Pro opoziční strany bude letošek rokem mnoha příležitostí. A řada jich bude promarněna. Opozice si nenechá ujít žádnou příležitost ke kritice Andreje Babiše. Stejně jako loni bude předseda vlády i letos snadným terčem.
Státní zástupce snad už letos rozhodne o tom, jestli po trestně stíhaném premiérovi budeme, anebo nebudeme mít premiéra, který si ze Strakovy akademie odskakuje k soudu na lavici obžalovaných. A kdyby nebyl dost vydatný „čapák“, pořád je tu Babišův střet zájmů, který se bude řešit v Bruselu. Sebemenší pohyb v těchto tématech neunikne bystrým očím a břitkým jazykům opozice. To je správné. Nicméně i letos se ukáže, že munice, kterou si opozice bere z premiérovy minulosti i současnosti, stačí na efektní a pěkně hlasitou kanonádu, ale ne na skutečné ohrožení Babišovy pozice na politické scéně.
Proto by bylo potřeba tuto kanonádu doplnit o další prvky politického arzenálu. Především o srozumitelnou, pokud možno reformní programovou nabídku pro horší časy. A také, pokud opoziční síly tak rády hovoří o ohrožení demokracie, o ukázku efektivní spolupráce tváří v tvář takové hrozbě.
I k tomu bude v letošním roce několik příležitostí. O tom, že budou využity, lze ovšem pochybovat. Velkou šancí budou květnové volby do Evropského parlamentu. Kampaň před nimi těžko někoho svede k jinak potřebné debatě o penzijních, zdravotnických či školských reformách. Ale i k vyjasnění vztahu k EU a k představě o roli českého kolečka v evropském stroji je důležitým prvkem v programových diskuzích.
Současně představují eurovolby další možnost pokročit v rozpačitém snažení o součinnost centristických stran, které v trendech volebních průzkumů zvolna klesají ke smrtelné pětiprocentní hranici, anebo stagnují v jejím okolí. Dá se očekávat, že Starostové se alespoň u příležitosti eurovoleb vrátí, jak se říká, z vandru domů a postaví kandidátku s TOP 09. Ovšem lidovci, kteří by ve středovém svazku rovněž dávali smysl, už ohlásili, že europarlament budou dobývat samostatně. Prý by sbližování s liberálnějšími Starosty a TOP 09 tradiční konzervativní straně více ublížilo, než pomohlo.
Jistá naděje na oživení myšlenek na spolupráci alespoň po eurovolbách spočívá v tom, že jak Starostové, tak lidovci si hned v prvních měsících roku zvolí nová vedení. Pavel Bělobrádek ani Petr Gazdík už své funkce neobhajují a noví předsedové by do případné spolupráce mohli vnést nové přístupy.
Data od výzkumníků veřejného mínění ukazují, že na české politické scéně by se v tomto směru mělo něco stát. A mělo by se to stát letos, aby se způsoby spolupráce nehledaly rok nebo méně před dalšími sněmovními volbami. Pokud se centristickým stranám podaří zmíněné příležitosti promarnit, může dojít k tomu, že Česko bude mít myšlenkově bohatou a zkušenými politiky vedenou politickou opozici. Ovšem tu mimosněmovní.
