* E15: Co považujete za hlavní roli prezidenta?
Sjednocovat různorodé politické proudy reprezentované politickými stranami, což se mně podařilo v letech 1996 až 2002 u dvou nejsilnějších parlamentních stran a myslím si, že by se to dalo i rozšířit.
* E15: Ovšem ze současných politiků uznáváte málokoho. Jak byste s nimi vycházel?
Tak v každé politické straně se vynoří erudovaní politici, zejména ti, kteří zvládli svoji roli na komunální nebo na regionální úrovni. Nemám rád pouze chlapce, kteří slezli z lokomotivy a byli v parlamentu celou dobu, než odjeli na Floridu.
* E15: Takový předseda strany se snad už nenajde.
Co vy víte.
* E15: Jako prezident byste ale musel vycházet už se současnými šéfy politických stran.
Každá politická strana má v poměrně krátkém funkčním období svoje sjezdy a popravy politických vůdců jsou téměř na denním pořádku. Takže můj úkol by byl vycházet s každým, koho ta která strana generuje. Pouze bych si přál, aby dokázal vyslovit alespoň jednu souvislou větu.
* E15: Hlava státu vybírá po volbách premiéra a výsledky sněmovních voleb mohou být těsné. Neovlivnilo by vaše osobní hodnocení tuto volbu?
Premiér má v první řadě buď sestavit funkční koalici, anebo funkční menšinovou vládu, kde si zajistí toleranci, nikoli podporu zpravidla nejsilnější opoziční strany. Takový premiér, který by to dokázal, by tím prokázal svoje schopnosti. A když by to nedokázal, proč ho jmenovat.
* E15: Jste velký zastánce menšinových vlád. Nedal byste případně přednost tomu, kdo je podobného mínění?
Ano, jsem zastáncem menšinových vlád. To je model ze Skandinávie, a pro neinformované novináře, protože čtenáři jsou informovaní, bych dodal, že menšinové vlády jsou vždy kryty nějakým druhem opoziční smlouvy, neboť jinak by nevydržely ani jeden jediný den. Podívejte se – je mýtus, že prezident musí premiérem jmenovat vítěze voleb. Jiří Paroubek nepochybně, byť o dvě procenta, vyhrál volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Přesto ho prezident Klaus nejmenoval premiérem a mám dojem, že tehdy sociální demokracie ani příliš neprotestovala.
* E15: Ovlivnily by vaše osobní preference povolební výběr premiéra?
Nepochybuji o tom, že jsem i nadále zůstal sociálním demokratem a že jsem i nadále zůstal levicovým politikem. A samozřejmě pokud by levice uspěla v parlamentních volbách, považoval bych za naprosto normální, kdyby levice vedla vládu. To ovšem nic nemění na tom, že v levicové vládě by neměli být lidé, kteří selhali jak po profesní, tak po lidské stránce.
* E15: Předpokládám, že totéž platí pro pravici…
Nepochybně ano. Neplatí to pouze o středových stranách, a to z toho prostého důvodu, že středové strany neexistují.
* E15: Když jste příznivcem jednobarevných vlád, byl byste pro změnu volebního systému a jakou?
V programu Strany práv občanů, kde jsem tuto část zpracoval, jasně navrhuji tři základní změny: první je snížení preferenčního procenta z pěti na tři, aby lidé mohli snadněji přeskupovat pořadí na kandidátkách. Druhý bod se týká takzvaného panašování. Tedy podobně jako už je to dnes v komunálních volbách, výběr osobností z více kandidátek. Třetí bod se týká výrazného zvýšení počtu volebních krajů. Dnes, při účasti – nevím, dvaceti stran a řekněme při deseti mandátech, které připadají na kraj, si vybíráte dvě stě kandidátů a 195 z nich vůbec neznáte. V daném kraji. Takže kdyby bylo více volebních krajů, tak by to samozřejmě znamenalo, že kandidátů by bylo méně a voliči by měli možnost je poznat. Na druhé straně by zase kandidáti měli možnost menší kraj objet a představit svoji koncepci.
