E15: Tunis, kde se odehrál jeden z teroristických činů, je oblíbenou letní destinací českých turistů. Máte pro občany, kteří jsou v Tunisu, případně se tam chystají, speciální doporučení?
Zatím jsme je vyzvali, aby se po pátečním atentátu vyhýbali místům s velkou koncentrací lidí, tržištím, barům a restauracím vně hotelu. Upozornili jsme i na riziko únosů u hranic s Libyí a Alžírskem. Apelujeme také, aby se lidé zaregistrovali v dobrovolné databázi cestovatelů Drozd.
E15: Na summitu EU padly povinné kvóty, ale počet lidí, kteří mají být přemístěni z Řecka a Itálie, a těch, co mají být přesídleni, protože se na ně vztahuje mezinárodní ochrana, se nemění. Co to pro Česko znamená?
Hlavní je to, že musíme být odpovědní za to, koho přijímáme, a musíme mít celý proces pod kontrolou. Musíme rozhodovat o počtu i o tom, koho si vybereme. Představujeme si, že jsme schopni přijmout stovky uprchlíků. Budeme se snažit posuzovat to z hlediska bezpečnostních rizik, mít o uprchlících, které přijímáme, informace. Kapacity dáváme dohromady s ministerstvem vnitra a právě proto víme, že jsme schopni přijmout stovky migrantů. Evropa se nyní musí maximálně soustředit na ochranu vnějších hranic. To je jediná cesta, abychom dokázali uchovat Schengen.
E15: Ministr obrany Martin Stropnický prohlásil, že v uprchlických zařízeních máme kolem 700 míst. To jsou ony stovky?
Žádné přesnější číslo v této chvíli neexistuje.
E15: Takže ministr Stropnický se mýlí?
Řekněme, že je to jeho odhad. Osobně jsme se s premiérem shodli, že dokážeme mluvit o stovkách, přesné číslo prostě říct nedokážeme. V této zemi se žádné kapacity pro uprchlíky v takovém rozsahu, aby se dalo mluvit o vyšších číslech, nebudovaly. Země momentálně není vybavena a my se nechceme dostat do situace, kdy se celý proces vymkne kontrole. Stovky migrantů můžeme přijmout – na to je ministerstvo vnitra kapacity schopno připravit, ale přesné číslo fakt nevíme a počet nemůžeme zvedat. Znovu opakuji, aby celá akce s přesídlováním a přemísťováním měla smysl, musí se změnit ochrana vnější hranice EU.
E15: Jakým způsobem?
Jsme svědky toho, že v subsaharské Africe obchodníci s lidmi provádějí nábor a jsou dokonce propojeni s organizovaným zločinem ve státech EU. Spojení zločinu a mafie na převaděče se musí přetnout. To musí jít s přijímáním uprchlíků ruku v ruce. Jakou má cenu přijímat uprchlíky, pokud nebudeme vědět, že nejsme součástí řetězce, na kterém vydělává někdo další? Vydělávají miliardy. Také Islámský stát. To je nepřijatelné. Do celého programu také musí být začleněny země původu uprchlíků, musí s EU spolupracovat. Tomu se musí podřídit například i rozvojová pomoc.
Těmto zemím bychom měli a musíme pomáhat, ale za předpokladu, že s námi budou spolupracovat, abychom migraci dostali pod kontrolu. Tak jak to bylo v roce 2006 až 2008, když Španělsko řešilo migrační vlnu na Kanárské ostrovy. Dohodlo se s Marokem a Mauretánií a ty země se podílely na tom, že se podařilo vlnu migrantů zastavit. Stejně tak se o to musí snažit Evropa dnes.
Když zjistím, že nějaká ambasáda má velkou cenu, tak ji prostě střelím? To asi ne
E15: Lepší ochrana vnější hranice EU ovšem předpokládá řadu mezinárodních nebo mezistátních dohod. A dosáhnout jich není tak jednoduché…
Budeme se snažit, abychom získali mandát Rady bezpečnosti OSN k tomu, abychom mohli operovat ve Středozemním moři, zastavovat lodě. Měl jsem možnost mluvit s generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem a ten jasně řekl, že si uvědomuje, jak významný partner je OSN k tomu, aby se celá situace zvládla. Potřebujeme, aby nám pomohlo mezinárodní společenství, a potřebujeme, aby to bylo co nejdřív.
E15: Ale co Libye?
Dohodnout se s Libyí je nejzásadnější úkol, který máme před sebou. Ale už se také leccos děje. Dokonce máme v rukou první dohodu mezi Tobrúkem a Tripolisem. Není to ještě na nějaké vyskakování, protože je to křehká záležitost, ale přece jenom je tu základ vlády národní shody. Potřebujeme, aby se ji podařilo ustavit. (Tobrúk – vláda, která se opírá o armádu a je podporovaná Egyptem. Tripolis – vláda, za kterou stojí milice Libyjský úsvit, není mezinárodně uznávaná – pozn. aut.).
