Martin Herrmann: Uhlí nepatří do domácností, ale do elektráren

Martin Herrman

Martin Herrman Zdroj: Tomes Michael/E15

Koncern RWE se snaží přesvědčit české státní úřady o tom, že by domácnosti měly více topit plynem. Vyřešil by se tím i problém 330 tisíc plynových přípojek, které nikdo nevyužívá. „Je třeba finančně motivovat domácnosti k přechodu na plynové topení,“ říká šéf představenstva RWE ČR Martin Herrmann.

E15: RWE letos prodala dalších 15 procent akcií ve své distribuční společnosti investičnímu fondu Macquarie. Ten v ní nyní vlastní necelých 50 procent. Proč jste si nechali jen polovinu distribuce plynu?

S fondem Macquarie jsme už více než dva roky úspěšně spolupracovali. Přede dvěma lety jsme společně udělali docela složitou transakci, kdy oni vykoupili podíly v regionálních distribučních firmách vlastněné společnostmi SPP a E. ON.

V té době nebylo možné, abychom vytvořili společný podnik s vlastnictvím skoro padesát na padesát. Teď už nám nebránilo nic v tom, abychom udělali další krok a Macquarie konečně získal podíl 49,96 procenta.

E15: Toto majetkové uspořádání bylo od začátku plánované?

Byla to jedna z možností. Macquarie projevil o navýšení podílu zájem a my jsme s tím souhlasili.

E15: Znamená to, že distribuci plynu v Česku už nevěříte tak jako dříve?

Kdybychom mu nevěřili, tak prodáváme jiný podíl. Naopak, v Česku, kde působíme od roku 2002, je to pro nás velmi důležitý byznys. Nemáme zájem opustit Česko. Parametry regulace, které by měly platit od příštího roku, jsou pro nás přijatelné. Spolupráce s Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) se za poslední dva roky velmi intenzivních diskuzí také výrazně vylepšila.

E15: Jaký je tedy přínos toho, že jste skoro polovinu distribuce prodali?

Jednak jsme za podíl inkasovali peníze, jednak teď máme partnera. Ve dvou jsme silnější.

E15: Potřebovali jste peníze pro mateřský koncern RWE, který má hospodářské problémy?

Prodej neměl spojitost se situací v RWE. Koncern RWE loni prodal těžební dceru RWE DEA a také díky tomu nemá problémy s likviditou. Prodej podílu v české distribuci je součástí dlouhodobého plánu, v němž počítáme s tím, že nemusíme vlastnit vždy sto procent byznysu. Jsme otevření spolupráci s partnery, abychom rozdělili riziko i finanční náročnost.

E15: Tvrdíte, že nová regulační pravidla jsou pro vás přijatelná. Jak se díváte na to, že budou platit jen tři roky a pak by se mohla výrazně změnit?

Vnímáme to tak, že v příštích třech letech s regulátorem definujeme tak stabilní parametry, aby páté regulační období bylo delší. Chceme s ERÚ jednat o přeceňování majetku a o tarifním modelu, kdy se cena za distribuci bude více vázat na rezervovanou kapacitu a méně na množství spotřebovaného plynu.

Teď máme problém každý rok, kdy je teplá zima a spotřeba plynu klesne. Protože tarif se stanoví podle plánovaného množství distribuovaného plynu a ne podle skutečné spotřeby.

Martin Herrman: Kdyby se v Německu naplnil plán útlumu uhelných elektráren, většina zdrojů RWE by se dostala do ztráty. To by mělo okamžitý vliv na provozuschopnost uhelných dolů

E15: Přecenění majetku distribučních firem pro potřeby stanovení regulovaných cen ale chce dlouhodobě ERÚ.

Ano, je to iniciativa ERÚ a bude také na něm, aby definoval pravidla pro vlastní proces přecenění. Ale my o tom mluvíme také dlouho. Museli jsme přecenit majetek už v rámci oddělení distribuce od obchodu v roce 2009. Každá tehdejší distribuční firma to udělala trošku jinak, což komplikuje stanovování tarifů.

