Kvalitních startupů je dost, musíte je ale najít. S novým fondem cílíme na vesmír, říká Šíma z Depo Ventures
- Kvalitních startupů, do kterých se vyplatí investovat, je celá řada. Ne každý je ale dokáže najít.
- Mobilizaci českých investorů do rizikového kapitálu by pomohly daňové odpočty i zapojení penzijních fondů.
- Nejen o tom mluvil v rozhovoru pro e15.cz Petr Šíma, spoluzakladatel a řídicí partner investiční společnosti Depo Ventures, která aktuálně rozjíždí nový fond.
Společnost Depo Ventures investuje do startupů již deset let. Zaměřuje se na ty, které se nacházejí na samém začátku, a zpravidla je tak vůbec prvním investorem. Nyní otevřela již svůj čtvrtý a dosud největší fond, v jehož rámci se chce mimo jiné zaměřovat na vesmírné technologie. Spoluzakladatel a řídicí partner firmy Petr Šíma v rozhovoru také popisuje, na čem krachují plány řady investorů i jak by měla celému startupovému ekosystému pomoci vláda.
Podle vašeho nedávného průzkumu dochází k úbytku startupových investorů, kteří se zaměřují jen na Česko. Více pozornosti věnují celému regionu střední a východní Evropy. Jak si to vysvětlujete?
Já to nevnímám jako úbytek. Spíše vidím menší přírůstek nových investorů a intenzita investování těch stávajících je rozhodně menší, než by bylo dobré, ale to tak je. To, že neinvestují čistě jen v Česku, vidím naopak jako pozitivní. Vnímám to jako profesionalizaci investování, protože investor by měl mít trošku nadhled.
Nejvíc si stěžují, že nemají do čeho investovat, právě ti, kteří jsou čistě lokální. Když jste jenom tady, investujete do toho, co máte kolem sebe. Ale v okamžiku, kdy to myslíte vážně a jdete se podívat po dalších možnostech, najednou vidíte, že jsou všude. Investovat v Estonsku nepředstavuje větší riziko než tady. A kvalita startupů všude po Evropě bývá často vyšší než u nás, to zkrátka tak je.
Investoři zmiňují, že problémem v Česku je nedostatek kvalitních startupů a nedostatek exitů. Myslíte si, že to plyne právě z toho malého rozhledu?
Nedostatek exitů je problém celé Evropy, vlastně i celého světa. Nedostatek kvalitních startupů ale já osobně nevidím. Ono je to o tom, že investování je velká dřina. Abyste se dostal k dobrým startupům, musíte být neustále v kontaktu s dobrými investory a mít přehled. To chvilku trvá a nedá se to dělat náhodně. Když je někdo náhodný investor, investuje do toho, co zrovna vidí. Jakmile se do toho více ponoříte, je to otázka dvou nebo tří let a pak už tento problém nemáte.
Na druhou stranu investorům naprosto rozumím. České startupy si zase stěžují, že jsou tu nekvalitní investoři, a to chápu také. Pravda ale je, že některé projekty z Česka, které mi občas chodí a říkají si startup, zdaleka netuší, jak ten svět vypadá. Pokud se investoři dostanou jen k takovým projektům, chápu jejich rozladění.
Není tedy možné, že do venture kapitálu naskočili investoři, kteří si tento rozhled ještě nestihli vybudovat?
Když se podívám na průměrný počet investic za rok u těchto investorů, jsou to kolem dvou investic. Víc se toho pro normálního člověka, který se tomu nevěnuje naplno, asi těžko stíhá. My jako fond máme deset investic za rok. Když to děláte profesionálně a intenzivněji, proniknete do toho mnohem více. Dnes, když vidím, do čeho jsme investovali před šesti lety, už bych do něčeho takového znovu nešel. Schopnost rozeznat kvalitu startupů roste s tím, jak je člověk v ekosystému zavedený. U běžného českého andělského investora je to stále o náhodném investování. Někdo mu něco ukáže, někdo ho osloví. Jakmile si na LinkedIn napíšete, že jste angel investor, začne vám chodit spousta věcí.
Ve vašem průzkumu byl právě u andělských investorů znát úbytek nově příchozích. Nenabízí se interpretace, že se část lidí spálila na nekvalitních investicích a následně se to mezi ostatními rozkřiklo?
