Praha představí podrobnou architektonickou studii nové Vltavské filharmonie, která by měla do osmi let vyrůst v Holešovicích nad současnou stanicí metra. Projekt přijede do hlavního města obhajovat Bjarke Ingels, šéf dánského studia BIG, které loni architektonickou soutěž na budovu vyhrálo. V průběhu diskusí byl potvrzen koncept, který klade ještě větší důraz na vzdělávací část projektu. „Praha jede. Já být v Berlíně náměstek, tak se klepu strachy, jak nás Praha přejede,“ říká Petr Hlaváček, architekt a náměstek pražského primátora pro oblast územního rozvoje.
Rozvíjí se Praha dostatečně rychle? Jaké letos čekají hlavní město nejdůležitější změny?
Obecně si myslím, že ta atmosféra se přece jenom trošku proměnila a že přichystaných akcí v různé fázi přípravy je víc. Některé dobíhají do fáze realizace, což jsou z těch infrastrukturních například rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad nebo horní části Václavského náměstí, na které navazuje propojení s Vinohradskou třídou.
Na druhé straně Prahy máme velkou státní investici ve formě významné části Pražského okruhu. Tak to jsou takové docela hezké symboly a do toho běží výběrové řízení na zhotovitele přestavby nedostavěného torza radnice na Praze 8 na nové sídlo Agentury Evropské unie pro kosmický program (EUSPA), což je důležité, protože je to významná instituce moderní vědy s dopadem na průmysl a už letos by se mělo začít se stavebními pracemi.
Na Palmovce se připravuje také nová městská čtvrť, stejně jako na Nových Dvorech. Město tam bylo aktivní, a koupilo budovu pošty. Je to také průlom v tom, že všichni tvrdí, že se jen všechno prodává, takže tady se něco kupuje a násobně se to tomu městu vrátí, protože tam může investovat na budoucí stanici metra D. A stejně tak jsme koupili velkou budovu pošty v ulici Na Strži na Pankráci. Tam také může vzniknout významná městská investice. Jsou to i symbolické věci: město má projekty, je aktivní a jeho aktivita má přesah i ke státu. Letos bude také změna územního plánu na vnitřní městský okruh. A určitě jsem na spoustu věcí zapomněl.
Třeba na Vltavskou filharmonii. Ve středu představíte její podrobnější architektonickou studii. Jak to bude probíhat?
Tu studii sem přijede představit Bjarke Ingels, zakladatel dánského studia BIG, které architektonickou soutěž na filharmonii vyhrálo. Každý soutěžní návrh se musí dopracovat, je tam spousta připomínek a různých témat. Je to takový malý svátek demokracie, že vlastně ukážeme lidem, v jakém je to stavu.
O nové filharmonii toho už zaznělo hodně. Přesto hodně lidí stále pochybuje, jestli ji skutečně potřebujeme. Co jim odpovídáte?
Klíčová je symbolika, a jak již bylo vysvětlováno, nejedná se pouze o koncertní sál. Rudolfinum je architektonicky geniální stavba, Dnes na tuto stavbu pohlížíme jako na samozřejmost, ale její vznik byl spojen s významnou investicí a výstavbou opěrné zdi, kterou provedli radikální inovátoři. Tato opěrná zeď umožnila výstavbu významných budov na místě, které bylo dříve každé jaro zaplavováno. Samotná výstavba budovy byla provázena složitými peripetiemi.
Dnes vnímáme Rudolfinum jako neoddělitelnou součást našeho kulturního dědictví. Obecní dům je také architektonickým skvostem. Přestože slouží jako společenský dům, jeho výjimečnost je nezpochybnitelná. Na koncerty chodíme do obou budov všichni rádi, ale tyto budovy z přelomu 19. a 20. století už nesplňují požadavky pro moderní koncerty.
Co ještě chystáte letos k filharmonii nového kromě té podrobné architektonické studie?
Projektové práce se nyní rozjíždějí do další fáze. V rámci toho dochází k intenzivní komunikaci ohledně všech navazujících prací, včetně rekonstrukce vestibulu metra na Vltavské. Po dohodě s pražskou radnicí číslo sedm zahajujeme přípravu a projektové práce na severní vestibul, směřující k památníku ticha. V současné době je vestibul přístupný pouze z vltavského nábřeží a v místě plánovaného památníku ticha není žádný výstup. Zlepšení této situace bude mít pozitivní vliv na pěší dopravní toky.