* E15: Ale to by přece ještě nezaručilo, že by z voleb vzešla silná jednobarevná vláda.
Vedlo by to k tomu, že by v parlamentu nebyli blbci. Zvítězily by osobnosti a strana, která dokáže koncentrovat ve svých řadách nejvíce osobností, by byla nejúspěšnější. Zdůrazňuji nejvíce osobností, nikoli nejvíce peněz.
Láska k mladé generaci snad už vyprchala
* E15: Jedna z významných pravomocí prezidenta je navrhování kandidátů na ústavní soudce. Přemlouval byste Pavla Rychetského, aby znovu kandidoval?
Nesporně ano. Stejně jako jsem ho svého času přemlouval k tomu, aby vstoupil jako místopředseda do mé vlády. A nejen to, radil bych se s ním o kandidátech, které bych měl jako prezident navrhnout na ústavní soudce.
* E15: Pavel Rychetský nedávno uvedl, že by pokračoval v případě, pokud by mohl ovlivnit složení Ústavního soudu. Měl by mít takovou možnost?
Když jsem odpovídal na předchozí otázku, tak jsem vám vlastně odpověděl i na tuto. Protože konzultovat tento výběr máte s člověkem, který tomu rozumí a má dlouhodobou zkušenost.
* E15: Prezident jmenuje také soudce u obecních soudů. Občas se vede spor nebo debata o věkovou hranici vstupu do této funkce. Jaký je váš názor?
Kdybych měl možnost velmi neformálně tuto hranici ovlivnit, tak bych ji zvýšil. Nedovedu si představit, že soudce bez dostatečných životních zkušeností může soudit zejména komplikované případy. Takže si myslím, že ona láska k mladé generaci už vyprchala u politiků a měla by stejně tak vyprchat u soudců. Nechť jde mladá generace nejdřív do komunální politiky. Když se osvědčí, ať postoupí na regionální příčku, a když se osvědčí i tam, ať jde do parlamentu. Další grossovskou, bursíkovskou nebo jinou juvenilní zkušenost už bych v této zemi neopakoval.
* E15: Znamená to, že byste odmítl kvůli věku některé soudce jmenovat?
Pokud by to bylo ústavní právo prezidenta, pak bych to měl učinit. V minulosti jsem to odmítl udělat pouze jednou, a to mimo jiné na doporučení Pavla Rychetského, když se ukázalo, že jeden z těchto kandidátů měl, řekněme, závažné prohřešky v totalitní minulosti.
* E15: To je ale jiná věc…
Je. Osobní integrita soudce je nesmírně důležitá a myslím, že stejně důležité jsou i jeho zkušenosti. Nejlépe je, když má obojí současně.
Žít nad poměry se nemá
* E15: Prezident se podílí na formulaci zahraniční politiky. Jste eurofederalista. Současná vláda, nebo alespoň její premiér EU příliš nakloněn není. Byl by tento rozpor pro vás velkým problémem?
Prezident by neměl deklarovat, ať už na tiskových konferencích nebo jakýmkoli jiným veřejným způsobem, svůj nesouhlas ať už s vládou, parlamentem nebo s ministerstvem zahraničí. Případný nesouhlas by měl vyjadřovat na interních jednáních. Ze své zkušenosti v politice vím zatraceně dobře, že jakmile exhibujete, tak to vaše partnery naštve a dohoda je potom o to obtížnější. Nicméně funkční období prezidenta je pět let, vlády přicházejí a odcházejí a není vyloučeno, že příští vláda bude více nakloněna myšlenkám Evropské unie, než je ta současná.
Myslím, že překonat krizi Evropské unie znamená doplnit sankční mechanismy. To je to, čemu se u nás říká buď finanční ústava, nebo dluhová brzda. Je jedno, jak to nazvete. Prostě žít nad poměry se nemá.