To je bohužel i moje vysvětlení. Neustále lidem říkám: neinvestujte sami, začněte s nějakým fondem. Standardně se stává, že se někdo s obrovským entuziasmem pustí do investování a udělá jednu, dvě nebo tři investice. Na začátku to ten člověk neumí, netuší, jak na to. Startup ho sice dokáže nadchnout, ale celkově to nedává smysl. Chyba nebyla na straně startupu, nýbrž na straně investora – udělal špatné rozhodnutí. Lidé pak po druhé nebo třetí takové investici říkají, že to nefunguje. Ono to ale funguje, jen je za tím spousta práce. Není to lehké, není to jako koupit si bitcoin. Je to práce a neustálé učení. I já se musím stále učit. Všem investorům zdůrazňuji: cílem sice je vydělat peníze, ale primárně vás musí bavit ten proces.
Zmiňovaný nízký počet exitů je ale realita. Jak vás ta situace ovlivňuje?
Kdyby byly exity, bylo by víc peněz jak pro nás, tak pro naše investory, a přibylo by víc nových investorů. Když se podíváte na ekosystémy v Evropě, které jsou nejdál, jsou to ty, kde proběhly exity – Švédsko, Finsko, Estonsko. Peníze, které tam lidé vydělali, zase investovali dál. My tady nemáme žádný exit, který by byl tak velký, aby na něm vydělalo třeba padesát lidí, kteří peníze pošlou dál.
Jinak je to problém nejen v Evropě, ale i v Americe. Tam byli vždycky zmlsaní, protože trh byl neskutečně rychlý, a dnes je trochu pomalejší. V Evropě je ten problém ale daleko větší. Dobré firmy zůstávají déle soukromé a neprodají se, protože jednoduše můžou. Jedou dál, není tam žádný tlak na IPO (vstup na burzu, pozn. aut.), které v Evropě dle mého názoru beztak nefunguje. I trh fúzí a akvizic je v Evropě pomalejší. Já ale vidím, že se to postupně zlepšuje. Asi nikdy nedosáhne objemů jako Amerika, ale ta situace není tak strašná, byť nikdy nebyla úplně dobrá.
Hodně se teď také mluví o potřebě podpory venture kapitálových investic v Česku. Ostatně i vláda to plánuje, konkrétně se mluví o zavedení nějaké podoby daňových odpočtů. Souhlasíte s touto cestou?
Světová banka udělala pro Ministerstvo financí už v roce 2019 zprávu o tom, jak podpořit investiční a startupové prostředí. Už tenkrát bylo jasné, že jestli něco funguje, jsou to daňové pobídky. To funguje na celém světě. Je to něco, co trh určitě nakopne.
Kde byste hledal inspiraci? Například ve Velké Británii funguje už desítky let program EIS.
Ano, Británie je ten nejlepší příklad. Funguje to ale i v dalších zemích, například ve Francii, i když tam se to s vládami měnilo. V Británii ale vidíte, že trh je díky tomu dlouhodobě největší. Svezou se na tom sice i startupy, které nejsou tak dobré, a přidají se investoři, kteří si to chtějí jen odečíst z daní, ale ten ekosystém se díky tomu vybuduje.
Setkáváte se s tím, že za vámi chodí lidé, které by to přesvědčilo k investici do venture kapitálu?
Je to okamžitě argument, proč by o tom měli uvažovat. Zatím je pro každého Čecha jednodušší a srozumitelnější investovat do nemovitostí. Startupům je těžké rozumět, zvlášť těm s velkým potenciálem. Daňové úlevy by k tomu přivedly více lidí, a pokud u toho zůstanou, bude to super. Ve finále je dopad na státní rozpočet úplně mizivý.
A co zapojení penzijních fondů do venture kapitálu?
Zapojení penzijních fondů by bylo skvělé a my s nimi jednáme. Je to ale běh na dlouhou trať. Krásným příkladem hodným následování je Petr Borkovec se svým fondem. Lidé, kteří už mají hodně peněz, většinou nechtějí riskovat. Ti mladší jich ale mají méně a chtějí je zhodnocovat. Penzijní fondy by pro mladé lidi kolem třiceti let byly úžasným nástrojem, jak část peněz dlouhodobě investovat do venture kapitálu. Vztah mezi fondem a investory je reálně na dvacet nebo třicet let.
Vyhlížíte startupový zákon?
Jasně, startupový zákon je obrovsky potřeba. Jakékoliv cílené pobídky u nás vždycky končily u otázky, jak budeme startup vůbec definovat. Byl jsem u mnoha jednání na Ministerstvu financí, kde panovaly obavy, že se to začne zneužívat. Potřebujeme zákon, který jasně definuje podmínky, aby se na tom nesvezli ti, kteří si chtějí jen vyřešit nějaký svůj problém.
