Luděk Niedermayer: Česko pokouší unijní trpělivost

Europoslanec Luděk Niedermayer

Europoslanec Luděk Niedermayer Zdroj: Michael Tomes, E15

Evropská unie se může stát politickým i ekonomickým hřištěm francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. A právě teď, kdy se rozhoduje o její budoucí podobě, míří Česko dobrovolně na unijní předměstí. „Politici vytvářejí atmosféru, že dnešní unie je špatná a že ji musíme nahradit něčím jiným. Přitom bychom měli ve vlastním zájmu bojovat za to, aby se unie změnila co nejméně. Ale běžte s tím do našich ulic,“ říká europoslanec Luděk Niedermayer, který se prozatím nerozhodl, zda jeho budoucí kariéra povede znovu přes Brusel, přes zákruty domácí politiky, anebo zpět do soukromého sektoru.

Ministerstvo financí nedávno s velkou pompou oznámilo, že rozpočtový schodek bude o 10 miliard nižší. Čili za situace trvajícího ekonomického zázraku v Česku se bude nakupovat na sekeru 40 miliard. Co vy na to?

Když se podíváte do budoucna, není těžké objevit desítky miliard, se kterými nyní nepočítáme, ale které rozpočet podstatně zatíží. Jednou z nich je unijní kohezní politika. Ta srovnává, jak ekonomicky vyspělé jsou v Česku regiony ve srovnání se Západem, a podle toho rozděluje unijní fondy. Už v roce 2015 byla velká část republiky na úrovni části Německa a velké části Francie a byla bohatší než mnohé části západní Evropy. Pokud Česko bude, a já doufám že bude dále bohatnout, unie tyhle peníze stopne a nám začnou chybět desítky miliard na investice.

Není to hudba daleké budoucnosti?

Je to hudba dohledné budoucnosti. Je to něco, co za deset let zcela určitě nastane, a otázkou je, jakou cestou k tomu dojdeme a jakým spádem to nastane.

Zase se opakuje tradiční český problém s neschopností čerpat evropské dotace. Jsme nepoučitelní?

Není to jen czech made problém. Lidé, kteří se v Bruselu věnují problematice koheze, říkají, že období od období se systém na bruselské straně dále komplikuje. Proces neprobíhá dostatečně rychle na to, aby čerpání mohla začít opravdu na začátku programovacího období. Na počátku je velký problém v Bruselu – jde o schopnost zemí rychle uzavřít vyjednávání s komisí. Po uzavření dohody ale přechází problém do národní roviny. A když jsem se díval začátkem roku na tabulku čerpání, patřili jsme k těm nejhorším.

Jste stoupencem toho, aby Evropa přerozdělovala tolik peněz jako dosud?

V poslední době mě dost znepokojuje zemědělská politika, protože náš způsob využití unijních dotací vede k nové porevoluční koncentraci zemědělství do velkých průmyslových podniků. Ale to není vše. Kontroverze kolem Agrofertu vedla k tomu, že se probudila diskuze o tom, kam mizejí různé dotační tituly. Když se ukázalo, že z fondů na podporu venkova se financují třeba inovativní věci typu alternativního způsobu porcování kuřete nebo jiného balení sýrů, a to v případě firem se stamilionovými obraty namísto malých farem, je jasné, že něco je určitě špatně.

Unijní peníze jsou krom jiného příčinou úkazu trvajícího zhruba dva až tři poslední roky, tedy že Česko ekonomicky konverguje k unii. Je to udržitelné?

Myslím, že ano. Naše firmy jsou konkurenceschopné a byly ostatně i dřív. Jen tu vždycky byly nějaké důvody, proč to nešlo. Znepokojuje mě ale jedna věc – kdyby se nějak rozklížila evropská jednota, potažmo fungování společného trhu. Právě Česko a Slovensko mají největší podíl vývozu do unie.

Je to reálné riziko?

Před pár lety jsme si nedokázali představit brexit, ten se stal.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!