* E15: Momentálně je EU v krizi, minimálně v dluhové. Nepovede to spíše k jejímu štěpení než utužování?
Ne. Vyloučil bych Řecko, nikoli z Evropské unie, ale z eurozóny. Žije si a dlouho žilo nad poměry a kromě toho falšovalo statistiky, což je neodpustitelný zločin. Ale to ještě není krize EU, řecký hrubý domácí produkt představuje přibližně dvě procenta HDP Evropské unie. Myslím, že ta dvě procenta žádnou tragédií nebudou.
* E15: Problémy má Španělsko, Itálie…
Tak za prvé právě pro Španělsko a Itálii by bylo vyloučení Řecka z eurozóny skvělým odstrašujícím příkladem. Za druhé jsem pro posílení paktu stability, který bohužel neobsahoval sankce. Pokračování na str. 16 Dokončení ze str. 15 Respektive tak trochu obsahoval, ale Německo a Francie je rozvolnily. Myslím, že překonat krizi EU znamená doplnit sankční mechanismy. To je to, čemu se u nás říká buď finanční ústava, nebo dluhová brzda. Je jedno, jak to nazvete. Prostě žít nad poměry se nemá.
* E15: Takže jste přesvědčený, že opatření, která Brusel přijímá, krizi vyřeší?
Naopak, vůbec o tom nejsem přesvědčený. Nekrytá inflační emise, která vzniká tiskem nových bankovek nebo vydáváním nových státních dluhopisů, povede pouze k narůstající inflaci a vlna inflace Evropskou unii a tedy i nás v nejbližších letech čeká.
* E15: Měla by politická rozhodnutí vést například ke společným daním a tak dál?
To, že jsem eurofederalista, znamená, že jsem pro jednotnou zahraniční a obrannou politiku EU. Protože když máte dvacet sedm armád, nemáte ani jednu pořádnou. A když máte dvacet sedm ministrů zahraničí, tak ani jeden z nich nemá vliv ve světovém měřítku. Nicméně také říkám, že eurofederalisté jsou největší nepřátelé evropského unitárního státu neboli superstátu. Což jsem dokládal nejenom na příkladu úsporných žárovek nebo koblih balených do igelitu. Mimochodem EU dnes připravuje další zvěrstvo. Spočívá v tom, že mají být jednotné splachovací záchody, a to z toho důvodu, že ty dosavadní prý spotřebují příliš mnoho vody. No tak já bych si opravdu nepřál, aby Evropská unie smrděla.
* E15: To jsme se od daní dostali dost daleko…
Společné daně do jisté míry existují. Například DPH, v té základní, nikoli snížené, sazbě má povinnou minimální výši patnáct procent. Pokud by společná daňová politika stanovovala dolní limity, tak bych byl pro. Zabránilo by to daňovým oázám. Nestanovoval bych ale horní limity. Můj vzor je Švédsko, kde u nejbohatších je daňová sazba z příjmů šedesát procent. A Švédsko přesto, nebo možná právě proto, velice dobře prosperuje. Totéž platí o dalších skandinávských zemích.
* E15: Jak vidíte budoucnost sociálního státu?
Nedávno v polemice s Jiřím Dienstbierem mladším, který se naivně domníval, že existuje evropský sociální stát, jsem vysvětloval, že nic takového neexistuje. Existují jednotlivé varianty sociálního státu, z nichž pro mne je nejsympatičtější skandinávský model.
Turecko do EU nepatří
* E15: Když mluvíte o zahraniční problematice, používáte dost často ostré výrazy. Islámskou civilizaci označujete za anticivilizaci, doporučujete preventivní úder proti íránským odpalovacím rampám. Vážil byste jako prezident svoje slova víc?