Pokud jde o plány filharmonie, dochází v rámci projektu k některým změnám. Plánuje se zde výstavba velkého sálu a dalších dvou menších, spolu s prostorem pro městskou knihovnu a další veřejně přístupné zázemí. Přestože došlo k určitým změnám oproti původnímu zadání, v průběhu diskusí byl potvrzen koncept, který klade důraz na vzdělávací část projektu. Doufáme, že se s tím lidé budou chtít více propojit. Rádi bychom získali některé ambasadory, kteří na stavbu také přispějí.
Už jste s někým domluveni? Přípomínám, že soukromí donátoři by měli zaplatit až 30 procent nákladů stavby, jejíž rozpočet i s okolím je dnes zhruba na 13 miliardách korun.
Několik lidí už projevilo zájem, ale jména zatím říkat nebudu. S nikým zatím domluveni nejsme.
Nedávno jste zveřejnili podobu nové budovy hlavního nádraží. Překvapila vás reakce veřejnosti?
Já jsem se na ni popravdě těšil. Myslím si, že je naše veřejná debata příliš politizovaná a že tomu ten Hlavák neuškodil. Některé reakce byly nepříjemné, ale to je veřejný prostor.
Mluvilo se i o tom, že by se návrh ještě mohl přepracovat. V jaké oblasti?
Víte, já jsem architekt, náměstek, co připravoval podklady, a také jsem byl členem poroty. Já jsem vychovaný tak, že kolegy nenecháváme ve štychu, takže jsem bojoval, jak jsem mohl, a za ten návrh budu bojovat dál. Nicméně je to investiční akce Správy železnic, která se učí dělat architektonické soutěže. A to považuji za správnou cestu. Mrzelo mě na některých architektech, že zpochybňovali soutěž a porotu, to se nedělá. Ale spousta názorů je legitimních a řada témat, která vzešla z veřejné debaty, je samozřejmě podnětná.
Která třeba?
Teď připravujeme smlouvu na přeměnu Vrchlického sadů. A proč do toho zadání nezapracovat i lesní školku Sherwoodek, jak o tom mluvil Jindřich Šídlo ve svém pořadu Šťastné pondělí? Vychováme děti k životu v džungli velkoměsta. Ale vážně. Komunikujeme teď s Technickou správou komunikací, s náměstkem pro dopravu Zdeňkem Hřibem ohledně vyhořelých parkovišť pod magistrálou, kde by měla být veřejná prostranství směrem k parku, která chceme zahrnout do naší akce.
Dopravní podnik bude dělat tramvaj a kolegové ze Správy železnic budou dělat budovu. Každý pořád říká, že přestavba Hlavního nádraží bude problém a bůh ví, jak to dopadne. Ale každý projekt v Praze je ze začátku vždycky problém a není jasné, jak to dopadne. Kromě filhamornie. Tam už víme, že to dopadne výborně.
Jak to vypadá se zástavbou nad kolejemi hlavního nádraží, kde má ambiciózní plány skupina Penta?
Teprve začínají práce na přemostění Masarykova nádraží. Na tom je vidět, že neinvestujeme jenom my, ale i soukromí investoři, Správa železnic a spousta dalších. Praha jede. Já být v Berlíně náměstek, tak se klepu strachy, jak nás Praha přejede. Ale zpátky k hlavnímu nádraží.
Chceme s ministerstvem dopravy, Českými drahami a Správou železnic udělat podobnou studii území, jako byla Florenc 21, podle které se bude postupně realizovat celá čtvrť. Ministr dopravy Martin Kupka se na to díval a líbil se mu náš model urbanistické soutěže, která hledá se všemi aktéry to správné řešení.
Nepředběhla vás s tím trochu Penta, která už představila návrhy na zástavbu nad hlavním nádražím od architektonické kanceláře Jakuba Ciglera?