Teď přímo k vám. Nedávno jste otevřeli váš čtvrtý fond, který cílí na částku 30 milionů eur. Kdy byste to chtěli mít?
V dnešní době je všechno pomalé. Technicky je to náš čtvrtý fond, ale z pohledu venture kapitálové filozofie de facto druhý. Předtím jsme dělali spíše takové andělské vehikly. Teď už jedeme klasicky, je to standardní venture kapitálový fond z Lucemburska, kde se s investory bavíme o rozložení investic na pět let. Už z toho fondu ale investujeme a zanedlouho bude první closing.
Na co se chcete se stávajícím fondem zaměřit?
Investujeme do dvou vertikál: fintech a deep tech. Může se to zdát jako divná kombinace, ale je to o budování evropské odolnosti. Říkáme, že Evropa musí být bohatá a musí se umět o sebe postarat. Fintech je historicky velmi zajímavý, jak v Evropě, tak globálně, dá se na něm velmi dobře vydělat. A z technologií nás baví ty složitější, i hardwarové věci. Máme už první investice ve fintechu, ve vesmírných technologiích a také první investice na Ukrajině v obranných technologiích. Chceme ukrajinské zakladatele zkoušet přivádět sem a růst s nimi.
Zmínil byste nějaký konkrétní startup s velkým potenciálem?
Mohu zmínit Wonder Wallet. Dělají aplikaci na placení přes QR kódy v Jižní Americe. Placení QR kódy postupně nahrazuje platební karty, takže je to něco, co může obrovsky růst. Teď dokončujeme – ještě o tom nemůžu mluvit úplně detailně – investici do francouzského vesmírného startupu, který umožňuje svařování a řezání ve vesmíru, a tím pádem stavění vesmírných stanic. To jsou úžasné věci s delším výhledem. Naše role je investovat na dlouho, ale zároveň do něčeho, co má prakticky neomezený potenciál růstu.
Velikostně se s investicemi pohybujete stále v seed kolech a statisících eur?
Ano, do půl milionu eur maximálně. Chceme být prvním investorem, ale díky většímu fondu jsme schopni investovat i o něco větší částky. Zároveň máme vyhrazenou rezervu na takzvané follow-on investice, takže můžeme naše startupy podporovat i v pozdějších fázích, což jsme dříve dělat nemohli. Vždy také koinvestujeme s jinými fondy, málokdy děláme investici úplně sami.
Vidíte teď nějaké příležitosti přímo u českých startupů?
Zmínil jsem Wonder Wallet, ten má mimo jiné jednoho českého spoluzakladatele. Máme domluvenou i další investici do českého fintechu. S deep tech projekty je to u nás trochu složitější. Projekty se tady najít dají, problém ale je, že jejich komerční stránka bývá slabší. My musíme jít do projektů, kde zakladatelé umějí nejen vymyslet zajímavou věc, ale vědí také, jak a komu ji prodat.
Pokud jde o obranné a dual-use technologie, předpokládám, že se hodně koukáte na Ukrajinu.
Jistě, ale držíme se toho, že jsme venture kapitálový fond. Náš investiční horizont je deset let a hledáme startupy, které mají potenciál vymyslet něco zásadně nového. Devadesát procent klasických startupů na Ukrajině dnes řeší aktuální problém probíhající války. My chceme vidět spíše to, co bude za pět let, než jen aktuální řešení, jak sestřelit Šahídy. Hledáme dlouhodobější projekty.
A co ty vesmírné technologie, proč jsou pro vás zajímavé?
Venture kapitál historicky vznikl v Silicon Valley z popudu amerického letectva a armády. Investovalo se do vývoje čipů s tím, že když se to podaří, změní to svět, a pokud ne, tak přijdou o peníze. To je princip venture kapitálu, ke kterému se musíme vracet. Dnes jsou přesně v této fázi vesmírné technologie. Je jasné, že je to obrovský byznys. Je to hodně složitá technologie, které se řada investorů bojí, a to je pro nás příležitost. Zároveň ale vím, že v Evropě i Americe existují specializované obří fondy na vesmírné technologie. Když my podpoříme dobrý vesmírný startup na úplném začátku, vím, že po nás přijde silný investor s penězi a znalostmi, který do něj naskočí v další fázi. Investujeme do oborů, kde víme, že do toho bude v budoucnu investovat někdo další.
Zmínil jste, že právě vesmír je velmi složitý. Jak si zajišťujete, že posíláte peníze někam, kde to má potenciál?
