Ekonom Filip Pertold v rozhovoru pro INFO.CZ popisuje těžkosti, s jakými vláda připravuje konsolidaci státního rozpočtu. Za jednu z příčin neutěšeného stavu označuje nepřipravenost všech politických stran na vládnutí. „Politické strany jsou u nás do určité míry prázdné schránky – ani jedna z nich nemá dostatečný odborný aparát, ani jedna nemá připravené strategické dokumenty nebo dlouhodobou koncepci pro jednotlivé resorty,“ říká.
Celý rozhovor najdete na webu INFO.CZ >>>
Kdo je aktuálně ve větších těžkostech? Je to státní rozpočet, anebo rozpočty jedné třetiny českých domácností, o kterých víme, že jim na konci měsíce nezbude ani koruna?
Český stát momentálně nemá tak silné rozpočtové omezení jako většina domácností. Český stát si ještě pořád může půjčovat na finančních trzích. Takže on je v těžkostech ve smyslu vysokých deficitů, avšak tyto deficity zatím nejsou omezující v tom smyslu, že by nás finanční trhy tlačily ke zdi a říkaly nám, že už dluhopisy kupovat nebudou.
Proto bych řekl, že jsou v současné chvíli ve větších těžkostech domácnosti, a to ty z nich, které jsou závislé na dávkách, které nebyly v posledním roce valorizované dle inflace. Ovšem neznamená to, že se to v nějakém časovém horizontu, a já teď nedokážu říct v jakém, například během pěti nebo deseti let, nemůže obrátit. Což by byla dost nepříjemná situace. Jen nikdo z nás neví, kde se nachází ten bod obratu.
A jak by na tuto situaci měla reagovat vláda? Kde by měla být její priorita? Měla by vyjít vstříc ohroženým domácnostem, anebo spíše těm trhům?
Já myslím, že musí brát ohled na obojí. Prioritou pro ni musí být jak konsolidace rozpočtu, tak pomoc ohroženým domácnostem. A je potřeba zdůraznit, že to není v protikladu. Problém ovšem je, že vláda v posledních letech pomáhala i subjektům, které ji vůbec nepotřebovaly. Typicky třeba zastropování cen energií, což byl nejplošnější, de facto nejsocialističtější nástroj, jaký si lze představit – z osmdesáti procent totiž pomáhal firmám a lidem, kteří to nepotřebovali. A navíc to potlačilo signální funkci cen.
Na druhou stranu musím říct, že chápu politické pozadí. Ono je snadné politikům radit a nabádat je, aby neprosazovali podobně plošný nástroj, přesto si myslím, že se vláda měla pokusit o nějaké objemové limity, aby ta pomoc nešla zase tak moc těm, kteří ji nepotřebovali. A taky je potřeba říct, že my ještě pořád neznáme fiskální náklady této pomoci, to se uvidí až na konci tohoto roku – teprve pak budeme moci toto opatření hodnotit. Každopádně půjde o vysoké desítky, ne-li stovky miliard korun.
Bohužel tady čelíme českému stereotypu, že dávka má být buď pro všechny, anebo pro nikoho. Uvedu příklad. Pokud se podíváte na výdaje na sociální dávky, na jejich jednotlivé typy, tak je obvykle čerpá buď opravdu hodně lidí, anebo to jsou sociální dávky, které jsou zacílené, jako třeba dávky v hmotné nouzi, a tam máme čísla dlouhodobě nízká. A to říkám přesto, že zrovna v tomto případě šla ta čísla poslední dobou nahoru. U příspěvku na bydlení se dokonce podařilo více než zdvojnásobit výdaje, bohužel ale nenahradil ty extrémně plošné regulace cen. Udělat dávku pro dvacet nebo třicet procent domácností, a to jen pro dobu krize, se v Česku ukazuje být nemožné.
Čím si to vysvětlujete?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