Problém je také v tom, že skutečná hodnota našeho majetku je vyšší, než co se uznává pro výpočet regulovaných cen ERÚ. Doufáme, že se sblíží účetní hodnoty a hodnoty pro výpočet regulovaných cen.

E15: Vlastníte 330 tisíc plynových přípojek, které nikdo nevyužívá. Co s tím budete dělat?

Prostřednictvím Českého plynárenského svazu se nyní bavíme s ministerstvem životního prostředí a ERÚ o tom, jaké metody pro jejich oživení můžeme použít. Je jasné, že přechod z uhlí na plyn u vytápění domácností by pomohl životnímu prostředí v oblastech jako severní Morava a severní Čechy. Půjde to ale, jen pokud to pro domácnosti bude ekonomicky výhodné.

Musí proto být k dispozici dotace, které k přechodu na plynové topení budou domácnosti motivovat. My budeme připraveni zafinancovat třeba poslední metry od plynovodu v ulici až do domu k novému kotli. Zatím však společně s ERÚ hledáme konkrétní pravidla pro balíček dotací a financování nových připojení.

E15: Měly by se na to použít peníze z evropských fondů nebo z Nové zelené úsporám?

Určitě. Na druhé straně jsme připraveni, jako distribuční společnost, financovat koncové přípojky, které se pak zaplatí v regulovaných cenách. Podstatou je, že my bychom například zaplatili přípojku, vyvložkování komína, instalaci a z kotlíkových a jiných dotací by si lidé koupili plynový kotel.

E15: Jak rychle to chcete mít vyřešené?

Fungující mechanismus chceme mít ještě letos. Peníze na dotace jsou.

E15: Není problém spíše v tom, že topit plynem je pro domácnosti dražší než topit uhlím?

Ano, to je také jeden z důvodů, proč je těch 330 tisíc plynových přípojek mrtvých. Ale do budoucna není přijatelné, aby domácnosti používaly špinavá tuhá paliva. Ministerstvo životního prostředí musí něco udělat. Domácnosti musí počítat s tím, že v budoucnu změní palivo. Nemusí to být vždy přechod na zemní plyn, ten je jen jednou z variant.

E15: Z evropských peněz se budou platit i dotace na moderní uhelné kotle, takže odchod z uhlí hned tak nenastane.

To nás mrzí, protože uhlí nepatří do domácností, ale do velkých elektráren a tepláren, kde je z pohledu emisí spáleno lépe. My se s tím musíme vypořádat. Ceny zemního plynu už jsou docela nízko. Bohužel je negativně ovlivňuje jen politika ČNB, která oslabila korunu a nám tím vůbec nepomohla. Byli bychom cenově už možná někde jinde.

E15: Až do příštího roku kupujete plyn od Gazpromu za ceny na evropských burzách. Vrátíte se po roce 2016 k méně výhodným cenám odvozeným od cen ropy?

Jednání s Gazpromem nemohu komentovat. Je ale jasné, že dlouhodobé smlouvy, kde se cena plynu odvíjela od cen ropy, jsou minulostí. Trend je, že se ceny řídí likvidními spotovými trhy.

E15: Gazprom si to myslí také?

Slyší to od nás i od dalších odběratelů. Jsou to realisté. Vidí, co se na trhu mění. Když se trh mění, dodavatel to musí reflektovat.

Martin HerrmanMartin Herrman|Tomes Michael/E15

E15: Loni vám výrazně klesl zisk z provozu podzemních zásobníků plynu kvůli propadu cen za skladování. Je provoz zásobníků dlouhodobě udržitelný?

Pro cenu za skladování je klíčový rozdíl v cenách plynu v létě a v zimě. Ten klesá. Buď to znamená, že trh s plynem je perfektně likvidní, a obchodníci nekupují skladovací kapacity, protože se nebojí, že by s dodávkami nastaly problémy. Nebo to může znamenat, že z pohledu regulace nejsou dostatečná pravidla, která by motivovala obchodníky fyzicky plyn skladovat. Když vás k tomu nikdo nenutí, ušetříte za skladovací poplatek.

Představuje to ale riziko pro bezpečnost dodávek. Klíčové proto je, zda je z pohledu státu přijatelné, aby zákazníci byli vystaveni nejistotě, protože někdo není ochoten platit za bezpečnost dodávek. Z našeho pohledu je bezpečnost v energetice klíčová, ale ztrátové aktivity, i třeba zásobníky, nelze provozovat.