Samozřejmě potřebujeme, aby Libye přestala být shromaždištěm statisíců uprchlíků a útočištěm všech pirátských skupin organizovaného zločinu. Jsme připraveni libyjské vládě pomoci, a mohla by to být docela významná masivní pomoc.
E15: Co si máme pod masivní pomocí představit?
Jsme připraveni podílet se na tom, aby se zvládla ochrana hranice Libye…
E15: I vojensky?
Vše záleží na tom, co bude možné dohodnout. Ale myslím, že v tomto případě by Evropa měla být velkorysá. Libye na takovou ochranu teď sama sílu nemá. Pokud bude Libye rozpadlá, nebude mít vládu, nemůže efektivně zasahovat. Ani Tunis, ani Maroko nevypadají, že by byly ochotny na svém území vytvářet zásadní, velké uprchlické tábory, které by Evropě pomohly. Změny musíme docílit v Libyi samotné. Nejde samozřejmě jenom o tlak na Libyi, to je takové první, nejbolavější místo.
E15: Není Sýrie stejně složitý problém?
I tam je politické řešení předpokladem toho, aby se uprchlickou krizi podařilo dostat pod kontrolu. Stojí za to zdůraznit, že čelíme dvěma krizím. Pomineme-li Ukrajinu a odmyslíme-li, že trasou pro uprchlíky z Afghánistánu a ze Sýrie se stal také západní Balkán. Jedna krize se odehrává v prostoru Iráku a Sýrie a je spojena s takzvaným Islámským státem. Ta druhá se týká subsaharské Afriky.
A my vůbec nedokážeme zachytit, rozlišit a nějakým způsobem dostat pod kontrolu uprchlický příliv z těchto dvou míst krize. Na hranicích se vůbec nedaří rozlišovat mezi politickými azylanty a mezi těmi, kteří utíkají z ekonomických důvodů. Přitom víme, že podle pravidel každý typ uprchlíka má mít úplně jiný typ zacházení a platí úplně jiné zásady. Navíc selhání je i v tom, že se nedaří uprchlíky registrovat, brát jim otisky prstů. Vůbec nemáme představu, kdo k nám přichází a proč. To se také musí změnit.
E15: Čili Italové a Řekové neplní povinnosti?
Na vnější hranici je potřeba udělat spoustu věcí. Velká část výstupů evropské rady se věnuje právě tomu, aby se to změnilo. Aby se také zavedla účinná návratová politika, která v této chvíli skoro vůbec nefunguje. Přitom je hodně důležitá. Jestliže jsme schopni dobrovolně přijmout uprchlíky, musíme být schopni je také odmítnout. Připomenu, že Itálii jsme při ochraně vnější hranice pomoc nabízeli – finanční, technické prostředky, experty. Bez valného výsledku.
E15: Kolik má Česko uzavřeno dohod o navracení nelegálních imigrantů?
Pokud jde o Libyi, je to bezpředmětná otázka. Ale ani v případě některých dalších zemí skoro nemá cenu se ptát. To je právě problém. Jak můžeme někoho přijímat, když nemáme šanci někoho vrátit. Když jsem říkal, že skoro zásadní pilíř celé situace je skutečně začít komunikovat se zeměmi, odkud se valí migranti, chci dodat, že v těchto zemích bychom dokonce mohli posílit naše diplomatické zastoupení.
Pomoci jim vytvářet pracovní místa pro mladé lidi. Zároveň ale logicky musíme chtít, aby tyto země začaly spolupracovat na systému návratu. Přece jim nemůže být jedno, když jim odcházejí mladí, vždyť dokonce možná ztrácejí své elity. Rozhodně vzdělanější část obyvatel.
E15: Do jakého stavu se dostala Evropa kvůli uprchlíkům?
Pořád máme základní zájem. Chceme udržet výhody volného pohybu zboží, kapitálu a lidí. Tudíž musíme spolupracovat, ale musí se to dít způsobem, který nás neohrožuje. Musíme občanům garantovat, že to nebude mít zásadní vliv na kvalitu života.
E15: Proti masovému přílivu migrantů jsou obyvatelé většiny evropských zemí, azylová politika v nich je ale rozdílná. Dají se vůbec rozlišit ekonomičtí uprchlíci od politických?