Penta potřebuje změnu územního plánu. Takže je možné nás předběhnout, ale ne doběhnout. Ale stejně jako v případě Florence je Penta samozřejmě partner. Uděláme workshop, který definuje veřejný zájem.
Je potřeba se podívat i do zahraničí, jak se podařilo městům a investorům využít prostor nad kolejemi, existují povedená řešení ve Vídni, Paříži nebo Londýně. Každý projekt je přitom jiný. Například londýnský King’s Cross, to je spíše komerční, administrativní a kulturní čtvrť, je tam dokonce i umělecká škola. Ve Vídni se zase spíše akcentovalo dostupné bydlení. Takových projektů je v Evropě asi osmdesát. Jsou to taková města na kolejích.
A jak by to podle vás mělo vypadat v Praze?
Měl by tam být nějaký mix funkcí a také nějaká veřejná instituce.
Dovedete si představit, že by tam bylo dostupné bydlení?
Ve workshopu k Florenci jsme měli podmínku, aby tam bylo alespoň padesát procent bydlení. Tady si myslím, že bychom měli také nějaké procento bydlení vyžadovat. Ale zatím je brzo, ještě nesepisujeme zadání. Nemyslím si, že to bude tak vysoké procento, spíše to bude podobně jako na King’s Cross nějakých patnáct až dvacet procent.
Petr Hlaváček
Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, kde později působil jako proděkan a pedagog. Architekt a urbanista dodnes spoluvlastní s manželkou ateliér Architekti Headhand.
V roce 2015 se stal ředitelem Institutu plánování a rozvoje, kde měl za úkol zpracování Metropolitního plánu Prahy. Pro politické neshody byl v roce 2016 hnutím ANO, které v tu dobu vedlo městskou radu, odvolán.
V roce 2018 byl jako nestraník zvolen za TOP 09 do zastupitelstva hlavního města a stal se radním pro územní rozvoj. Pro neshody s předsedou pražské TOP 09 Jiřím Pospíšilem kývnul na nabídku tehdejšího šéfa pražských Starostů Petra Hlubučka vést kandidátku STAN do komunálních voleb 2022. Po vypuknutí kauzy Dozimetr a zatčení Hlubučka se rozhodl Hlaváček zcela kandidátku překopat a dosadit si tam své lidi. Po úspěšných volbách se stal náměstkem primátora pro územní rozvoj.
Je dostupné bydlení v centru města vůbec reálné? Teď jsme svědky toho, že se v Praze staví bydlení s vysokými prodejními cenami nebo drahými nájmy. Jak docílit toho, aby bylo město ve všech svých částech co do příjmového rozložení obyvatel pestré?
Myslím si, že ve tvorbě města máme úspěchy, daří se nám moderovat vztah mezi investory a městem a díky tomu vznikají lepší čtvrti. Teď je tu otázka dostupného bydlení. Máme městské bydlení, chystáme projekty na Palmovce, Nových Dvorech a další. Pražská developerská společnost chystá v různých fázích přípravy asi osm tisíc bytů, budou to často skvělé byty, na metru.
A město ví, že má mít byty pro dvě významné skupiny lidí – pro ty, které potřebuje, a pro křehké skupiny obyvatel. Mým úkolem je byty vybudovat. A pak je to o politické dohodě, jak se budou distribuovat. Těchto vášnivých debat se většinou držím stranou, protože je tady tak hanebně málo bytů, že to bude vždycky nespravedlivé. Ale co bych chtěl zdůraznit: Myslím si, že je důležité, aby byly nastaveny nějaké státní parametry.
Jaké?
Nechci říkat, které jsou správné. V některých německojazyčných zemích je to třeba limit výše nájmu. Třeba ve Vídni postaví developer dům a část bytů mu obsadí město s nájmy do výše limitu, část si obsadí on sám za dodržení limitu a poslední část má na volném trhu. Tímto způsobem Vídeň zajišťuje nějakou rovnováhu a už moc domů sama nestaví.
Vláda teď něco chystá, my to se zájmem sledujeme, ale nikdo se nás na nic neptá. My bychom tedy byli rádi, kdyby se nás zeptali, jak to děláme. Ale nejsme zahořklí. To vede jen k nenávisti a pak je to „velký špatný“.
