou přišel s tím, že bych měl napsat knihu. Moje reakce byla kladná, nestává se ti každej den, že za tebou někdo přijde s podobnou nabídkou.
Konzultovali jste spolu text v průběhu roku?
Málo.
Takže vám nedával nějakou zpětnou vazbu?
Posílal jsem mu to asi tak po třetinách, do obsahu knížky mi ale nezasahoval. Dával mi spíš tipy, co bych tak ještě mohl dopracovat nebo změnit, ale nechával to na mně. Podobně se mnou pracoval redaktor knihy, Miloš Voráč. Já měl hroznej strach, že to úplně podělám, za jejich empatickej přístup su vděčnej.
Knížka je o ideálním prezidentském kandidátovi. Blíží se druhá přímá volba prezidenta. Kde spatřujete příčiny toho, že je Zeman se vším, co ztělesňuje, tak monumentálním favoritem voleb?
Zeman je naprosto vyhořelej, nemá už dávno co říct. Hledí smrti do chřtánu a do toho občas něco řekne. Přesto je naprostý favorit. Je to neuvěřitelný. Lidi tady milují instituce, nefavorizují Zemana, ale úřadujícího prezidenta, jakousi kolektivní halucinaci. Myslím si ale, že napodruhé nevyhraje.
Proč?
Před minulými volbami, před jejich druhým kolem, se to jevilo tak, že je společnost polarizovaná a především liberálové, kteří se hlásili k levici, byli bezradní. Nevěděli, co mají dělat. Někteří se na to vykašlali, jiní to nakonec hodili Zemanovi. Něco podobného letos existovat nebude. Očekávám větší energii ze spektra, které minule prohrálo. Všichni tito lidé budou hlasovat proti Zemanovi. Ať už tam bude proti němu ve druhém kole kdokoli, klidně fíkus, je to jedno.
Zmobilizují se skutečně bez ohledu na to, kdo tam bude?
Jo. Dalších pět let se Zemanem na Hradě by už nedali. Zbláznili by se. Upili se k smrti. Mně se naopak zdá, že je letošní atmosféra před prezidentskou volbou hodně ospalá… To je pravda. Ta kampaň je děsivě nudná. Vlastně si nepamatuju volby, které by byly takhle otravný. A který neměly vůbec žádný téma. Vlastně je všecko, co se děje, jedno.
Děj knihy se odehrává na Jesenicku, v bývalých Sudetech. Tedy na periferii země. Souhlasíte s tvrzením, že se tu prohlubuje spor mezi centrem a periferií?
Ne že by to nebylo podstatný, ale tak úplně s tím nesouhlasím. Podle mě jde ten konflikt jinudy. Zeje tady generační propast, ten konflikt je generační. To, jak se lidé rozhodují, souvisí především s datem jejich narození.
Můžete to rozvést?
Honza Boček (datový žurnalista, toho času působící v Českém rozhlasu, pozn. redakce) mi po minulých prezidentských volbách říkal, že když dělali datovou analýzu chování voličů a hledali klíč, podle kterého by mohli určit, kdo jak volil, tak se dopracovali k závěru, že nejpodstatnějším faktorem byl právě věk. Člověk, který žije na vesnici a je mu pětadvacet, bude pravděpodobně volit podobně, jako jeho vrstevníci z města.
Možná to ale tezi o konfliktu centra s periferií nepopírá, protože tito lidé nežijí ani tolik v daném prostoru fyzicky, jako se spíše pohybují v prostoru sociálních sítí. Tam je tak trochu jedno, jestli žiješ v Bruntále, Javroníku nebo v Praze. Centrum a periferie se definují jinak. Mluví se často o virtuálním prostoru internetu a sociálních sítí, ale tenhle prostor je ve svých důsledcích mnohem reálnější a podstatnější než tzv. život v nějakém fyzicky ohraničeném prostoru.