O podmínkách, na jejichž základě bude výběr prováděn, budou dále debatovat ministři vnitra EU. Mítink ministrů zahraničí a vnitra je svolaný na 26. července. Pokud jde o Česko, ministerstvo vnitra má třeba jasno o bezpečnostních podmínkách. Budeme se snažit, aby se naše podmínky prosadily v EU jako principy, které budeme schopni uplatnit. Tuzemskou migrační politiku sice ještě nemáme schválenou na papíře, ale principy jsou zřejmé.
Chceme přijímat takové uprchlíky, které budeme schopni integrovat, učinit je součástí našeho života, aniž bychom se dostávali do konfliktu náboženského, kulturního a jiného. Chceme snižovat riziko, že v republice vzniknou izolované skupiny s jinými představami o životě.
E15: K jiným principům zahraniční politiky. Na nedávné schůzce u prezidenta jste razil tezi, možná dokonce nové opatření: „Co se na zahraniční misi slíbí, to se dodrží. A nebude se slibovat něco, co dodržet nelze.“ Panuje na tom všeobecná shoda?
Určitě. Ale to nebylo řečeno proto, že by se zrovna něco slíbilo, a teď byl malér. Je to princip, který se spíš nedodržoval v minulosti. Vztahy s některými zeměmi se zhoršily, protože se nedrželo slovo. Nechci to rozvádět, je důležité takové chyby neopakovat. To platí jak v zásadních věcech, tak i v méně důležitých. Týká se to ekonomických dohod, dohod o leteckých spojeních, nejrůznějších projektů a tak dál. Je potřeba sledovat, jak se takové záležitosti plní.
Třeba prezident na to řekl, že on hned tak neslibuje, že si na to dává pozor. To, co jste citovala, bylo řečeno preventivně. Stejně tak jsme se dohodli, že bude ministerstvo zahraničí navrhovat ústavním činitelům zahraniční cesty. Ne že bychom jim přikazovali, kam mají jezdit, ale dali dohromady určitá doporučení, co je v zájmu České republiky.
E15: Vlastně jsme u ekonomické diplomacie a také u rozpočtu ministerstva zahraničí na příští rok. Na zmíněné schůzce se jasně dohodlo, že se nebudou zavírat ambasády, ministr financí musel ustoupit od teze, že je potřeba šetřit a prodávat majetek.
To byla shoda okolností. „Summit“ ústavních činitelů se plánoval dlouho dopředu. Ale je pravda, že podpora ekonomické diplomacii a udržování sítě zahraničních zastupitelství byla absolutní. Dokonce snad mohu říct, že bylo dobře hodnoceno i to, co se už v ekonomické diplomacii vykonalo. I to, že jsme na ministerstvu zaměstnali některé nové ekonomické odborníky. Když jsem se vzápětí poté večer setkal – opět na déle plánované schůzce – s ministrem financí, neměla žádný dramatický průběh. I on souhlasí, že role ekonomické diplomacie je nezastupitelná.
E15: Dokáže to vyjádřit i finančně, v prostředcích pro rozpočtovou kapitolu ministerstva zahraničí?
Tak to se úplně nepodařilo. Ale pokročili jsme, řekli jsme si, co jsou věci, které potřebujeme. Ministr financí mě ujistil, že cílem není redukovat nástroje, které vláda potřebuje. Jednotlivé položky budeme dál řešit, u mnoha z nich už i víme jak. Rýsuje se způsob, jak je pokrýt. Některé záležitosti ještě zůstaly otevřené. Finanční sumy nemá cenu říkat.
E15: Bude se prodávat majetek?
V tom je mezi námi spor. Nesouhlasím s tím, že kvůli zisku prostředků na pokrytí strategických záležitostí bych měl prodávat nějaké ambasády. Šetřit chceme tam, kde je to racionální. Nelpím na majetku, neříkám, že budeme držet každý nemovitý majetek. Nemělo by to ale být dáváno dohromady s rozpočtem. Ostře protestuji proti tomu, že abych získal prostředky na ekonomickou diplomacii, měl bych prodat nějaké ambasády. Když zjistím, že nějaká ambasáda má velkou cenu, tak ji prostě střelím? To asi ne. Příklad – potřebujeme přijmout konzulární pracovníky, dělat dobře vízovou politiku. To je efekt, který se nám vrátí nebo si na sebe konzulární služba i vydělá. Naopak šetřením se může ztratit.
E15: Budete dál hodnotit práci ambasád bodováním?
Vím, že je to zjednodušující. Ale jedním z hledisek je, že se zeptáme podnikatelů, jak jsou s prací té které ambasády spokojeni, zda jim pomohla. To zas není tak špatné hledisko. Je dílčí, ale je to určitý obrázek. A teď jsme dostali poměrně příznivá hodnocení ambasád. Rok už se o něco snažíme a v hodnocení je to vidět. Je to slušný výsledek.