E15: Problém přece není v naplněnosti zásobníků, ale v klesajících cenách za skladování.

Obchodník bude používat zásobník, když se mu to vyplatí. Viděli jsme to v roce 2014, kdy byly zásobníky brzy plné. Mohly za tím být dva důvody. Levný plyn na trhu v letní sezoně a obava z přerušení dodávek přes Ukrajinu. Ale co se stalo pak. Obchodníci v zimě používali z velké části jen plyn uskladněný v zásobnících. Na konci zimy byly zásobníky skoro prázdné. Kdyby ale na konci topné sezony byla ještě tuhá zima, mohli mít někteří dodavatelé se zásobováním problémy.

E15: Chcete cenu za skladování zvednout zásahem regulátora?

Když regulátor řekne, že každý obchodník musí skladovat množství X, pak trh určitě bude schopen určit správnou cenu za skladování. Když takové pravidlo není nebo chybí sankce za jeho nedodržování, tak se to na ceně projeví tím, že bude nižší. Protože po skladování není dostatečná poptávka.

E15: Jak chcete přesvědčit regulátora, aby zdražil plyn kvůli hypotetickému riziku, že plyn v trubkách nebude?

To je politická otázka. Neznamenalo by to velký rozdíl v celkové ceně plynu pro spotřebitele. Odběratel by to skoro vůbec nepocítil. Velký rozdíl by to byl jen pro provozovatele zásobníku.

E15: V Německu teď RWE čelí návrhu ministerstva hospodářství, které chce kvůli snižování emisí CO2 utlumit provoz starých uhelných elektráren. Jaký by to mělo na RWE dopad?

Kdyby platilo to, co ministr hospodářství původně oznámil, tak 17 z dvaceti uhelných elektráren by bylo v přímém existenčním ohrožení, a to docela rychle. Protože podle nás by cena elektřiny nestoupla o tolik, o kolik počítá vláda. Většina našich elektráren by se najednou dostala do ztráty. To by mělo okamžitý vliv na uhelné doly. Když zavřete uhelné elektrárny, nepotřebujete uhlí a doly nemůžete ekonomicky provozovat.

E15: Špatný je způsob, jakým chce vláda snížit emise, nebo to, že vláda chce omezit výrobu ve starých málo účinných elektrárnách?

Vadí nám ten způsob. Protože existuje tržní mechanismus v podobě obchodování s emisními povolenkami, který definuje cenu za emise CO2. Když chcete vyrábět elektřinu z uhlí, koupíte si povolenky a můžete vyrábět. Dnes jsou uhelné elektrárny i po započítání povolenek levnější než plynové. Vláda už dříve rozhodla, že utlumí jaderné elektrárny, a teď chce snižovat i výrobu z uhlí. Nám vadí především neférové a nevyvážené zásahy do fungování trhu.

E15: Pokud by se kvůli omezování výroby z uhlí koncern RWE dostal do finančních problémů, dotklo by se to nějak i jeho českých aktivit, jak se to stalo v případě E. ON, který prodal podíl v Pražské plynárenské?

Nedávno jsme v České republice prodali Net4Gas. To souviselo se situací v koncernu, který potřeboval peníze. Teď koncern uskutečňuje různá interní úsporná opatření zaměřená na efektivitu činnosti. To jsou projekty, které už v Česku realizujeme. To je v podstatě dobrá zpráva, protože tyto projekty posílí naši konkurenceschopnost. Nevidím teď hrozbu, že bychom v Česku prodávali nějaká aktiva kvůli situaci v koncernu.

Martin Herrman (47)
V koncernu RWE působí od května 2002. Od 1. ledna 2013 je předsedou představenstva RWE ČR. Ta řídí veškeré aktivity koncernu RWE v Česku, které převzala po RWE Transgas, kde Martin Herrmann působil jako šéf představenstva od 1. dubna 2007. Od 1. ledna 2011 je také předsedou představenstva RWE East, koncernové divize pro střední a jihovýchodní Evropu a Turecko.