To, že dnes investujeme do vesmíru, není rozhodnutí ze dne na den. Já osobně se to učím už čtyři roky. V Praze sídlí evropská vesmírná agentura, chodím tu na setkání s desítkami startupů. Postavili jsme tým lidí, kteří dokážou posoudit, co je jen vědecký nesmysl a z čeho naopak může být reálný byznys. Mezi našimi venture partnery je například vesmírný inženýr Jan Lukačevič nebo Stanislav Gunar, což je vědec, který zkoumá heliosféru.
Kdo s vámi do aktuálního fondu investuje? Jsou to lidé, kteří s vámi šli z těch předchozích?
Stále si držíme stejný angel mindset. Bavíme se s lidmi, kteří mají peníze a chtějí v investování najít i nějakou zábavu. Jsme připraveni je učit a umožnit jim se vzdělávat, pokud mají zájem.
Cílíte na 30 milionů eur, což je výrazně více než dříve. Předpokládám, že budete muset hledat i větší investory.
Samozřejmě, nedá se to poskládat jen z malých andělských investorů. Jednáme s family officemi i institucemi, ale já osobně mám stále rád ty menší investory, kteří v tom hledají něco víc než jen čisté zhodnocení.
Můžete prozradit, kolik se vám z těch 30 milionů už podařilo vybrat?
To zatím nemůžu komentovat, ale je to částka, která nám už umožňuje naplno začít fungovat.
A vy jakožto správci fondu vkládáte ze svého jakou částku?
Držíme standardní závazek obvyklý u venture fondů, což jsou řádově jednotky procent. Není ale běžné, že jsme hned na začátku vybudovali takto velký ekosystém, což nás stálo i dost vlastních peněz.
Když se podíváme na Evropu z geografického hlediska, vidíte země, kde je nabídka příležitostí výrazně větší než u nás?
Začínali jsme ve střední a východní Evropě a tam investujeme dál. Dnes jsme ale připraveni investovat v podstatě kdekoliv. Zvláště u deep techu, který mám na starosti já, jsou podmínky třeba ve Francii nesrovnatelně lepší než u nás. Výborně funguje Německo nebo Skandinávie. Univerzity jsou tam napřímo zapojené do startupového prostředí a je tam mnohem větší přístup ke grantům. Týmy tam od začátku vědí, jak kombinovat vědu s byznysem. U deep techu zkrátka nemůžete zůstat na jednom místě, musíte sledovat univerzity po celé Evropě.
U nás právě ty univerzitní spin-offy stále trochu pokulhávají.
Spin-offy jsou problémem celé Evropy, ale u nás se to už začíná rozjíždět. Věřím, že se to rozjede na ČVUT, bavil jsem se o tom i s rektorem báňské univerzity v Ostravě. Všichni by to chtěli, ale je to složité, protože průměrný vědec bude raději dělat svou vědu než byznys.
Takže by asi bylo ideální na univerzity posílat lidi s byznysovým myšlením, že?
Přesně tak. Můj sen je přesně taková „seznamka“ vědy s byznysem, aby se týmy dokázaly doplňovat. Rozhodně to ale není tak daleko, abychom jako fond mohli investovat výhradně jen do tohoto.
Když se podíváme na vaše portfolio, máte tam startupy jako Flowpay nebo Kardi AI. Vidíte tam firmy, u kterých je reálná šance na úspěšný exit?
Exit se dá udělat skoro vždycky, ale jde o to udělat dobrý exit. Pro early-stage investora, jako jsme my, je každé další investiční kolo úspěch. Flowpay nebo Kardi AI nyní nabírají peníze v investičních kolech Series A (cca 10 milionů eur, pozn. aut.). Dnes v Evropě začínají hodně bujet takzvané secondaries. Nedojde hned k totálnímu exitu, ale část podílu můžete odprodat v okamžiku, kdy je zřejmé, že firma bude dobrá – typicky kolem investičního kola Series B. Investorům tak můžeme vrátit část peněz, ale zároveň ve firmě dál zůstáváme. U firem jako Flowpay nebo Kardi AI je ale na vyskakování ještě moc brzy.
Sleduji ty debaty o tom, že není likvidita a že je potřeba, aby byla dřív, ale čím dřív fond vyplácí, tím menší má celkovou výnosnost. Čím lepší tedy portfolio máte, tím déle paradoxně trvá, než ho prodáte, protože u skvělých firem s velkým růstovým potenciálem chcete logicky zůstat co nejdéle.