Chamberlain vážil slova, Churchill slova nevážil a všichni víme, jak to dopadlo. Evropské unii systematicky vyčítám pokračování v politice appeasementu. A to bych případně jako český prezident, i na základě tehdy československé zkušenosti, říkal dál. Samozřejmě že EU je ohrožena řekněme militantním fundamentalistickým islámem – zabij každého nevěřícího, kterého uvidíš. V každém případě je ale ještě více nebo stejně ohrožena sama sebou. Je to právě ona zbabělá politika appeasementu, která dnes – s výjimkami, jako je například Velká Británie, v Evropské unii existuje.
* E15: Patří do EU Turecko?
Ne. Turecko představuje jiný kulturní okruh, než je Evropská unie. EU není jenom zóna volného obchodu, ale kulturní integrita. A když mluvíme speciálně o Turecku, nezapomeňte, že turecký ústavní soud, byť nikoli kvalifikovanou většinou, označil vládnoucí tureckou stranu za stranu, která porušuje ústavu právě kvůli svému islamismu. I to o něčem svědčí.
Čtěte také:
Dienstbier získal 50 tisíc podpisů, může kandidovat
Volba prezidenta: Fischera se Zemanem dotahuje Dienstbier
* E15: Snažil byste se v tomto duchu ovlivňovat zaměření české zahraniční politiky?
Nejen zahraniční politiky Česka, ale také zahraniční politiky EU. Když mluvím o společné zahraniční politice Evropské unie, tak dám jeden příklad. Byl konflikt v Jugoslávii a unie byla naprosto impotentní. Musely zasáhnout USA, což byla ostuda EU. Jinými slovy, osobně bych například při řešení tohoto konfliktu zásadně nesouhlasil s uznáním nezávislosti Kosova, protože se domnívám, že je to islámský teroristický stát financovaný narkomafiemi. Že nezávislost Kosova připustily, byla tragická chyba jak USA, tak EU.
* E15: Úplně klidné časy, pokud jde o zahraniční politiku, by s vámi české vlády nezažívaly, že?
Tak vzpomínám, že na summitu premiérů EU jsem jednou vynadal několika účastníkům, kteří se hodinu po stanoveném termínu dívali na fotbal, místo aby se účastnili předem dohodnutého programu. Na druhé straně měl jsem a mám mnoho přátel mezi bývalými i současnými politiky EU a můj poněkud svérázný styl jednání za celé čtyři roky, co jsem byl premiérem, žádné velké katastrofy nezpůsobil. Pravda je, že způsobil negativní reakci arabských zemí po mé návštěvě v Izraeli. Ale pokud vím, arabské země součástí Evropské unie nejsou.
* E15: V knížce, kterou jste tento měsíc vydal, se přiznáváte ke dvěma slabostem: Neumíte dostatečně rozeznat kvalitu lidí, kteří se kolem vás pohybují, a jste příliš důvěřivý. Jak byste skládal tým na Pražský hrad?
Také říkám, že ta důvěřivost je nejen mým nedostatkem, ale i předností. Ale k vaší otázce. Už jsem jasně řekl, že v případě svého zvolení bych neviděl žádný důvod pro nějaké stranické nebo osobní přeorávání hradního týmu. Hradní tým má být založen na principu profesionality. Proto bych uvítal, kdyby kancléř Weigl zůstal ve své funkci, a totéž platí i o ostatních. Samozřejmě tam, kde by tato profesionalita selhala, bych byl pro velmi razantní zásahy. Příklad – prezidentova ochranka by měla po Chrastavě projít jakýmsi pogromem. Sice by nebyla popravena, ale byla by odsouzena k hlídkové službě v nějaké zapadlé obci, kde by nezpůsobila příliš mnoho škod.
Miloš Zeman (68)
Politik, ekonom a prognostik. V české politice už zastával téměř všechny významné funkce. Byl předsedou vlády i Poslanecké sněmovny, stál v čele ČSSD. Po neúspěšné prezidentské volbě v roce 2003 odešel na sedm let do ústraní. V březnu 2010 se stal šéfem nově založené Strany práv občanů zemanovci, nyní je jejím čestným předsedou. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má syna Davida, z druhého dceru Kateřinu.
